Vá­že­ný pa­ne před­se­do, vá­že­né se­ná­tor­ky, vá­že­ní se­ná­to­ři, vá­že­ná pa­ní dě­kan­ko, vá­že­né ko­le­gi­um, vá­že­né ko­le­gy­ně, vá­že­ní ko­le­go­vé, mi­lí stu­den­ti, kte­ří ta­dy s ná­mi ne­mů­že­te být ve vět­ším po­čtu,

po­sled­ní dva mě­sí­ce mě pro­vá­ze­la ta­to vě­ta:

NE­MÁM SLOV!

A po pře­čte­ní vče­rej­ší­ho ko­men­tá­ře před­se­dy aka­de­mic­ké­ho se­ná­tu Ja­na Chro­mé­ho, zve­řej­ně­né­ho na Se­znam zprá­vách, jich mám snad ješ­tě mé­ně. Fi­lo­zo­fic­ká fa­kul­ta, pod­le slov pa­na před­se­dy ira­ci­o­nál­ně fun­gu­jí­cí, bez kon­cep­ce při­jí­ma­cí­ho ří­ze­ní a akre­di­ta­cí, a do­ne­dáv­na ovlá­da­ná po­zo­ru­hod­ný­mi zá­ku­lis­ní­mi prak­ti­ka­mi, je zde od­ha­le­na, aby sa­mu se­be ve­řej­ně pra­ný­řo­va­la.

Ko­men­tář ko­le­gy Chro­mé­ho – ne­po­chyb­ně pod­lo­že­ný je­ho dlou­ho­le­tou zku­še­nos­tí – se tý­ká ne­u­dr­ži­tel­né­ho sta­vu, v němž se má fa­kul­ta na­chá­zet. Je zvlášt­ní, že ta­ko­vá­to ve­řej­ná zpo­věď pro­bí­há v kon­tex­tu to­ho, co nej­spíš ve­jde do dě­jin ja­ko let­ní re­or­ga­ni­za­ce FF UK 2026, kte­rá se do­tkne zhru­ba tře­ti­ny pra­co­višť a ně­ko­li­ka de­sí­tek za­měst­nan­ců. Te­dy den před tím­to jed­ná­ním. To je na­ča­so­vá­ní! NE­MÁM SLOV! Mí­rou lí­če­né­ho roz­vra­tu jsem šo­ko­ván. Na­vzdo­ry ab­sen­ci slov mi pro­sím do­vol­te ně­ko­lik vět o ini­ci­a­ti­vě Po­spo­li­tost 26, kte­rá je tak­též s re­or­ga­ni­za­cí spo­je­na.

Jde o ini­ci­a­ti­vu vzniklou z na­lé­ha­vos­ti oka­mži­ku, z akut­ní­ho ne­do­stat­ku jas­né a prů­hled­né ko­mu­ni­ka­ce, ne­do­stat­ku od­bor­né­ho di­a­lo­gu, ča­su, při­pra­ve­nos­ti, kon­cepč­nos­ti. Po­spo­li­tost 26 vznik­la v prv­ní pů­li srp­na ja­ko re­ak­ce na to, co za­ča­lo kon­cem červ­na a po­kra­čo­va­lo v prů­bě­hu čer­ven­ce, a če­mu ří­ká­me re­or­ga­ni­za­ce FF UK.

Po­spo­li­tost 26, jak ná­zev na­po­ví­dá, ne­ní in­ci­a­ti­vou ori­en­to­va­nou ne­ga­tiv­ně ne­bo jed­no­du­še opo­zič­ně. Na­o­pak. Je to usku­pe­ní těch, kte­ří se – a to je pro­sím nut­no zdů­raz­nit – roz­hod­ně ne­chtě­jí brá­nit re­for­mám. Po­spo­li­tost 26 ne­ní ini­ci­a­ti­va pro­ti změ­nám.

Proč? Pro­to­že chá­pe­me, že Fi­lo­zo­fic­ká fa­kul­ta če­lí váž­ným pro­blé­mům, zřej­mě váž­něj­ším než kdy­ko­li v mi­nu­los­ti. Otáz­kou je, co je způ­so­bi­lo.

Po­kud se Po­spo­li­tost 26 pro­ti ně­če­mu vy­me­zu­je, nejsou to změ­ny. Na­še vý­hra­dy jsou pro­ces­ní a ide­o­vé. Vy­me­zu­je­me se pro­ti na­ča­so­vá­ní a pře­kot­nos­ti re­or­ga­ni­za­ce, pro­ti zvo­le­né­mu pří­stu­pu a způ­so­bu, ja­kým by mě­ly být ty­to změ­ny re­a­li­zo­vá­ny. To je pod­stat­né: nejde o re­or­ga­ni­za­ci ja­ko ta­ko­vou, ale o způ­sob, jímž by­la vy­ko­ná­vá­na.

Jsme pře­svěd­če­ni, že ja­ká­ko­liv pro­mě­na fa­kul­ty by mě­la být za­lo­že­na na či­tel­ném, ote­vře­ném a kon­struk­tiv­ním di­a­lo­gu, kte­rý lze jen stě­ží vměst­nat do jed­no­ho mě­sí­ce let­ních prázd­nin. Mě­la by být za­lo­že­na na před­ví­da­tel­nos­ti a s ní sou­vi­se­jí­cí dů­vě­ře.

A v tom­to vi­dí­me ja­ko sig­na­tá­ři Po­spo­li­tos­ti 26, na­vzdo­ry růz­ným na­šim po­zi­cím, kte­ré jsme v ce­lém let­ním pro­vo­zu za­u­jí­ma­li či za­u­jí­má­me, hlav­ní ká­men úra­zu.

Po­spo­li­tost 26 ne­vznik­la, aby há­ji­la jed­not­li­vé obo­ry ne­bo sou­čas­né uspo­řá­dá­ní fa­kul­ty. Zde nejde o je­den obor. Po­spo­li­tost 26 vznik­la, aby ten­to kon­krét­ní způ­sob re­or­ga­ni­za­ce kri­tic­ky po­jme­no­va­la a na­svět­li­la ja­ko ne­pří­pust­ný. Vznik­la ja­ko v jis­tém smys­lu ochra­na kul­tu­ry jed­ná­ní na aka­de­mic­ké pů­dě, na kte­ré bychom ve­d­le za­měst­nan­ců ne­mě­li ni­kdy za­po­mí­nat na stu­den­ty.

Po­spo­li­tost 26 je zde pro­to, že ne­ma­lá část aka­de­mic­ké ob­ce je pře­svěd­če­na, že o roz­sáh­lých změ­nách, kte­ré mo­hou zá­sad­ně ovliv­nit bu­douc­nost fa­kul­ty ja­kož­to pro­sto­ru plu­ra­li­ty, ne­by­lo mož­né vést sku­teč­nou, smys­lu­pl­nou, ča­so­vě do­sta­ču­jí­cí a od­po­věd­nou de­ba­tu.

Po­spo­li­tost 26 ne­má slo­ži­tý pro­gram. Chce­me zdů­raz­nit, že po­chy­by, pod­ně­ty a kri­tic­ké otáz­ky, kte­ré vzná­ší­me, ne­ma­jí za cíl apri­or­ně a au­to­ma­tic­ky brá­nit sta­tus quo. Když chce­me znát kon­krét­ní do­pa­dy re­for­my, ne­zna­me­ná to, že jsme pro­ti re­for­mě. Po­kud chce­me o re­for­mě řád­ně jed­nat a jed­ná­ní ovliv­ňo­vat, nejde o sna­hu re­for­mu za­blo­ko­vat.

Jsme pře­svěd­če­ni, že to­to jsou zá­klad­ní pa­ra­me­t­ry, v rám­ci nichž má aka­de­mic­ká in­sti­tu­ce fun­go­vat, aby zů­sta­la re­spek­tu­jí­cím a dů­vě­ry­hod­ným pro­stře­dím.

Jsme pře­svěd­če­ni o tom, že zde, vá­že­né se­ná­tor­ky a vá­že­ní se­ná­to­ři, ne­sto­jí­me před roz­hod­nu­tím, zda re­or­ga­ni­zač­ní změ­ny schvá­lit či ne. Sto­jí­me zde před roz­hod­nu­tím, kte­ré má po­ten­ci­ál na­sta­vit pa­ra­me­t­ry, kri­té­ria a pra­vi­dla, ji­miž by se ta­ko­vá­to zá­sad­ní a roz­sáh­lá roz­hod­nu­tí mě­la ří­dit. Má­te mož­nost ini­ci­o­vat dis­ku­si a de­fi­no­vat je­jí smy­sl.

Pro­ces let­ní re­or­ga­ni­za­ce 2026 za­sel ce­lou řa­du ne­jis­tot, ko­la­te­rál­ních škod a ztrát. Po­spo­li­tost 26 ve svém ná­zvu cho­vá mír­nou, i když obe­zřet­nou na­dě­ji, že na­ko­nec ten­to let­ní shon mů­že být tvr­dým tes­tem po­spo­li­tos­ti, kte­rý mů­že fa­kul­tu po­sí­lit v tom, jak ne­leh­kou si­tu­a­ci spo­leč­ně, před­ví­da­tel­ně, a pře­de­vším se vzá­jem­nou dů­vě­rou ře­šit.

Dě­ku­ji.

O té­ma­tu re­or­ga­ni­za­ce FF UK jsme již psa­li, pře­čtě­te si na­pří­klad roz­ho­vo­ry: Pře­ži­je praž­ská di­va­del­ní vě­da? – dí­lo a Nejde jen o škr­ty, fi­lo­zo­fic­ká fa­kul­ta po­tře­bu­je změ­nit struk­tu­ru – dí­lo.