Zamýšlení nad českou vlajkou, slogany a češstvím. Aneb pár slov o letošní pietě za oběti holocaustu, která se konala 21. 5. na brněnského nádraží.

Jakou roli hraje umění v době krizí? Má umění nést společenskou nebo politickou odpovědnost? Může umění proměňovat společnost?

Úvaha nad tím, jaké to je být pro-palestinským a zároveň židovským hlasem v České republice.

V posledních dnech sleduji reakce veřejnosti na demonstrace kulturní obce a hodně přemýšlím, komu jsou vlastně adresované, a také o tom, jakým jazykem o nich mluvíme.

Myslím, že čas na vyjednávání s ministrem kultury Otou Klempířem dávno minul.

Už je skoro otravné to opakovat. V současném napětí mezi ministerstvem kultury a částí kulturní obce by nemělo jít zdaleka jenom o peníze. Vtírají se nepříjemné otázky: Kde končí diplomacie a začíná spoluvina? Kdy je prostor vyjednávat a kdy už se počítá jenom občanský odpor?

Dlouhodobá performance upozorňuje na podfinancování české kultury a riziko politických zásahů do umělecké svobody.

Nedostatečné rozpočty Ministerstva kultury ČR a Magistrátu hlavního města Prahy na rok 2026 ohrožují českou kulturu.

Co je to femosféra (neboli womenosféra) a proč je toxická?

Glosa o smutné paralele mezi pražskou a londýnskou grantovou podporou.

Jak se zdá, po zveřejnění návrhu magistrátních kulturních dotací na rok 2026, respektive u víceletých dotací od roku 2027 dál, i letos končí kalendářní rok diskusemi o tom, jak město Praha financuje umění a kulturu.

Angažované umění chápe estetickou formu jako způsob veřejného jednání.