Má umě­ní nést spo­le­čen­skou ne­bo po­li­tic­kou od­po­věd­nost?

Jakmi­le vy­stou­pí na ve­řej­nost, spo­le­čen­skou od­po­věd­nost umě­ní ne­se, ať chce, ne­bo ne­chce, stej­ně ja­ko kaž­dá ve­řej­ná čin­nost. Šir­ší a dů­le­ži­těj­ší vý­znam pojmu po­li­ti­ka totiž ozna­ču­je vše, co a jak dě­lá­me, abychom spo­leč­ně do­ká­za­li žít a ne­ško­di­li při­tom so­bě ani svě­tu víc, než je ne­zbyt­ně nut­né. Tak­že je lep­ší si to­ho být vě­dom a po­čí­tat s tím.

Ja­kou ro­li hra­je umě­ní v do­bě kri­zí — vál­ky, kli­ma­tic­ké změ­ny, eko­no­mic­ké ne­jis­to­ty ne­bo po­la­ri­za­ce spo­leč­nos­ti?

Umě­ní mů­že v ta­ko­vé do­bě být úto­čiš­těm od cha­o­su a bo­les­tí po­ly­kri­ze, a ne­bu­de to má­lo; mě­li bychom ale dbát o to, aby tu­to útě­chu ne­po­sky­to­va­lo jen eli­tám. Ji­né umě­ní a ji­ní tvůr­ci a tvůr­ky­ně ale bu­dou chtít za­sa­ho­vat do dě­ní, mě­nit ho, zlep­šo­vat (dou­fej­me, že ne zhor­šo­vat). V té­to vol­bě a je­jích me­zi­stup­ních vi­dím je­den aspekt svo­bo­dy umě­ní, kte­rá ne­spo­čí­vá v li­bo­vů­li a ne­zod­po­věd­nos­ti.

Ja­kou po­do­bu by pod­le vás mě­la mít an­ga­žo­va­nost sou­čas­né­ho umě­ní, aby ne­by­la pou­ze ges­tem?

Mu­sí jít o ak­ti­vi­tu, kte­rá ne­bu­de uza­vře­ná do „svě­ta umě­ní“ s je­ho dobrou tra­di­cí, ale ta­ké se ste­re­o­ty­py a mo­cen­ský­mi vzor­ci. Mu­sí brát váž­ně to, zda je sro­zu­mi­tel­né i ne­vzdě­la­ným a mar­gi­na­li­zo­va­ným li­dem. Mu­sí to být umě­ní, kte­ré ne­vá­há po­dí­let se na spo­leč­né vě­ci tak, jak nej­lé­pe do­ká­že. Klid­ně řek­nu: spo­leč­né vě­ci slou­žit.

Se­tka­la jste se ve své prá­ci s au­to­cen­zu­rou ne­bo oba­vou z re­ak­ce pu­b­li­ka či in­sti­tu­cí?

Pro­to­že jsem ak­tiv­ní ve svém obo­ru dě­jin a te­o­rie umě­ní od kon­ce se­dm­de­sá­tých let 20. sto­le­tí, na svět, kde vlád­ne cen­zu­ra a hlav­ně au­to­cen­zu­ra jsem si mu­se­la od sa­mé­ho za­čát­ku zvyk­nout. By­la nás teh­dy hrst­ka, kdo jsme to ob­chá­ze­li ak­ti­vi­ta­mi v sa­mizda­tu. Už ni­kdy jsem se ne­zba­vi­la ani svo­bo­dy myš­le­ní, kte­rou sa­mizdat po­sky­to­val, ani zvý­še­né­ho po­ci­tu zod­po­věd­nos­ti za to, co ří­kám a píšu. Tak­to vi­dě­no to ani ne­ní špat­né, ne?

Mů­že umě­ní re­ál­ně pro­mě­ňo­vat spo­leč­nost, ne­bo spíš jen po­jme­no­vá­vá je­jí pro­blémy?

Ne­mys­lím, že umě­ní po­jme­no­vá­vá pro­blémy, spíš je na­zna­ču­je, uka­zu­je, zje­vu­je za po­mo­ci ji­ných pro­střed­ků než je ra­ci­o­nál­ní po­jme­no­vá­vá­ní. Sa­mo umě­ní ne­do­ká­že nic, jde o to, jak do­pad­ne se­tká­ní pu­b­li­ka s dí­ly a co si z to­ho pu­b­li­kum vez­me. Tak­to vi­dě­no lze ří­ci, že umě­ní mů­že při­spět k ve­řej­né ak­ti­vi­za­ci li­dí, a to ať je ne­bo ne­ní zá­měr­ně a vě­do­mě po­li­tic­ky an­ga­žo­va­né. Mů­že ovšem li­di ta­ké od ak­ti­vi­za­ce od­ra­dit.

(Au­to­rem fo­to­gra­fie je Jin­dřich No­sek.)