Fes­ti­val Již­ní Své­ráz, stá­le se roz­ši­řu­jí­cí v rám­ci pří­prav Čes­kých Bu­dě­jo­vic na ti­tul Ev­rop­ské­ho hlav­ní­ho měs­ta kul­tu­ry 2028, se za­mě­řu­je na si­te-spe­ci­fic a imer­ziv­ní di­va­del­ní pro­jek­ty. A tím pá­dem ta­ké na hle­dá­ní pro­sto­rů, kte­ré jsou ně­čím po­zo­ru­hod­né – vel­ko­le­pé a vy­hle­dá­va­né, ne­bo na­o­pak opuš­tě­né a sto­jí­cí na pe­ri­fe­rii. In­sce­na­ci Ho­tel Fa­ti­gue uved­lo Di­va­dlo Con­ti­nuo v bý­va­lé uby­tov­ně Bla­ni­ce v Týně nad Vl­ta­vou. Jde o z vel­ké čás­ti za­nik­lý pa­ne­lo­vý kom­plex spo­je­ný pře­de­vším s vý­stav­bou Te­me­lí­na, je­li­kož nej­pr­ve slou­žil ja­ko uby­tov­na pro děl­ní­ky. Po­stup­ně se stal ta­ké pře­chod­ným do­mo­vem pro eva­ku­o­va­né při po­vod­ních či ukra­jin­ské uprch­lí­ky a pře­de­vším uprch­li­ce.

Re­ži­sér Pa­vel Štou­rač spo­leč­ně s dra­ma­tur­gem Mar­kem Tu­ro­ší­kem a cho­re­o­gra­f­kou Co­rin­nou Vi­ta­le ne­sklá­da­jí chro­no­lo­gic­ké ani uce­le­né vy­prá­vě­ní. Vy­tvá­ře­jí spí­še pod­ma­ni­vou kra­ji­nu slo­že­nou z frag­men­tů osu­dů roz­ma­ni­té­ho a roz­to­div­né­ho oby­va­tel­stva, kte­rou je mož­no let­mo po­zná­vat bě­hem dvou­ho­di­no­vé­ho – peč­li­vě usměr­ňo­va­né­ho – pu­to­vá­ní. Za­prá­še­ný pro­stor je sám o so­bě vý­teč­nou ku­li­sou – ta­jem­nou, lehce zne­po­ko­ji­vou a omše­lou. Ne­se dro­li­vost pa­mě­ti i sto­py de­se­ti­le­tí dě­jin, kte­ré se v ob­ra­zech in­sce­na­ce ob­je­vu­jí – nej­zře­tel­ně­ji asi v mo­ti­vu zá­ni­ku okol­ních ves­nic či po­vod­ní.

Tvůr­čí tým uby­tov­nu ne­vy­u­ží­vá k do­ku­men­tár­ní a jed­no­znač­ně ar­ti­ku­lo­va­né re­kon­struk­ci. V in­sce­na­ci pad­ne mi­ni­mum slov, což pod­tr­hu­je at­mo­sfé­ru „do­mu du­chů“. K pu­b­li­ku pro­mlou­va­jí stříp­ky lid­ských osu­dů a pře­de­vším po­hy­bo­vě i scé­no­gra­fic­ky sil­né ob­ra­zy: Rusal­ka uvěz­ně­ná me­zi sva­teb­ní­mi ša­ty a prač­ka­mi, skle­py za­to­pe­né vo­dou při­po­mí­na­jí­cí nejen po­vod­ně, ale i za­pla­vo­vá­ní lid­ské pa­mě­ti, ne­bo per­for­mer­ka me­zi drob­ný­mi hli­ně­ný­mi mo­de­ly ves­nic, kte­ré mu­se­ly ustou­pit vý­stav­bě Ja­der­né elek­trár­ny Te­me­lín. Drob­né dom­ky při­po­mí­na­jí dět­ské hrač­ky a jsou křeh­ké stej­ně ja­ko pa­měť, kte­rou in­sce­na­ce vy­vo­lá­vá.

Nej­sil­něj­ší je ale ten­to­krát zvu­ko­vá a hu­deb­ní kom­po­zi­ce in­sce­na­ce, kte­rá dr­ží pr­cha­vou struk­tu­ru po­hro­ma­dě. Sound de­sign Ja­ku­ba Štou­ra­če a An­ny Luňá­ko­vé pro­stu­pu­je bu­do­vou a vy­tvá­ří po­cit, že jed­not­li­vé po­ko­je spo­lu stá­le ko­mu­ni­ku­jí, přes­to­že kaž­dý ne­se ji­nou zku­še­nost. Ži­vá hu­deb­ní vrst­va, na níž se po­dí­lí ko­lek­tiv mu­zi­kan­tek a mu­zi­kan­tů pod ve­de­ním Mar­ti­na Hu­sov­ské­ho, pak v re­stau­ra­ci svou re­pe­ti­tiv­nos­tí vy­tvá­ří až surre­a­lis­tic­kou at­mo­sfé­ru, kte­rá v ně­kte­rých mo­men­tech při­po­mí­ná sklad­by Phi­li­pa Glas­se. Zá­ro­veň po­sky­tu­je vý­bor­ný pod­klad pro sty­li­zo­va­ně cha­o­tic­ký po­hyb per­for­mer­stva, v němž se mí­sí ja­zy­ky i kaž­do­den­ní úko­ny.

Ar­che­o­lo­gie do­čas­nos­ti ne­ní jen me­ta­fo­rou té­to in­sce­na­ce, ale ta­ké me­to­dou, s níž Di­va­dlo Con­ti­nuo dlou­ho­do­bě pra­cu­je. V nej­no­věj­ším let­ním pro­jek­tu, do kte­ré­ho je za­po­je­no me­zi­ná­rod­ní umě­lec­tvo a ten­to­krát ta­ké ně­ko­lik per­for­me­rů a per­for­me­rek s hen­di­ke­pem, se po­da­ři­lo sou­bo­ru v rám­ci své tra­dič­ní po­e­ti­ky ob­je­vit no­vé nu­an­ce – pře­de­vším ne­pompéz­ní nos­tal­gii a něž­nou po­nu­rost.

Di­va­dlo Con­ti­nuo – Ho­tel Fa­ti­gue. Re­žie: Pa­vel Štou­rač, dra­ma­tur­gic­ká spo­lu­prá­ce: Ma­rek Tu­ro­šík, scé­no­gra­fie: Pa­vel Štou­rač, He­le­na Štou­ra­čo­vá, umě­lec­ký vý­zkum: An­na Luňá­ko­vá, sound de­sign: Ja­kub Štou­rač, An­na Luňá­ko­vá, po­hy­bo­vá spo­lu­prá­ce, cho­re­o­gra­fie: Co­rin­na Vi­ta­le, li­ght de­sign: Lukáš Klí­ma. Pre­mi­é­ra: 28. 7. 2026 v rám­ci fes­ti­va­lu Již­ní Své­ráz v Týně nad Vl­ta­vou.