Kdy jste vy­fo­til svůj prv­ní sní­mek?

To si už ne­pa­ma­tu­ji, ale vzpo­mí­nám si, že jsem asi ve čtyřech le­tech ob­je­vil tá­tův di­gi­tál­ní kom­pakt spo­leč­ně s dě­do­vým ana­lo­go­vým fo­to­a­pa­rá­tem a s ni­mi jsem zkou­šel fo­tit. Prv­ní se­ri­óz­ní fot­ky jsem dě­lal po roz­hod­nu­tí se při­hlá­sit na střed­ní ško­lu, vy­bral jsem si obor fo­to­gra­fie na ško­le Mi­cha­el. Jed­na ze sé­rií fo­tek k při­jí­mač­kám by­lo na­fo­ce­né di­va­del­ní před­sta­ve­ní z Di­va­dla X10, kte­ré teh­dy ješ­tě hrá­lo ve Straš­ni­cích. Na ško­lu jsem byl při­jat a ny­ní po­kra­ču­ji na vy­so­ké ško­le In­sti­tut tvůr­čí fo­to­gra­fie Slez­ské uni­ver­zi­ty. Zde se di­va­del­ní fot­ce dá­le vě­nu­ji.

Jak dlou­ho se vě­nu­je­te fo­to­gra­fo­vá­ní di­va­del­ních před­sta­ve­ní a ja­ká by­la va­še ces­ta k di­va­dlu?

Jak jsem již zmí­nil, di­va­del­ní fo­to­gra­fii se vě­nu­ji při­bliž­ně osm let. Mo­je ces­ta k di­va­dlu by­la asi pře­dem dost před­ur­če­na mý­mi ro­di­či. Má­ma Len­ka Havlí­ko­vá je di­va­del­ní dra­ma­tur­gy­ní, au­tor­kou a ta­ké za­kla­da­tel­kou a ře­di­tel­kou Di­va­dla X10. Můj tá­ta Pe­tr Ko­li­ha je fil­mo­vý, te­le­viz­ní a di­va­del­ní re­ži­sér.

Za­chy­cu­je­te ta­ké zá­ku­li­sí či pro­ces pří­prav a zkou­še­ní di­va­del­ních in­sce­na­cí? Při­stu­pu­je­te k to­mu­to fo­ce­ní ji­nak než k za­zna­me­ná­vá­ní di­va­del­ní­ho před­sta­ve­ní?

Dneš­ní di­va­del­ní fo­to­gra­fie má ši­ro­ký zá­běr. Po­ža­dav­ky di­va­del v so­bě za­hr­nu­jí ně­ko­lik sub­žánrů, kte­ré fo­to­graf mu­sí na­pl­nit. Rád se zú­čast­ňu­ji již prv­ních čte­ných zkou­šek a dě­lám z nich re­por­táž. Pro na­sá­tí fi­nál­ní es­te­tic­ké pod­sta­ty vzni­ka­jí­cí in­sce­na­ce při­jdu na prv­ní ge­ne­rál­ku bez fo­to­a­pa­rá­tu a sna­žím se do­stat k pod­sta­tě da­né in­ter­pre­ta­ce, ta­ké zva­žu­ji mož­nos­ti, jak fo­to­gra­fic­ky k dí­lu při­stou­pit. Zde pak za­čí­ná dal­ší žánr, kte­rý je ten nej­dů­le­ži­těj­ší, a to je za­chy­ce­ní před­sta­ve­ní. Ja­ko fo­to­graf mu­sím za­chy­tit nejen před­sta­ve­ní pro úče­ly PR, di­va­del­ní­ho ar­chi­vu a dal­ších pu­b­li­ka­cí, ale zá­ro­veň se k to­mu ješ­tě sna­žím do­dat svou fo­to­gra­fic­kou in­ter­pre­ta­ci. Ta­dy za­čí­ná am­bi­ce ne­u­dě­lat jen su­chý pro­fe­si­o­nál­ní zá­znam, ale do­stat do fo­tek zá­klad­ní esen­ci in­sce­nač­ních cí­lů re­ži­sé­rů, scé­no­gra­fů, kos­tým­ních vý­tvar­ní­ků, her­ců a všech dal­ších tvůr­ců in­sce­na­ce.

Dal­ším čas­tým po­ža­dav­kem je ode­vzdat re­por­táž z pre­mi­é­ro­vé­ho dě­ní. V po­sled­ní do­bě je vel­mi čas­to po­ža­do­va­ným úko­lem na­fo­to­gra­fo­vat re­klam­ní fo­to­gra­fie k in­sce­na­ci, kte­ré se vy­u­ží­va­jí k vy­tvo­ře­ní pla­ká­tů, sto­jek, pro­gra­mů, pros­tě pro­ma. Dnes čím dál čas­tě­ji vy­u­ží­va­né­ho na so­ci­ál­ních sí­tích a webech di­va­del.

Do­ká­zal bys­te po­psat zá­klad­ní spe­ci­fi­ka di­va­del­ní fo­to­gra­fie? A co pod­le vás mů­že ten­to ter­mín a obor všech­no ob­sa­ho­vat?

Zá­klad­ních spe­ci­fik jsem se již do­tkl v před­cho­zí od­po­vě­di. Snad jen do­dám, že čes­ká di­va­del­ní fo­to­gra­fie je sil­ně kon­ku­renč­ní pro­stře­dí a uplat­nit se v ní vy­ža­du­je při­da­nou kre­a­tiv­ní hod­no­tu. Člo­věk te­dy ne­mů­že při­jít ne­při­pra­ven, bez zá­mě­ru, bez roz­vr­že­né­ho plá­nu, co a jak dě­lat. Před­sta­va me­cha­nic­ké­ho, i když pro­fe­si­o­nál­ní­ho na­fo­ce­ní in­sce­na­ce dnes už ne­ob­sto­jí.

Kdo je pro vás „nej­vět­ší di­va­del­ní fo­to­graf“?

To je těž­ká otáz­ka a ne­u­mím na ni pří­mo­ča­ře od­po­vě­dět. Čes­ká di­va­del­ní fo­to­gra­fie má pod­le mě vy­so­kou úro­veň a je srov­na­tel­ná i v me­zi­ná­rod­ním mě­řít­ku, a to jak z his­to­ric­ké­ho, tak sou­čas­né­ho po­hle­du. V čes­ké di­va­del­ní fo­to­gra­fii je spous­ta skvě­lých fo­to­gra­fů, ke kte­rým vzhlí­žím s úctou a ob­di­vem a ne­chci ni­ko­ho upřed­nost­ňo­vat, ne­bo opo­me­nout. Abych ale ne­vy­klouz­nul z va­ší otáz­ky, řek­nu spí­še jmé­no, kte­ré mě v ur­či­tém ob­do­bí niter­ně za­sáh­lo, a to pře­de­vším tím, že je­ho fo­to­gra­fie by­ly zpět­ně i in­spi­ra­cí pro sa­mot­nou di­va­del­ní kul­tu­ru, teh­dej­ší tech­nic­ké li­mi­ty po­vý­šil na no­vou es­te­ti­ku a dodnes zů­stal iko­nic­kým au­to­rem čes­ké di­va­del­ní fo­to­gra­fie. Je­ho fo­to­gra­fie mě po­hnu­ly k pře­mýš­le­ní o for­mě a ob­sa­hu di­va­del­ní fo­to­gra­fie. Tím fo­to­gra­fem je pro mě Ji­ří Kou­del­ka a je­ho sním­ky z še­de­sá­tých let.

Me­dai­lo­nek

Ma­rek Ko­li­ha stu­du­je In­sti­tut tvůr­čí fo­to­gra­fie na Slez­ské uni­ver­zi­tě v Opa­vě pod ve­de­ním prof. PhDr. Vla­di­mí­ra Bi­r­guse.  V sou­čas­né do­bě pra­cu­je ja­ko fo­to­graf na vol­né no­ze. Za­bý­vá se řa­dou žánrů – vý­tvar­nou fo­to­gra­fií, re­por­tá­žím a dal­ší­mi. Di­va­del­ní fo­to­gra­fii se sys­te­ma­tic­ky vě­nu­je asi osm let. Spo­lu­pra­cu­je s Či­no­her­ním klu­bem v Pra­ze, Di­va­dlem X10, Ná­rod­ním di­va­dlem. Fo­to­gra­fo­val in­sce­na­ci Po­sled­ní dno­vé lid­stva re­ži­sé­ra Duša­na D. Pa­říz­ka ve ví­deň­ském Bur­gthe­a­te­ru. Spo­lu­pra­cu­je též s ne­zá­vis­lý­mi sku­pi­na­mi OLD­stars a DÍ­LO. Uspo­řá­dal dvě sa­mo­stat­né vý­sta­vy a účast­nil se šest­nác­ti ko­lek­tiv­ních vý­stav. Zís­kal 3. mís­to APF Osob­nost mla­dé čes­ké fo­to­gra­fie do 30 let za rok 2024 a čest­né uzná­ní ve 4. roč­ní­ku sou­těž­ní Pře­hlíd­ky di­va­del­ní fo­to­gra­fie ve stu­dent­ské ka­te­go­rii.