Ač­ko­liv si mi­nis­tr kul­tu­ry myl­ně mys­lí, že je odol­nost hlav­ně vě­cí spor­tu a s kul­tu­rou ni­jak ne­sou­vi­sí, ne­dě­lá de­vět mě­sí­ců nic ji­né­ho, než že odol­nost kul­tur­ní­ho sek­to­ru tes­tu­je. A nejde při­tom jen o pe­ní­ze, a te­dy o sa­mot­né pod­mín­ky tvor­by, ale ta­ké o to, kam re­sort­ní po­li­ti­ka smě­řu­je.

Otřes­ný je ta­ké ja­zyk, kte­rý mo­to­ris­tic­ká kla­ka vů­či kul­tu­ře (a ne­zisko­vé­mu sek­to­ru) od za­čát­ku své­ho po­li­tic­ké­ho vze­stu­pu po­u­ží­vá. A nejde jen o mo­to­ris­tic­ké fa­nouš­ky. Za­ča­li s tím hlav­ní a nej­vi­di­tel­něj­ší před­sta­vi­te­lé mo­to­ris­tů a mi­nis­tr kul­tu­ry se vů­či to­mu ni­jak ne­o­hra­dil.

Špí­na a pi­ja­vi­ce

Stá­le mě do­ká­že za­sko­čit, když ve fa­ce­boo­ko­vých dis­ku­sích o kul­tu­ře, a to i na ofi­ci­ál­ním pro­fi­lu mi­nis­t­ra Oty Klem­pí­ře, na­ra­zím na ko­men­tá­ře, kte­ré ozna­ču­jí li­di z kul­tu­ry za – na­mát­kou – pi­ja­vi­ce ne­bo špí­nu. Omluvou ne­ní, že se to dě­je na so­ci­ál­ních sí­tích, a na Fa­ce­boo­ku zvlášť, úpl­ně všu­de a u řa­dy ko­men­tá­řů ani nejde o pro­fi­ly exis­tu­jí­cích li­dí. Vy­tvá­ří se tak jen fa­leš­ný do­jem, že by to snad moh­lo být v po­řád­ku ne­bo že na tom ne­zá­le­ží.

Od­mí­tám si na to zvy­kat. Ne­chci si zvy­kat, že i mi­nis­tr kul­tu­ry, jenž roz­hod­ně ne­ní am­ba­sa­do­rem ce­lé sfé­ry, kte­rou do­čas­ně spra­vu­je a má to dě­lat ku pro­spě­chu všech (re­spek­ti­ve ta ne­bo ten, kdo má na sta­ros­ti je­ho pre­zen­ta­ci), ta­ko­vé ko­men­tá­ře spří­z­ně­né ve­řej­nos­ti na svém ofi­ci­ál­ním fa­ce­boo­ko­vém pro­fi­lu to­le­ru­je. Ni­jak na ně ne­re­a­gu­je a ne­mo­de­ru­je je, ale­spoň jak jsem si všimla. Jsou to při­tom ko­men­tá­ře ve své pod­sta­tě od­lidš­ťu­jí­cí, ne­ná­vist­né i xe­no­fob­ní.

Je v po­řád­ku bo­jo­vat za pro­fes­ní bu­douc­nost

Ne­ní v po­řád­ku na­dá­vat li­dem, kte­ří se sna­ží tvo­řit nej­lé­pe, jak do­ká­žou. Těm, kte­ří se sna­ží bě­hem ak­tu­ál­ních pro­tes­tů vů­či mi­nis­ter­stvu kul­tu­ry mi­mo ji­né ta­ké bo­jo­vat za své mís­to ve spo­leč­nos­ti a za svou pro­fes­ní bu­douc­nost, což je v ote­vře­né, plu­ra­lit­ní a ne­au­to­ri­tář­ské spo­leč­nos­ti hod­né re­spek­tu a úpl­ně nor­mál­ní. Ne­mě­lo by to být před­mě­tem de­ho­ne­sta­ce, urá­že­ní, ozna­čo­vá­ní za špí­nu, pi­ja­vi­ce a hůř – ta­ko­vou pra­xi ne­ní mož­né pře­jít máv­nu­tím ru­ky.

A o to spíš ji ne­ní mož­né pře­jít, když je evi­dent­ní, s ja­kou ra­zan­cí se ma­lí Mo­to­ris­té (co do ve­li­kos­ti stra­ny a vo­lič­ské zá­klad­ny) ve vlád­ních funk­cích vy­me­zu­jí pro­ti ob­čan­ské spo­leč­nos­ti a s ja­kým od­hod­lá­ním pro­ti ní pra­cu­jí (na­pří­klad ta­že­ním pro­ti ne­zisko­vé­mu sek­to­ru, a to ru­ku v ru­ce s ANO a SPD). Mě­lo by být úpl­ně nor­mál­ní to ne­ig­no­ro­vat, ale jed­no­znač­ně se vů­či to­mu vy­me­zo­vat, ať už člo­věk v kul­tur­ním eko­sys­té­mu za­u­jí­má ja­kou­ko­li po­zi­ci. Včet­ně té kul­tur­ně-mi­nis­ter­ské.