Za eko­sys­tém lze po­klá­dat ta­ké di­va­del­ní pro­stře­dí: li­dé, in­sti­tu­ce, dí­la, mís­ta a udá­los­ti jsou v umě­lec­kém svě­tě pro­po­je­ni vzta­hy, na­vzá­jem na so­bě zá­vi­sí a ovliv­ňu­jí se a ja­ká­ko­liv změ­na ně­kte­ré­ho z aspek­tů má vliv na ostat­ní. Exis­tu­jí zde pod­mín­ky pro růst, kte­ré se mu­sí se­tkat s ade­kvát­ní­mi po­tře­ba­mi a schop­nost­mi, a na­o­pak i pouš­tě a vy­čer­pa­né ob­las­ti, kde ži­vot spí­še hy­ne. Při­pra­vi­li jsme pro­to se­ri­ál da­to­vých ana­lýz, kte­ré po­mo­hou čes­ký di­va­del­ní eko­sys­tém ma­po­vat z hle­dis­ka roz­ma­ni­tých, pro je­ho ži­vo­ta­schop­nost dů­le­ži­tých úh­lů po­hle­du.

Cí­lem ne­ní po­sky­to­vat roz­sáh­lé stu­die, ale spí­še ma­py, kte­ré umož­ní lé­pe hod­no­tit a in­ter­pre­to­vat pro­mě­ny eko­sys­té­mu, ori­en­to­vat se v něm, na­chá­zet je­ho za­po­me­nu­tá mís­ta ne­bo je vi­dět no­vě. Po­skyt­ne­me od­raz čes­ké­ho di­va­del­ní­ho pro­stře­dí pro­střed­nic­tvím dat z ve­řej­ných zdro­jů, v ča­so­vém hle­dis­ku, kte­ré umož­ňu­je srov­ná­ní. Jak jsme si ově­ři­li při pří­pra­vě té­to čás­ti, čas­to to zna­me­ná da­ta nejen vy­hle­dá­vat, ale ta­ké vy­tvá­řet či do­pl­ňo­vat – za­tím­co se­zna­my udě­le­ných oce­ně­ní či no­mi­na­cí, kte­rým se zde vě­nu­je­me, jsou lehce do­stup­né (vy­u­ži­li jsme se­zna­my na strán­kách ča­so­pi­su Svět a di­va­dlo ZDE a na čes­ké Wi­ki­pe­dii ZDE), do­pl­ňu­jí­cí in­for­ma­ce, ja­ko je his­to­rie ve­de­ní di­va­del, čas­to zna­me­ná bez nad­sáz­ky his­to­ri­o­gra­fic­kou prá­ci. Pev­ně pro­to vě­ří­me, že vý­sled­ky na­še­ho úsi­lí po­mo­hou ani­mo­vat dis­ku­zi o pro­blé­mech na­še­ho spo­leč­né­ho eko­sys­té­mu a umož­ní vi­dět vě­ci ji­nak a v ce­list­vos­ti.

Hod­no­ce­ní umě­lec­ké čin­nos­ti je jed­nou z nej­roz­po­ru­pl­něj­ších ob­las­tí a způ­so­bu­je znač­né kon­tro­ver­ze. Přes­to kri­ti­ky v tis­ku ne­bo udě­lo­vá­ní cen ma­jí vel­ký vý­znam – umož­ňu­jí uměl­cům a uměl­ky­ním být ro­ze­zna­tel­ní pro šir­ší ve­řej­nost, zvy­šo­vat prav­dě­po­dob­nost pod­po­ry ze stra­ny stá­tu a me­ce­nášů, ne­bo po­si­lo­vat ná­vštěv­nost. Pro­to na­še ma­po­vá­ní za­čne­me sé­rií ana­lýz vě­no­va­ných Ce­nám di­va­del­ní kri­ti­ky, re­spek­ti­ve Ce­nám Alfréda Ra­do­ka, jež jim v le­tech 1992 – 2013 před­chá­ze­ly, me­to­dic­ky je spo­ju­je­me i s vě­do­mím roz­dí­lů v pod­mín­kách je­jich udě­lo­vá­ní. V tom­to dí­le se za­mě­ří­me na oce­ně­ní v ka­te­go­rii Di­va­dlo roku, v ná­sle­du­jí­cím pak na ka­te­go­rii In­sce­na­ce roku a je­jí lau­re­át­ky a lau­re­á­ty. V dal­ších dí­lech se­ri­á­lu zma­pu­je­me roz­dí­ly me­zi způ­so­by hod­no­ce­ní kri­ti­ky v SA­Du a Di­va­del­ních no­vi­nách a srov­ná­me ty­to ob­las­ti s po­ně­kud od­liš­ným svě­tem Thá­lií. Ce­na­mi se však náš se­ri­ál ne­vy­čer­pá a bu­de­me se vě­no­vat i dal­ším cha­rak­te­ris­ti­kám čes­ké­ho di­va­del­ní­ho eko­sys­té­mu, ja­ko jsou eko­no­mic­ké, so­ci­ál­ní či ge­o­gra­fic­ké aspek­ty.

Jak jsme da­ta ana­ly­zo­va­li?

Vy­tvo­ři­li jsme ta­bul­ky, do kte­rých jsme za­nes­li jak do­stup­ná da­ta o ce­nách, tak vý­sled­ky vlast­ních re­šer­ší (his­to­rie di­va­del, umě­lec­ké ve­de­ní). Sdru­ži­li jsme je pod­le di­va­del­ních in­sti­tu­cí, při­čemž jsme re­spek­to­va­li způ­sob ozna­če­ní při udě­le­ní ce­ny (či­li po­kud by­la no­mi­na­ce udě­le­na br­něn­ské Re­du­tě, chá­pa­li jsme to ja­ko ce­nu pou­ze pro Re­du­tu, na roz­díl od no­mi­na­ce ce­lé­ho Ná­rod­ní­ho di­va­dla Br­no) a pro zjed­no­du­še­ní ča­so­vé­ho srov­ná­ní jsme po­u­ží­va­li stej­ný ná­zev pro růz­né vý­vo­jo­vé eta­py di­va­dla (to se tý­ká na­pří­klad Di­va­dla Ko­me­die Pra­ha). Při tvor­bě ma­py jsme vy­chá­ze­li z úda­jů buď o fy­zic­kém umís­tě­ní di­va­dla, ane­bo ofi­ci­ál­ní­ho síd­la. Za po­sled­ní re­le­vant­ní rok po­va­žu­je­me 2023 (udě­le­no 2024). Pro zjed­no­du­še­ní jsme na­mís­to v di­va­del­ním svě­tě běž­né lo­gi­ky se­zon (zá­ří-čer­ven) adap­to­va­li ka­len­dář­ní chro­no­lo­gii.

Cel­ko­vě nej­ví­ce oce­ně­ní a no­mi­na­cí by­lo udě­le­no v Ce­nách Alfréda Ra­do­ka a Ce­nách di­va­del­ní kri­ti­ky pě­ti di­va­dlům, kte­ré lze po­va­žo­vat z hle­dis­ka eko­sys­té­mu za vý­znam­né „ni­ky“, te­dy mís­ta, kde svou čin­nos­tí pou­ta­jí od­bor­nou po­zor­nost: praž­ské scé­ny Di­va­dlo Na zá­brad­lí, Di­va­dlo v Dlou­hé, Di­va­dlo Ko­me­die, Dej­vic­ké di­va­dlo a Klicpe­ro­vo di­va­dlo Hra­dec Krá­lo­vé. Po­zo­ru­hod­né ta­ké je, že praž­ské Ná­rod­ní di­va­dlo ni­kdy ne­zís­ka­lo oce­ně­ní Di­va­dlo roku a do­kon­ce se ani jed­nou ne­o­cit­lo v už­ší no­mi­na­ci v té­to ka­te­go­rii.

Co to je ni­ka?

V eko­lo­gii jde o po­jem, kte­rý ozna­ču­je sou­hrn ži­vot­ních pod­mí­nek umož­ňu­jí­cích ži­vo­ta­schop­nou exis­ten­ci ur­či­té­ho dru­hu. Ty­to pod­mín­ky ma­jí svou ne­ži­vou po­do­bu (abi­o­tic­kou), ja­ko je pro­stře­dí, ale dů­le­ži­tí pro pře­ži­tí jsou i vhod­ní ži­vo­či­cho­vé či rost­li­ny, kte­ré se v mís­tě na­chá­ze­jí (bi­o­tic­ké fak­to­ry). Ten­to po­jem po­u­ží­vá­me v na­šich ana­lý­zách ob­raz­ně ja­ko ozna­če­ní sou­la­du okol­nos­tí „ži­vých“, ja­ko jsou uměl­ci a uměl­ky­ně, ma­nage­ment apod., a „ne­ži­vých“, ja­ko je umís­tě­ní di­va­dla, „ge­nius lo­ci“, dis­po­zi­ce mís­ta apod. Cí­lem se­ri­á­lu je pro­zkou­mat, ja­ké „ni­ky“ v čes­kém eko­sys­té­mu exis­tu­jí a za ja­kých pod­mí­nek v nich vzkvé­tá umě­lec­ký ži­vot.

Všech­na oce­ně­ná di­va­dla jsou praž­ská či v blíz­kém (do­jez­do­vém) oko­lí hlav­ní­ho měs­ta, což uka­zu­je na vý­raz­nou ne­rov­no­váhu – jas­ně se zde vy­me­zu­je čes­ké di­va­del­ní cen­t­rum a pe­ri­fe­rie, a to na­vzdo­ry my­to­lo­gii spo­je­né na­pří­klad s br­něn­skou scé­nou. Zvláš­tě vy­nik­ne, po­kud se sou­stře­dí­me na cel­ko­vý po­čet zís­ka­ných oce­ně­ní (z to­ho­to hle­dis­ka pak na­o­pak os­t­rav­ská Ko­mor­ní scé­na Aré­na „před­sti­hu­je“ Di­va­dlo v Dlou­hé, ale cel­ko­vě re­gi­o­nál­ní di­va­dla ta praž­ská ne­do­ká­žou „do­táh­nout“).

An­ke­ty me­zi di­va­del­ní­mi kri­tič­ka­mi a kri­ti­ky kaž­do­roč­ně ma­pu­jí nejen to, jak si sto­jí in­sti­tu­ce či sou­bor, ale pře­de­vším umě­lec­ké vý­ko­ny – ať už in­di­vi­du­ál­ní, či ko­lek­tiv­ní, te­dy kva­li­tu in­sce­na­cí. I když se to­mu­to bu­de­me vě­no­vat v dal­ším dí­le, by­lo by mož­né před­po­klá­dat, že exis­tu­je prů­nik me­zi tím, ja­kou „znač­ku“ di­va­dlo v da­ném ro­ce ne­se a jak si sto­jí re­per­toár. Prá­vě na­ko­lik jsou oce­ňo­va­ná di­va­dla schop­na pro­du­ko­vat oce­ně­né in­sce­na­ce mů­že na­po­vě­dět o vzta­hu me­zi tím, jak se pro­tí­ná „znač­ka“ da­ná jmé­nem di­va­dla, umě­lec­kým sou­bo­rem, ak­tiv­ním PR od­dě­le­ním (a mno­ha dal­ší­mi aspek­ty) a kva­li­ta ry­ze di­va­del­ní pro­duk­ce. Pro­to jsme srov­na­li oce­ně­né v ka­te­go­rii Di­va­dlo roku s ka­te­go­rií In­sce­na­ce roku a hle­da­li jsme ta­ko­vá oce­ně­ná dí­la, kte­rá by­la uve­de­na v in­sti­tu­ci, jež ve stej­ný rok zís­ka­la i oce­ně­ní ja­ko ce­lek.

Ta­ko­vých pří­pa­dů by­la zhru­ba tře­ti­na u oce­ně­ných di­va­del a pou­ze šest u no­mi­no­va­ných scén a sou­bo­rů. Di­va­dlo Na zá­brad­lí a Dej­vic­ké di­va­dlo opa­ko­va­ně zís­ka­la sou­běž­ně ce­ny Di­va­dlo roku a In­sce­na­ce roku. V pří­pa­dě Di­va­dla Na zá­brad­lí do­kon­ce pla­tí, že kdy­ko­liv do­sta­lo oce­ně­ní in­sti­tu­ce, zís­ka­lo i ce­nu za nej­lep­ší in­sce­na­ci (v ta­bul­ce se ob­je­vu­jí dvě in­sce­na­ce za rok 2007, pro­to­že v tom­to ro­ce by­ly mi­mo­řád­ně udě­le­ny tři ce­ny – Smrt Pav­la I. v Měst­ském di­va­dle Br­no, Hr­di­na zá­pa­du v Či­no­her­ním klu­bu Pra­ha a Pro­ces v Di­va­dle Ko­me­die Pra­ha, teh­dy Praž­ské ko­mor­ní di­va­dlo).

Ce­ny v ka­te­go­rii In­sce­na­ce roku ne­by­ly udě­le­ny pou­ze či­no­her­ním dí­lům, ale na­pří­klad ta­ké ope­ře – což po­u­ka­zu­je i na sku­teč­nost, že di­va­dlem roku se in­sti­tu­ce ne­mu­se­la stát nut­ně pro­to, že by by­la vy­so­ce hod­no­ce­na je­jí či­no­her­ní tvor­ba, ale na­pří­klad dí­ky kvů­li oper­ní­mu sou­bo­ru (Ná­rod­ní di­va­dlo Br­no). Zá­ro­veň je po­zo­ru­hod­né, že se ani v jed­nom z „prů­ni­ků“ ne­ob­je­vu­jí in­sce­na­ce z le­gen­dár­ních ob­do­bí praž­ské­ho Di­va­dla Ko­me­die, hra­dec­ké­ho Klicpe­ro­va di­va­dla ne­bo br­něn­ské Hu­sy na Pro­váz­ku. Zde je te­dy pa­tr­né, že ce­na v ka­te­go­rii Di­va­dlo roku vy­ja­dřu­je ta­ké jis­tou se­tr­vač­nost v hla­so­vá­ní, hod­no­ce­ní „znač­ky“ či oce­ně­ní umě­lec­ké­ho sou­bo­ru a spo­lu­pra­cu­jí­cích uměl­ců (což po­tvr­zu­jí no­mi­na­ce a ce­ny v dal­ších ka­te­go­ri­ích), spíš než jen uve­de­ní kon­krét­ní­ho dí­la, za kte­ré by­la ce­na udě­le­na. Dů­vo­dem mů­že být ta­ké to, že v da­ném ro­ce vznik­lo v oce­ňo­va­ném di­va­dle ví­ce kva­lit­ních in­sce­na­cí, kte­ré by­ly v an­ke­tách no­mi­no­vá­ny, ale ani jed­na ne­do­sáh­la na ví­těz­ství či už­ší no­mi­na­ci ka­te­go­rii In­sce­na­ce roku – hla­sy se te­dy „roz­měl­ni­ly“.

Za nej­za­jí­ma­věj­ší zjiš­tě­ní z vý­še uve­de­ných dat lze po­va­žo­vat sku­teč­nost, že v hod­no­ce­ní Di­va­dla Na zá­brad­lí a Dej­vic­ké­ho di­va­dla je kri­tic­ká obec dlou­ho­do­bě kon­zis­tent­ní a opa­ko­va­ně jsou scé­ny oce­ňo­vá­ny sou­běž­ně ja­ko Di­va­dla roku i za In­sce­na­ci roku. Vzhle­dem k to­mu, že zá­ro­veň pat­ří me­zi nej­ví­ce oce­ňo­va­ná di­va­dla vů­bec, či­ní to z nich po­zo­ru­hod­né „ni­ky“ čes­ké­ho di­va­del­ní­ho eko­sys­té­mu, schop­né pou­tat spe­ci­fic­kou a tr­va­lou po­zor­nost kri­ti­ků a kri­ti­ček.

V příš­tím dí­le se za­mě­ří­me na ka­te­go­rii In­sce­na­ce roku a ma­po­vá­ní sou­vztaž­nos­ti tvůr­čích ko­lek­ti­vů.