Ži­dé, Něm­ci, Pa­les­tin­ci, Ukra­jin­ci, Če­ši a Mo­ra­va­né. Kdo je ta­dy do­ma a proč?

Per­for­ma­tiv­ní pro­cház­ka, fil­mo­vá pro­jek­ce, mo­bi­li­za­ce a se­tká­ní v cen­t­ru Pra­hy bu­de sle­do­vat his­to­rii útě­ků, od­su­nů a pří­cho­dů li­dí růz­ných ná­rod­nos­tí. V dí­le jsou po­u­ži­ty his­to­ric­ké pra­me­ny, esej Ge­or­ge Orwel­la i vzpo­mín­ky tvůr­kyň a tvůr­ců.

Tvůr­čí tým vy­chá­zí z pře­svěd­če­ní, že ces­ta k lid­ské dů­stoj­nos­ti ve­de přes kon­krét­ní pří­běhy, se­tká­ní s mi­nu­los­tí a sdí­le­ný pro­ži­tek to­ho, jak dě­ji­ny do­pa­da­jí na oby­čej­né li­di bez roz­dí­lu ná­rod­nos­ti, et­ni­ci­ty či pře­svěd­če­ní. V ně­ko­li­ka za­sta­ve­ních pro­chá­zí účast­ní­ci a účast­ni­ce mís­ta spo­je­ná s pří­cho­dem ži­dov­ských ko­mu­nit v ra­ném stře­do­vě­ku a vzni­kem ži­dov­ské­ho měs­ta, s je­jich opa­ko­va­nou mi­gra­cí před an­ti­se­mi­tis­mem i s od­su­nem ně­mec­ké­ho oby­va­tel­stva po dru­hé svě­to­vé vál­ce.

Dru­há část pro­jek­tu pře­mos­ťu­je ta­to his­to­ric­ká za­sta­ve­ní k sou­čas­nos­ti, kdy pod­le OSN če­lí svět nej­vět­ší hu­ma­ni­tár­ní a uprch­lic­ké kri­zi v dě­ji­nách. Pro­to se od­vá­ží­me ho­vo­řit ta­ké o Pa­les­ti­ně, kte­rá nám je stá­le tak moc vzdá­le­ná. O je­jí ne­u­stá­lé pro­mě­ně. O li­dech, kte­ří ne­ma­jí kam uté­ci.

Cí­lem pro­jek­tu je uká­zat, jak se v dneš­ní spo­leč­nos­ti mí­sí em­pa­tie s vá­leč­ný­mi uprch­lí­ky či ci­vil­ním oby­va­tel­stvem v ze­mích sti­že­ný­mi vál­kou se stra­chem, ne­jis­to­tou a po­li­tic­ky ži­ve­ný­mi oba­va­mi.

„Na­ci­o­na­lis­mus by se ne­měl smě­šo­vat s vlas­te­nec­tvím. Obě slo­va se běž­ně po­u­ží­va­jí tak vág­ně, že ja­ká­ko­li de­fi­ni­ce mů­že být zpo­chyb­ně­na, ale je nut­no me­zi ni­mi roz­li­šo­vat, pro­to­že jde o dvě růz­né, do­kon­ce pro­ti­chůd­né myš­len­ky. Vlas­te­nec­tvím mys­lím od­da­nost ur­či­té­mu mís­tu a ur­či­té­mu způ­so­bu ži­vo­ta, jež jsou pod­le va­še­ho pře­svěd­če­ní ty nej­lep­ší na svě­tě, ale ne­má­te za­po­tře­bí je vnu­co­vat ji­ným li­dem. Vlas­te­nec­tví je svým způ­so­bem obran­né – jak vo­jen­sky, tak kul­tur­ně. Na dru­hé stra­ně na­ci­o­na­lis­mus je ne­od­dě­li­tel­ný od tou­hy po mo­ci. Tr­va­lým cí­lem kaž­dé­ho na­ci­o­na­lis­ty je za­jis­tit ješ­tě vět­ší moc a vět­ší pres­tiž ne pro se­be, ale pro ná­rod či ji­ný útvar, v němž se roz­ho­dl roz­pus­tit svou in­di­vi­du­a­li­tu.“

Ge­or­ge Orwell: Po­znám­ky k na­ci­o­na­lis­mu (ja­ro 1945)

Tvůr­čí tým

Kon­cept a re­a­li­za­ce: Len­ka Dom­brov­ská a Jan Mo­tal

Účin­ku­je: Jo­ha­na Schmi­dtma­je­ro­vá, Fe­dir Kis, Ya­sar Abu Ghosh a ta­ké Ja­kub Je­lí­nek

Pre­mi­é­ra se usku­teč­ni­la 11. dub­na 2026 v cen­t­ru Pra­hy. Pro­jekt byl fi­nanč­ně pod­po­řen Stát­ním fon­dem kul­tu­ry a Na­da­cí Ži­vot uměl­ce.

Vstu­pen­ky: Po zla­tých stez­kách | Vstu­pen­ky | Go­Out

Ad­re­sa za­čát­ku: Ma­lostran­ské ná­měs­tí 12, Pra­ha 1 (prů­chod z ná­měs­tí do uli­ce Tr­žiš­tě)

OHLA­SY:

Vím, že to fun­gu­je. Vím, že li­dé oprav­du po­cho­pí ně­čí zku­še­nost, až když ji ale­spoň ja­ko hru sa­mi pro­ži­jí. Ta­to by­tost­ná so­bec­kost mě ale ni­čí. Chtě­la bych, aby to fun­go­va­lo i bez to­ho.

Ne­mys­lím si, že si ta­ko­vou so­bec­kost mů­že­me do­vo­lit. Ne­mys­lím si, že mů­že­me dá­le odo­lá­vat anar­chis­tic­ké­mu heslu: „Když je je­den me­zi ná­mi ot­rok jsme všich­ni ot­ro­ci.“ Jin­de je ta­dy. Ot­rok jsem já.

…

Žád­ný člo­věk v de­tenč­ních cen­t­rech ne­má mož­nost nám všem sdě­lit svůj pří­běh. A ti, co se to­pí ve Stře­do­zem­ním mo­ři, už vů­bec ne. Mož­ná si je ale­spoň mís­ta, kte­rá obý­va­jí, bu­dou pa­ma­to­vat, ja­ko si Pra­ha pa­ma­tu­je. S no­vým mi­grač­ním pak­tem si ale bu­de pa­ma­to­vat stá­le mé­ně.

Si­mo­na Hen­drych­o­vá, Pod­hou­bí