Mla­dý muž a sta­rá že­na. Ne­bo to je na­o­pak?

In­sce­na­ce Di­va­dlo kr­ve je osob­ní vý­po­vě­dí o hle­dá­ní se­be sa­ma ve svě­tě, kde se hra­ni­ce iden­ti­ty ne­u­stá­le pro­mě­ňu­jí. Dvě vý­raz­né, ge­ne­rač­ně vzdá­le­né osob­nos­ti ote­ví­ra­jí té­ma­ta tě­les­nos­ti, pů­vo­du a pa­mě­ti. Hle­dá­ní pro­bí­há na tě­le i v ja­zy­ce.

He­reč­ka a zpě­vač­ka Ha­na Frej­ko­vá identi­tu te­ma­ti­zu­je ja­ko pro­ces, ja­ko pro­mě­nu: „Ko­ře­ny nejsou ně­co da­né­ho, ale ně­co, co se zno­vu sklá­dá v ře­či a pa­mě­ti.“ On­dřej Macl ve své bás­nic­ké, ese­jis­tic­ké i per­for­ma­tiv­ní tvor­bě zdů­raz­ňu­je svou queer pod­sta­tu: „Abych mohl být pl­ně člo­vě­kem, je pro mě lá­ka­vá ne­bi­na­ri­ta ne­bo ob­je­vo­vá­ní vlast­ní žen­skosti.“

Ve scé­nic­kém pro­sto­ru se pro­po­ju­je ste­ri­li­ta ga­le­rie s vů­ní do­mo­va, fil­mo­vým ob­ra­zem a sym­bo­li­kou kr­ve. Ta ne­ní pou­ze bi­o­lo­gic­kým ma­te­ri­á­lem, ale ta­ké ob­ra­zem, kte­rý pro­po­ju­je mi­nu­lost s pří­tom­nos­tí, tě­lo se slo­vem a osob­ní pa­měť s dě­dic­tvím mi­nu­los­ti.

In­sce­na­ce čer­pá in­spi­ra­ci z těch­to li­te­rár­ních děl: Kni­ha kr­ve od Kim de l’Horizon, Div­ný ko­ře­ny od Ha­ny Frej­ko­vé a Mi­lu­ji svou ba­bič­ku víc než mla­dé dív­ky a Jed­nou za mod­rý mě­síc od On­dře­je Mac­la.

Tvůr­čí tým

Kon­cept: Len­ka Dom­brov­ská,

Text a re­a­li­za­ce: Len­ka Dom­brov­ská, On­dřej Macl, Ha­na Frej­ko­vá, Jan Mo­tal

Účin­ku­jí: Ha­na Frej­ko­vá a On­dřej Macl

Scé­no­gra­fie: Eri­ka Majdi­šo­vá

Film a fo­to: Jan Mo­tal

Hud­ba: Cer­ma­que

Svět­lo a zvuk: Ro­bert Ště­pá­nek

Pre­mi­é­ra 29. 9. 2026 ve 20:00 ve Ve­nu­ši ve Šveh­lov­ce

In­sce­na­ce bu­de uve­de­na v rám­ci fes­ti­va­lu WILD!

Vznik pod­po­ři­li Stát­ní fond kul­tu­ry, Mi­nis­ter­stvo kul­tu­ry ČR, Na­da­ce Ži­vot uměl­ce a Ve­nu­še ve Šveh­lov­ce.

DO­PO­RU­ČU­JE­ME SI PŘE­ČÍST

Tex­ty Ha­ny Frej­ko­vé: Zpo­věď sta­ré že­ny – dí­lo a Z Bal­tu – dí­lo

Roz­ho­vor Ja­na Mo­ta­la: On­dřej Macl: Bás­ník ne­mu­sí psát bás­ně – dí­lo

Úva­hu o ro­di­ně On­dře­je Mac­la: Ro­di­no, ne­zlob se – dí­lo