Slo­vo uto­pie mů­že dnes znít téměř pro­vo­ka­tiv­ně. Ve­řej­ný pro­stor ovlá­da­jí zprá­vy o vál­kách, ros­tou­cím au­to­ri­tář­ství, kli­ma­tic­ké kri­zi i eko­no­mic­ké ne­jis­to­tě. Po­li­ti­ka stá­le čas­tě­ji pra­cu­je s ja­zy­kem obra­ny a kri­zo­vé­ho ří­ze­ní, fan­ta­zie a sně­ní se stá­va­jí lu­xu­sem. Při­tom prá­vě schop­nost před­sta­vit si, že svět mů­že vy­pa­dat ji­nak, je jed­nou ze zá­klad­ních pod­mí­nek změ­ny. Uto­pie ne­mu­sí být pří­mo plá­nem na do­ko­na­lou spo­leč­nost, spí­še lze na ni po­hlí­žet ja­ko na způ­sob myš­le­ní, kte­rý od­mí­tá při­jmout sou­čas­ný stav ja­ko je­di­nou mož­nou re­a­li­tu. A prá­vě v ta­ko­vou chví­li má umě­ní a pu­b­li­cis­ti­ka své ne­za­stu­pi­tel­né mís­to, je­li­kož vy­tvá­ří pro­stor pro otáz­ky, po­chyb­nos­ti i střet růz­ných per­spek­tiv.

Lé­to bý­vá ob­do­bím, kdy se di­va­dlo pře­sou­vá za hra­ni­ce, na do­vo­le­né, ale tře­ba ta­ké na fes­ti­va­ly a do ve­řej­né­ho pro­sto­ru. Vzni­ka­jí no­vá se­tká­ní, spo­lu­prá­ce a roz­ho­vo­ry, kte­ré by bě­hem běž­né se­zo­ny mož­ná ni­kdy ne­pro­běh­ly. I to­to let­ní čís­lo DÍ­LA při­ná­ší po­hle­dy na pro­jek­ty, jež do­ka­zu­jí, že me­zi­ná­rod­ní či me­zi­o­bo­ro­vý di­a­log jsou hod­no­tou, o kte­rou sto­jí za to pe­čo­vat. V člán­ku Ja­na Mo­ta­la Jste pyš­ní, a tak má­lo ví­te se do­zví­te mno­hé o (nejen) o čes­kých sci-fi fil­mech a se­ri­á­lech. Od­po­či­nout si a za­hlou­bat se mů­že­te u re­flexe Ha­ny Frej­ko­vé Bouř­ka či po­ezie Do­mi­ni­ka Me­li­cha­ra Uto­pie lás­ky, kte­rou kom­po­no­val s po­u­ži­tím e‑mailových spa­mů.

Prázd­ni­no­vé zvol­ně­ní však ne­bu­de tr­vat dlou­ho, v zá­ří má na­še sku­pi­na na­bi­tý pro­gram. Če­ka­jí nás dvě re­prí­zy pro­jek­tu Po zla­tých stez­kách, pre­mi­é­ra in­sce­na­ce o iden­ti­tě Di­va­dlo kr­ve i prv­ní díl no­vé­ho dis­kus­ní­ho cyk­lu ve Ve­nu­ši ve Šveh­lov­ce. De­ba­ta na­zva­ná Od­va­ha psát ote­vře otáz­ky od­po­věd­nos­ti kri­ti­ky, svo­bo­dy vy­ja­d­řo­vá­ní i ro­le ve­řej­né dis­ku­se v do­bě, kdy jsou slo­va stá­le čas­tě­ji před­mě­tem spo­rů. Teď je ale ješ­tě stá­le čas plo­vá­ren, bo­růvek, hub, zí­rá­ní do ne­be a sně­ní.