Kdy jste vy­fo­til svůj prv­ní sní­mek?

Mys­lím, že tak ko­lem dva­nác­té­ho roku ži­vo­ta, když jsme ex­pe­ri­men­to­va­li s tá­tou v na­ší im­pro­vi­zo­va­né fo­to­ko­mo­ře. Po­kud jde o di­va­del­ní sní­mek – by­lo to ve Švan­do­vě di­va­dle ně­kdy v ro­ce 2004. Za­čí­nal jsem fo­ce­ním do­ku­men­tu o di­va­dle – o tom, co se dě­je v po­za­dí to­ho pro­ce­su.

Jak dlou­ho se vě­nu­je­te fo­to­gra­fo­vá­ní di­va­del­ních před­sta­ve­ní a ja­ká by­la va­še ces­ta k di­va­dlu?

Při­bliž­ně od roku 2005, kdy jsem fo­til svou prv­ní in­sce­na­ci Ško­la pro že­ny v re­žii Da­nie­la Hrb­ka. Ale ješ­tě dal­ších asi pět let to by­lo spíš ob­čas­né. Ces­ta ved­la přes bar Švan­do­va di­va­dla. Tam jsem byl čas­tým ná­vštěv­ní­kem. A na di­va­del­ní bar zpra­vi­dla do­lé­ha­jí ozvě­ny z vnitř­ku di­va­dla. Já jsem tam po­stá­val a za­chy­tá­val ty ozvě­ny tak dlou­ho, až mě to vcuclo dovnitř. Di­va­del­ní pro­stře­dí je pro ne­za­svě­ce­né­ho ná­vštěv­ní­ka za­jí­ma­vé. Vnitřek stro­je. Za­jí­mal mě po­hled ze­za­du na to, na co se di­vá­ci cho­dí dí­vat zpře­du. Co všech­no se sta­ne, než he­rec vy­jde na je­viš­tě a řek­ne vě­tu. O vět­ši­ně pro­fe­sí jsem do té do­by ne­měl ani po­tu­chy, že exis­tu­jí.

Ře­di­tel di­va­dla Da­niel Hr­bek mi ře­kl ano, mů­žeš si ta­dy fo­tit. Tak jsem fo­til. Vzni­kl ně­ja­ký do­ku­ment, kte­rý mys­lím za zdmi Švan­do­va di­va­dla ne­ní ni­jak plat­ný. Ale pro mě to byl dů­le­ži­tý vstup do di­va­dla. A pak mi Da­niel na­bí­dl fo­ce­ní Ško­ly pro že­ny. Do té do­by jsem ani ne­vi­děl, jak se in­sce­na­ce fo­tí. Vi­děl jsem jen vý­sled­ky. Ale pro­ces jsem ne­znal. Řek­li mi: „Mů­žeš si dě­lat, co chceš.“ Tak jsem tam cho­dil a fo­til a sna­žil se na­po­do­bit to, co jsem vi­děl na ná­stěn­kách. A když to vy­pa­da­lo po­dob­ně, tak jsem měl ra­dost.

Poz­dě­ji mi ře­kl Mar­tin Špel­da, když jsem mu uka­zo­val svou prá­ci (ci­tu­ji vol­ně ze své pa­mě­ti): „Ne­ní to vždyc­ky jen o tom, že je­den sto­jí vpra­vo a dru­hý vle­vo a po­ví­da­jí si.“ Ta­hle jed­no­du­chá vě­ta by­la vlast­ně přes­ná a po­moh­la mi ví­ce pře­mýš­let o tom, co vlast­ně za­chy­cu­ji. Po­moh­lo mi to vy­kouk­nout za rá­meč­ky těch ná­stě­nek, co jsem ví­dal v di­va­dlech. Že to mů­že být i ji­nak. A na ces­tě k di­va­dlu mě sa­mo­zřej­mě ovliv­ni­lo i stu­di­um fo­to­gra­fie na UM­PRUM. Na­u­čil jsem se tam ví­ce pře­mýš­let o ob­ra­ze. Jak fun­gu­je. Co dě­lá. O na­šich vi­zu­ál­ních do­ho­dách, kte­ré má­me da­né tím, v ja­ké kul­tu­ře se vy­ví­jí­me. Že má smy­sl tu do­ho­du sem tam po­ru­šit.

Za­chy­cu­je­te ta­ké zá­ku­li­sí či pro­ces pří­prav a zkou­še­ní di­va­del­ních in­sce­na­cí? Při­stu­pu­je­te k to­mu­to fo­ce­ní ji­nak než k za­zna­me­ná­vá­ní di­va­del­ní­ho před­sta­ve­ní?

Vlast­ně ne. Po­kud ne­mu­sím. Nejsem do­ku­men­ta­ris­ta, kte­ré­ho by si to vy­ža­do­va­lo. Rád se ptám, za­jí­mám se. Ale ob­ra­zo­vě mě to ne­za­jí­má. Pro­ces pří­prav ne­ní zpra­vi­dla vi­zu­ál­ně za­jí­ma­vý. Vy­ža­du­je si to tr­pě­li­vost, být ve správ­nou chví­li na správ­ném mís­tě. A i tak je vel­mi slo­ži­té pře­lo­žit tu udá­lost do vi­zu­ál­ní in­for­ma­ce.

Ja­ko fo­to­graf jsem šel ví­ce ces­tou aran­žo­va­né fo­to­gra­fie. A di­va­dlo je přes­ně ta­ko­vé. Je aran­žo­va­né. V ča­se. Po­hy­bu­je se. V krát­kém ča­so­vém úseku je pl­né dů­le­ži­tých mo­men­tů, kte­ré si ří­ka­jí o za­zna­me­ná­ní. Na­víc ma­jí rov­nou vi­zu­ál­ní kva­li­tu. Je to vý­raz­ně jed­no­duš­ší. A pro mě zá­bav­něj­ší. Do­ku­men­ta­ris­ta če­ká ho­di­ny ne­bo dny a ani po­tom si ne­mu­sí od­nést je­di­ný sní­mek. Fo­to­gra­fo­vá­ní di­va­dla je kon­cen­t­ra­ce za­zna­me­ná­ní­hod­ných mo­men­tů v es­te­tic­kém oba­lu. Sta­čí si vy­brat.

Do­ká­zal bys­te po­psat zá­klad­ní spe­ci­fi­ka „di­va­del­ní fo­to­gra­fie“? A co pod­le vás mů­že ten­to ter­mín a obor všech­no ob­sa­ho­vat?

Fo­to­gra­fie je v jed­né ze svých vět­ví pou­ze vi­zu­ál­ní tlu­moč­nic­tví. A ta­ko­vý je i pří­pad di­va­del­ní fo­to­gra­fie. Mě­la by re­pro­du­ko­vat to, co se dě­je v di­va­dle. Bo­hu­žel, ne­bo na­štěs­tí, je tlu­moč­ní­kem člo­věk, kte­rý s se­bou ne­se své ego. A ten pře­klad vždy ně­jak za­bar­ví. Ně­kde ube­re, ně­kde při­dá. Ně­co uká­že víc na­hlas, ně­co vů­bec. Di­va­del­ní fo­to­gra­fie ne­ní tak tech­nic­ká dis­ci­plí­na, jak o ní ně­kte­ří s oba­vou mlu­ví. Těch tech­nic­kých slo­ži­tos­tí je tam pár a da­jí se na­cvi­čit. Dů­le­ži­těj­ší je po­cho­pit pro­ces di­va­dla. Kam ješ­tě můžu šláp­nout a kam už ne. Je to dis­ci­plí­na, kte­rou ni­kdo pev­ně ne­spe­ci­fi­ko­val. Ja­ká­si spe­ci­fi­ka­ce asi exis­tu­je, ale je plo­vou­cí. Kaž­dý di­va­del­ní fo­to­graf je v té­to dis­ci­plí­ně sa­mouk. A spe­ci­fi­ku­je ji vlast­ním vý­vo­jem.

Di­va­del­ní fo­to­gra­fie pro mě zna­me­ná vy­tvo­řit vi­zu­ál­ní pře­klad to­ho, co se v di­va­dle v ur­či­tém ča­se sna­ží vy­já­d­řit sku­pi­na li­dí. Mě­la by to být ide­ál­ně stej­ná vý­po­věď ji­ným ja­zy­kem. Ane­bo: Je to sou­bor ob­ráz­ků, kte­ré slou­ží k to­mu, aby na­lá­kal di­vá­ka, aby si kou­pil líst­ky do di­va­dla. Tak­to se s di­va­del­ní fo­to­gra­fií za­chá­zí nej­ví­ce. Mů­že to znít po­vrch­ně. Ale po­kud jsem sou­čás­tí ně­če­ho, co po­má­há člo­vě­ku zpro­střed­ko­vat ně­ja­ký ne­všed­ní zá­ži­tek, je to dob­ré.

Kdo je pro vás nej­vět­ší di­va­del­ní fo­to­graf?

Jsou dva.

Jo­sef Kou­del­ka. Mám ce­lou je­ho prá­ci moc rád. Mys­lím, že ozna­če­ní fo­to­graf je pro něj má­lo. Je umě­lec. S vel­kým ci­tem. Ne­ní za­tí­žen kon­ven­ce­mi. A tak při­stu­po­val i k di­va­del­ní fo­to­gra­fii.

Mar­tin Špel­da. Nej­pro­gre­siv­něj­ší z di­va­del­ních fo­to­gra­fů. Za to, jak dnes vy­pa­dá di­va­del­ní fo­to­gra­fie, mů­že on.

me­dai­lo­nek

Roku 2012 ab­sol­vo­val ate­li­ér fo­to­gra­fie na Vy­so­ké ško­le umě­lec­ko­prů­mys­lo­vé v Pra­ze, bě­hem stu­dií ab­sol­vo­val stá­že v Pa­ří­ži a me­xic­kém Mon­terrey. Pů­so­bí ja­ko fo­to­graf na vol­né no­ze a spo­lu­pra­cu­je s di­va­dly po ce­lé re­pub­li­ce – Ná­rod­ním di­va­dlem, Ná­rod­ním di­va­dlem Br­no, Di­va­dlem F. X. Šal­dy v Li­ber­ci, Klicpe­ro­vým di­va­dlem v Hrad­ci Krá­lo­vé, Měst­ský­mi di­va­dly praž­ský­mi, A stu­di­em Ru­bín, Stu­di­em Hr­di­nů, Di­va­dlem X10 a dal­ší­mi. V sou­těž­ní Pře­hlíd­ce di­va­del­ní fo­to­gra­fie v ka­te­go­rii Pro­fe­si­o­ná­lo­vé se umís­til na tře­tím mís­tě v ro­ce 2018 a na dru­hém mís­tě v ro­ce 2025.

Oce­ně­né sním­ky ve čtvr­tém roč­ní­ku Pře­hlíd­ky di­va­del­ní fo­to­gra­fie jsou z in­sce­na­ce Sta­ře­na (au­tor Da­niel Charms a Jan Ho­rák, re­žie Jan Ho­rák, scé­na Lu­cie Sed­lá­ko­vá, kos­týmy Mag­da­le­na Ho­rá­ko­vá Ze­len­ko­vá, svě­tel­ný de­sign Vác­lav Hruš­ka, Stu­dio Hr­di­nů, 2023) FO­TO: PA­TRIK BO­REC­KÝ