Katedra divadelní vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy bude od ledna 2027 součástí nového ústavu, v němž se spojí s hudební vědou a filmovými studii. Podle Barbary Topolové mají do nového pracoviště přejít tři pedagogové a obor v něm má mít rovnocenné postavení. O jeho konkrétní podobě, studijních programech i fungování nového ústavu se ale stále jedná.

Na konci června Filozofická fakulta UK zveřejnila, které katedry a ústavy mají projít restrukturalizací od ledna 2027. Divadelní věda je mezi nimi. Co jste se o své budoucnosti dozvěděli na jednáních s vedením fakulty?
Dne 25. června bylo zveřejněno, které součásti mají jít do restrukturalizace. Jednotlivé ústavy a katedry o tom většinou byly informovány pouze několik dní před tímto datem. Katedra divadelní vědy se má sloučit s Ústavem hudební vědy a Katedrou filmových studií do jednoho pracoviště s názvem Ústav muzikologických, divadelních a filmových studií. Parametry nového pracoviště byly předmětem tří červencových schůzek se zástupci vedení fakulty a zpočátku vypadaly velmi nepříznivě.
Na Katedře divadelní vědy FF UK působí dlouhodobě pět akademických pracovníků, dohromady máme čtyři a půl úvazku. Personálně jsme jedna z nejmenších kateder na fakultě, možná dokonce úplně nejmenší. Pokud jde o počet studentů, máme jich v tuto chvíli kolem devadesáti, včetně nově přijatých. Přesné číslo se ještě mění, protože někteří právě v těchto dnech dělají státní závěrečné zkoušky, v případě nově přijatých zatím nevíme, kolik se jich zapíše ke studiu. Standardně jich však máme kolem osmdesáti, takže počtem studentů jsme středně velká katedra. A podle původních představ se měl počet pedagogů katedry redukovat o 65 %, tedy na dva. A divadelní věda se v rámci nástupnického ústavu měla stát tzv. perspektivou.
Co by znamenala redukce na dva lidi pro současnou akreditaci?
To je jedna z otázek, kterou jsme kladli. Jednak se nám jevilo nemožné ve dvou lidech, byť formálně dodržet stávající akreditaci, v niž musí dostudovat ti studenti, kteří do ní byli přijati. Předpoklad byl takový, že máme kurzy více sdílet napříč celou fakultou. Jenže my nevíme o žádné katedře, která by systematicky vyučovala divadlo nebo performanční studia. Samozřejmě se dají okamžitě najít průniky například v oblasti dramatu, ale tím náš obor zdaleka nekončí. Měli jsme a máme studenty, kteří kombinují studium divadelní vědy s jinými obory, a často je to velmi podnětné. Ale asi žádný ústav nám nemůže systematicky vypomoci s výukou divadla. Poněkud jsme tápali, jak si s tím od ledna poradíme.
Stejně důležitým problémem ovšem byla i budoucnost teatrologie jako oboru v nástupnickém ústavu. Pokud by platilo, že divadelní věda bude mít pouze dva pedagogy, budeme směřování k postupnému úhynu. Ve dvou lidech, bez vlastního studijního programu a vlastních studentů, tudíž i bez vlastních oborových doktorandů, nemůžeme udržet oborový fundament. Nemůžeme ani koncipovat oborový výzkum. Samozřejmě můžeme naše témata rozvětvit do mezioborových stran, a proti tomu nic nemáme, ale bez základních stavebních kamenů oborová expertiza nevyhnutelně míří k zániku.
My jsme se opravdu obávali, že obor, který funguje na pražské univerzitě od roku 1948, zanikne. Zahubit by jej šlo velmi rychle. Znovu jej vybudovat, pokud by to vůbec bylo možné, by ale trvalo desítky let.
Používáte minulý čas. Změnilo se od červencových schůzek něco?
První týden v září jsme byli pozváni na další schůzku, kde z jednání vyplynulo, že do budoucího pracoviště přejdeme tři a byli jsme ujištěni, že divadelní věda bude mít v budoucím ústavu rovnocenné postavení jako hudební věda a filmová studia. V tomto smyslu bude vypracována doložka ke slučovacímu spisu. Navíc s ohledem na již přijaté bakalářské studenty, kteří budou v dohledné době zakončovat studia, nám bylo přislíbeno, že bude vypsáno přijímací řízení do stávající akreditace magisterského studia, aby mohli, pokud chtějí, pokračovat.
A co externí pedagogové? Můžete s nimi nadále počítat?
S odborníky pro specializované magisterské semináře spolupracujeme pravidelně. Dokonce i pro některé bakalářské přednášky máme výjimečně externisty, například na české baroko. Každoročně spolupracujeme s lidmi z praxe. Máme kritický a dramaturgický seminář, do nichž zveme kritiky, redaktory nebo dramaturgy. Je ale potřeba říct, že externisté nejsou jednoduché řešení. Běžný honorář za celý semestr výuky je přibližně 10 000 Kč. Snažíme se někdy nabídnout o něco víc, ale i tak je to skutečně velmi málo. Někteří lidé proto spolupráci odmítnou. Pro člověka z akademie věd může mít výuka na univerzitě i další profesní význam, ale pro dramaturga nebo kritika často žádný takový benefit není. Zůstává to tedy na ochotě a zájmu učit.
Akreditaci nového studijního programu ale přece není možné připravit do ledna 2027. Co tedy bude od ledna fungovat?
Novou akreditaci budeme připravovat přibližně rok a následně musí projít schvalovacím procesem na rektorátu. Pokud akademický senát schválí naši reorganizaci, nový ústav sice vznikne k 1. lednu, ale po překlenovací období tam poběží stávající programy. Bude to tedy nejprve formální změna organizační struktury, nové akreditace se budou teprve vytvářet.
Bráníte se samotnému sloučení?
Samotnému sloučení se rozhodně nebráníme. Myslím, že se mu nebrání ani filmová studia a hudební věda, protože to bezesporu může přinést i nějaké benefity. Můžeme mít například silnější pozici v rámci fakulty.
A samozřejmě máme i společné oborové průniky. V našem posledním grantu byla například spoluřešitelkou Tereza Havelková z Ústavu hudební vědy FF UK. Spolupráce tedy probíhá i bez sloučení. Důležité je, čím a jak se ta nová struktura naplní a co bude její podstatou.
Divadelní, hudební a filmová věda už ale v minulosti společně fungovaly jako jedna katedra. V čem je dnešní situace jiná?
Organizační jednotky nejsou to, oč nám jde. Nám jde o studijní programy, respektive specializace. Jeden ústav jich může mít více, organizační sloučení samo o sobě tedy není problém. Problém je, pokud se spolu s ním ztratí samostatná oborová základna.
Tehdejší Katedra hudební, divadelní a filmové vědy měla dva samostatné studijní programy – samostatnou hudební vědu a divadelní a filmovou vědu, které se tehdy studovaly společně. V devadesátých letech minulého století se jednotlivé oblasti rozdělily oborově i organizačně. Organizačně se mohou jistě znovu spojit, oborovou autonomii by však měly udržet.
Co tedy má být podstatou nového ústavu?
Na jeho přesnou podobu budeme muset teprve přijít. Bylo by určitě lepší, kdybychom to mohli mít lépe promyšlené a předjednané. Ale pokud zůstaneme jako tři rovnocenné obory, myslím, že to zvládneme. Musím konstatovat, že i kolegové z hudební vědy a filmových studií na společné červencové schůzce jednoznačně podpořili náš požadavek, aby ve společném pracovišti zůstala divadelní věda jako plnohodnotný obor. Ne snad jen z nějaké solidarity, ale protože i jim to tak dává smysl.
V Pospolitosti 2026 jste mluvili o nátlaku a manipulativních strategiích vedení fakulty. V čem ten tlak podle vás spočíval?
Především v tom neuvěřitelném chvatu. Konkrétní jednání nad naší situací trvala necelý měsíc. Fakulta už poslední dva roky prochází strukturální proměnou, takže to není úplně blesk z čistého nebe. Bezprecedentní je ale rozsah. Doposud se slučovaly nebo restrukturalizovaly tři nebo čtyři, možná někdy pět součástí za jeden akademický rok. Provázely to úvahy o tom, jak to bude fungovat výukově, ve vědecké spolupráci a kde jsou rizika. V našem případě na něco podobného vůbec nebyl čas.
Restrukturalizace se nyní týká sedmnácti kateder a ústavů, což je opravdu masivní proměna. To je bezmála polovina fakulty a nemůže to zůstat bez vlivu na celý její organismus.
Vytvářel ten chvat tlak i na samotná jednání?
Ano. Museli jsme jednat o něčem, co jsme si nemohli pořádně promyslet. A při vší úctě to nemělo do všech detailů domyšlené ani vedení, protože na některé praktické otázky, které jsme kladli, prostě nemělo odpovědi.
Ptají se vás nově přijatí studenti, jestli se vůbec mají zapsat?
Z nově zapsaných studentů se na nás zatím nikdo neobrátil. Ale pokud vím, někteří jsou již v kontaktu se stávajícími studenty.
Jak by podle vás měla nová struktura fungovat?
V tuto chvíli toho ještě příliš nevíme, jak jsem říkala, jednání o budoucí podobě jednotlivých studijních programů teprve začnou. Jasnější obrysy se vynořují zatím u navazujícího magisterského programu, o kterém nyní uvažujeme jako o mezioborovém. Výhledově promýšlíme též anglickojazyčný magisterský program.
Za Pospolitost 26 doporučujete, aby 10. září akademický senát slučování v navržené podobě neschválil. Co by mělo následovat?
Myslím, že by měla být nejprve představena nová koncepce fakulty, ke které tato reorganizace směřuje.
Je hlavním důvodem restrukturalizace nedostatek peněz?
Jsme přesvědčeni, že základní motivací bezprecedentní rychlosti a masivnosti byla potřeba zrušit pracovní místa. Restrukturalizace totiž umožňuje výpověď pro tzv. nadbytečnost. Postupně se dozvídáme, že fakultou se šíří vlna výpovědí i na ústavech, které do reorganizace zahrnuty nejsou.
Souvisí podle vás výpovědi s novým modelem financování a hodnocením akademických pracovníků?
Určitě s tím souvisí nový model financování i individuální hodnocení akademických pracovníků. Sleduje se například, kolik vedete prací, kolik udělíte atestací, kolik učíte předmětů, kolik je v nich zapsáno studentů nebo co děláte v takzvané třetí roli univerzity a samozřejmě publikace, které podléhají ještě další metrice. Všechna tato data se váží a usouvztažňují a dle konečného výsledku se následně určuje zásluhová složka financování ústavů a kateder. Model základním součástem fakulty predikuje finanční kondici. Historická složka financování se má postupně snižovat a zásluhová naopak narůstat. Většině ústavů model predikuje deficit různé velikosti – někdy to jsou až desítky miliónů.
Dostává fakulta méně peněz než v předchozích letech?
Finanční situace fakulty byla špatná, co pamatuji. Teď je zřejmě ještě o něco horší. Komplexní analýzu deficitu a všechny jeho důvody ale neznáme, jen některé. Tím nejpodstatnějším a zřejmým je nový mzdový předpis Univerzity Karlovy. Na jeho základě musely být zvýšeny platy, které jsou i tak na Filozofické fakultě hluboce pod pražským průměrem, od 39 000 Kč pro odborného asistenta po 55 000 Kč po profesora. Zvýšení platů je jistě velmi žádoucí, nicméně finanční prostředky pak nebyly fakultě odpovídajícím způsobem navýšeny. To všechno jsou ale věci, jejichž přesný podíl na současné finanční situaci fakulty nedokážu posoudit.