Té­ma­tem osmé­ho čís­la DÍ­LA je fo­to­gra­fie. Pře­de­vším ta di­va­del­ní. Hlav­ní in­spi­ra­cí nám byl le­toš­ní roč­ník sou­těž­ní Pře­hlíd­ky di­va­del­ní fo­to­gra­fie, v je­jíž po­ro­tě jsem po­tře­tí za­sed­la. Se­tká­ní nad de­sít­ka­mi di­va­del­ních sním­ků je pro mě vždy ve­li­ce in­spi­ra­tiv­ní udá­lost, i když se ja­ko ku­rá­tor­ka a pu­b­li­cist­ka se­tká­vám se zá­zna­my di­va­del­ních in­sce­na­cí, re­por­tá­že­mi ze zá­ku­li­sí i pro­pa­gač­ní­mi fo­to­gra­fie­mi kaž­do­den­ně. Ale prá­vě ta ma­sa kva­lit­ních sním­ků, ta roz­ma­ni­tost pří­stu­pů, tou­ha ex­pe­ri­men­to­vat v rám­ci da­ných man­ti­ne­lů mi vždy dů­raz­ně při­po­me­ne, že di­va­del­ní fo­to­gra­fie ne­ní pou­hým zá­zna­mem. Ne­ní to tech­nic­ká re­pro­duk­ce, ale in­ter­pre­ta­ce a umě­lec­ké se­be­vy­já­d­ře­ní. Kaž­dý sní­mek před­sta­vu­je otisk kon­krét­ní­ho mo­men­tu a zá­ro­veň vý­po­věď o způ­so­bu fo­to­gra­fo­va vi­dě­ní di­va­del­ní­ho dí­la a svě­ta za opo­nou. A po tře­tím ta­ko­vém roz­jí­má­ní si do­vo­lím kon­sta­to­vat, že oso­bi­tost di­va­del­ních fo­to­gra­fek a fo­to­gra­fů, kte­rá je ve sním­cích za­zna­me­ná­na a či­ní je své­byt­ným umě­lec­kým dí­lem, je stá­le sil­něj­ší.

Pro te­a­t­ro­lo­gii před­sta­vu­je di­va­del­ní fo­to­gra­fie pře­de­vším ne­na­hra­di­tel­ný pra­men, kte­rý umož­ňu­je re­kon­stru­o­vat po­do­bu in­sce­na­cí, sle­do­vat pro­mě­ny scé­no­gra­fie, he­rec­ké­ho pro­je­vu i re­žij­ní po­e­ti­ky. Prv­ní zná­mý di­va­del­ní sní­mek – por­trét he­reč­ky Flo­ri­a­ny Jaich byl vy­tvo­řen v Ate­li­é­ru Schwest­ka roku 1859, prv­ní fo­to­gra­fii z di­va­del­ní­ho před­sta­ve­ní po­ří­dil v ro­ce 1892 fo­to­graf, zu­bař a he­rec Alfred Baš­týř – po­chá­zí z in­sce­na­ce hry Imre Ma­dá­cha Tragé­die člo­vě­ka, jež se hrá­la v Ná­rod­ním di­va­dle. Moh­li bychom te­dy za­zna­me­nat ví­ce než sto pa­de­sát vý­vo­je to­ho­to obo­ru, což sa­mo­zřej­mě ne­ní v na­šich si­lách. Roz­hod­li jsme se pro­to za­chy­tit pře­de­vším prá­ci a smě­řo­vá­ní sou­čas­ných di­va­del­ních fo­to­gra­fek a fo­to­gra­fů.

V tom­to čís­le jsme šli po sto­pách již zmí­ně­né Pře­hlíd­ky di­va­del­ní fo­to­gra­fie a vy­zpo­ví­da­li – v an­ke­tě i v in­ter­view – le­toš­ní oce­ně­né (na­pří­klad Arthu­ra Abra­ma, Te­re­zii Foj­to­vou, Vik­to­rii Ku­bi­co­vou, Pa­tri­ka Bo­rec­ké­ho, Hyn­ka Glo­se, Mar­ka Ko­li­hu). Jan Mo­tal se za­mě­řil na dvě hro­ma­dy knih o di­va­del­ní fo­to­gra­fii. Do­mi­nik Me­li­char po­pr­vé před­sta­vu­je svůj guerrillo­vý pro­jekt Les za­tím chřa­dl, kte­rý pro­po­ju­je po­ezie a fo­to­gra­fii. Já jsem se roz­hod­la oslo­vit řa­du fo­to­gra­fek a fo­to­gra­fů, aby o svém di­va­del­ním sním­ku a na­psa­ly a na­psa­li, kde, jak a proč byl vy­tvo­řen. Ja­ko prv­ní se v cyk­lu Mo­je fot­ka před­sta­ví Adéla Vosič­ko­vá a An­na Čer­ná. V ná­sle­du­jí­cích dnech při­ne­se­me roz­ho­vo­ry s le­gen­da­mi (nejen) čes­ké di­va­del­ní fo­to­gra­fie Boh­da­nem Ho­lo­míč­kem, Vik­to­rem Kronbaue­rem a Jo­se­fem Ptáč­kem. Sa­mo­zřej­mě ale ví­me, že na­še sou­čas­nost by ne­by­la bez mi­nu­los­ti, a pro­to při­ná­ší­me ta­ké sta­tě či osob­ní vzpo­mín­ku na le­gen­dár­ní fo­to­gra­fy Vác­la­va Cho­cho­lu a Ja­ro­sla­va Krej­čí­ho.

Tex­ty bu­dou při­bý­vat až do led­no­vé­ho čís­la s té­ma­tem RO­DI­NA, tak čtě­te, dí­vej­te se a těš­te se na příš­tě.

P. S. Vý­sta­va vy­bra­ných fo­tek ze čtvr­té­ho roč­ní­ku Pře­hlíd­ky di­va­del­ní fo­to­gra­fie se po Pra­ze pře­su­nu­la do Tá­bo­ra. Ve čtvr­tek 13. 11. v 18.00 ho­din se bu­de v Di­va­dle Oska­ra Ne­dba­la ko­nat ver­ni­sáž vý­sta­vy Pře­hlíd­ka di­va­del­ní fo­to­gra­fie 2025.