Otevřela jsem kalendář a k mému zděšení na mě ze stránek civěly především čmáranice typu ležííím, nemluvííím.

Nekulturní byl překotný vznik Národního institutu pro kulturu.

Byl to především festival Wings of Time, přehlídka choreografického, filmového a výtvarného díla Jiřího Kyliána.

Letos mi klid a rovnováhu přinesly především galerie a muzea.

Dva fotografické ateliéry v Praze a Českém Krumlově uchovávají jedinečnost a nostalgii místa, kde fotografie vznikala ručně.

Reportážní kniha polského novináře Marka Rabije pojednává o jedné bangladéšské textilní továrně a vypovídá o našem podílu na vykořisťování tamního obyvatelstva.

Divadlo Setkání Terezy Dostálové a Tobiáše Nevřivy ohledává českou krajinu. Naposledy v performativní procházce Lovci mají oči pro pláč.

Kniha Tmavozelený svět Arnošta Nováka připomíná, že po omezení ekonomického růstu, konzumentství a produkce volali tuzemští aktivisté již na počátku devadesátých let minulého století.

Tradiční rodina, smysluplná práce a ideální partnerský vztah jsou chiméry, se kterými se utkáváme všichni. Jedním z bitevních polí se může stát i inscenace Můj boj. Zamilovaný muž.

Trafo Gallery až do 3. září nabízí výstavu o přírodě, dětství i mateřství malířky Kateřiny Ondruškové.

Výstavu Ivána Argoteho v Galerii Rudolfinum nesmíte minout, jelikož jedinečným způsobem ukazuje, jak lze s něhou kultivovat veřejný prostor.

Autor Radek Drahný s ilustrátorem Tomášem Chludem přinesli dvanáct komiksových příběhů, které originálně představují orlickohorskou minulost.

Pořídit si tak tiché místo na zemi, jen pro sebe, a prodlévat tam v klidném souznění s přírodou! Jenže lidé si pořizují chaty, zahrady a zámky z různých důvodů.

Sochař, grafik a architekt František Bílek je mystický zjev vizuálního umění, který mě fascinuje už léta.

Divadelní fotografie se může stát nejen dokumentem, ale dalším stupněm inscenace. V takové performanci navazujeme na staletí „partneřiny“ se světlem, která začala už ve starověku.