Mý­tus o bla­hoby­tu

„Má­me mož­nost vy­mý­tit chu­do­bu, vy­ře­šit kli­ma­tic­kou změ­nu, vy­lé­čit ob­rov­ské množ­ství lid­ských ne­mo­cí, po­skyt­nout mi­mo­řád­ně kva­lit­ní vzdě­lá­ní všem li­dem na svě­tě,” pro­hlá­sil za­čát­kem roku 2019 Sam Altman, ře­di­tel Ope­nAI. Sli­bo­val vi­zi bu­douc­nos­ti, v níž dí­ky umě­lé in­te­li­gen­ci bu­dou všich­ni li­dé žít v prak­tic­ky bez­bře­hém bla­hoby­tu.

O ne­ce­lé čty­ři roky poz­dě­ji zve­řej­ni­la Altma­no­va fir­ma Chat­GPT. Jed­ná se o roz­hra­ní, kte­ré li­dem umož­ňu­je snad­no a kon­ver­zač­ně pra­co­vat s vel­kým ja­zy­ko­vým mo­de­lem ge­ne­ra­tiv­ní umě­lé in­te­li­gen­ce Fir­ma vy­stře­li­la k ob­rov­ské po­pu­la­ri­tě a po­li­tic­ké­mu i byz­ny­so­vé­mu vli­vu. Teď se chys­tá za­čít pro­dá­vat ak­cie na bur­ze a oče­ká­vá se, že je­jí trž­ní oce­ně­ní – te­dy v sou­čas­ném ka­pi­ta­lis­tic­kém sys­té­mu ob­lí­be­ný ná­stroj od­vo­zo­vá­ní hod­no­ty vše­ho ma­te­ri­ál­ní­ho i ne­ma­te­ri­ál­ní­ho – by moh­lo pře­ko­nat do­sa­vad­ní re­kor­dy.

Ce­lý ten­to pří­běh bu­dí o to vět­ší fas­ci­na­ci při čte­ní kni­hy Em­pi­re of AI au­tor­ky Ka­ren Hao. No­vi­nář­ka v něm na zá­kla­dě sto­vek roz­ho­vo­rů a dů­klad­ných re­šer­ší ne­sčet­ných do­ku­men­tů po­jed­ná­vá prá­vě o Ope­nAI. Pod­le ní za vzni­kem fir­my stá­la mi­mo ji­né až pa­ra­no­id­ní oba­va z to­ho, že báj­nou obec­nou umě­lou in­te­li­gen­ci, kte­rá repli­ku­je člo­vě­ka, a umě­lou su­per­i­n­te­li­gen­ci, jež člo­vě­ka do­kon­ce před­čí, vy­vi­ne ja­ko prv­ní ko­merč­ní ak­tér ří­ze­ný ví­ce zis­kem než eti­kou a obec­ným bla­hem. Teh­dy byl ta­ko­vým stra­šá­kem Go­o­gle. Kdo by jím asi byl dnes?

Bla­hobyt jen pro vy­vo­le­né

Ač­ko­li sou­čas­ná umě­lá in­te­li­gen­ce v po­do­bě vel­kých ja­zy­ko­vých mo­de­lů do­ká­že od­po­vě­dět téměř na co­ko­li, sa­mot­ná de­fi­ni­ce „in­te­li­gen­ce“ vy­vo­lá­vá spí­še otáz­ky a ne­jas­nos­ti. Vý­zkum­nic­tvo dlou­ho­do­bě dis­ku­tu­je o tom, co vlast­ně zna­me­ná být in­te­li­gent­ní a jak to lze umě­le vy­tvo­řit. Z té­to de­ba­ty tak mi­mo ji­né vy­plý­vá, že Altma­nem pro­ro­ko­va­ná uto­pie a umě­lá in­te­li­gen­ce se po­tká­va­jí v jed­nom pod­stat­ném bo­dě: obo­jí ozna­ču­je ně­co, co si umí­me před­sta­vit, ale če­ho za­tím nejsme schop­ni do­sáh­nout.

Kaž­dá část Altma­no­va vý­ro­ku z roku 2019 se pro­to už stih­la roz­pad­nout. Prá­ce na pří­pra­vě pod­kla­dů pro tré­no­vá­ní mo­de­lů umě­lé in­te­li­gen­ce i stav­ba a pro­voz po­třeb­ných da­to­vých cen­ter pro­hlu­bu­jí zdra­vot­ní a fi­nanč­ní po­tí­že již zne­vý­hod­ně­ných oby­va­tel. Lo­gi­ka ne­u­stá­lé agre­siv­ní ex­pan­ze vy­tvá­ří zá­sad­ní en­vi­ron­men­tál­ní zá­těž pro už tak pře­tí­že­nou pla­ne­tu. A ne­ko­ná se ani mi­mo­řád­ně kva­lit­ní vzdě­lá­ní: ne­kri­tic­ké po­u­ží­vá­ní ja­zy­ko­vých mo­de­lů ge­ne­ra­tiv­ní umě­lé in­te­li­gen­ce zpo­ma­lu­je náš mo­zek a re­pro­du­ku­je a dá­le pro­hlu­bu­je exis­tu­jí­cí ne­rov­nos­ti ve zdro­jích vě­dě­ní a re­pre­zen­ta­ci.

Na­ko­nec se tak uka­zu­je, že vel­ké ja­zy­ko­vé mo­de­ly umě­lé in­te­li­gen­ce, ja­ko je prá­vě Chat­GPT od Ope­nAI, Ge­mi­ni od Go­o­gle či Clau­de od An­thro­pic, při­ná­še­jí bla­hobyt hlav­ně je­jich vlast­ní­kům a pro­vo­zo­va­te­lům. Ge­ne­ric­ké mas­ku­li­num je v tom­to pří­pa­dě na­mís­tě.

Fas­ci­na­ce bez kon­tex­tu

Je ta­ko­vý vý­voj pře­kva­pi­vý? Mož­ná v roz­sa­hu a hloub­ce, sa­mot­ný pří­běh umě­lé in­te­li­gen­ce ale pů­so­bí spíš po­vě­do­mě. Při­po­mí­ná styl vy­prá­vě­ní o tech­no­lo­gi­ích, kte­rý te­o­re­tik a his­to­rik ko­mu­ni­ka­ce Ja­mes Ca­rey po­jme­no­val ja­ko „tech­no­lo­gi­cal sub­li­me“, což se ob­vykle pře­klá­dá ja­ko „tech­no­lo­gic­ké vzne­še­no“. Po­jem ozna­ču­je až po­svát­nou fas­ci­na­ci no­vou tech­no­lo­gií, ja­kou byl dří­ve na­pří­klad te­le­graf ne­bo in­ter­net. Ta­ko­vé fas­ci­na­ci však čas­to chy­bí his­to­ric­ký kon­text, kri­tic­ký od­stup a zo­hled­ně­ní šir­ších spo­le­čen­ských, eko­no­mic­kých, po­li­tic­kých a dal­ších pod­mí­nek.

Snad se už ko­neč­ně do­stá­vá­me do fá­ze, kdy zdán­li­vě ne­zlom­né kouz­lo umě­lé in­te­li­gen­ce pře­stá­vá fun­go­vat. Ko­nec­kon­ců i tech­no­lo­gič­tí gi­gan­ti za­ča­li v po­sled­ní do­bě vy­zý­vat za­měst­nan­ce k ome­ze­ní po­u­ží­vá­ní umě­lé in­te­li­gen­ce, jak­ko­li je k to­mu sa­mé­mu dří­ve nad­še­ně po­nou­ka­li. Zno­vu se uka­zu­je, že lep­ší bu­douc­nost bychom ne­mě­li hle­dat jen v no­vých tech­no­lo­gi­ích. Mů­že­me zku­sit za­čít sa­mi se se­bou a v na­šich blíz­kých, ži­vých ko­mu­ni­tách.