Adam Steinbauer se v inscenaci LásKKKa, kterou uvádí Švandovo divadlo, zaměřuje na xenofobii a nenávist k jinakosti.

Socioložka Helen Hester a filosof Nick Srnicek v knize Až skončí práce: Dějiny domácnosti a boje za volný čas horují za postpracovní společnost.

O inscenaci Noc tribádek, kterou podle dramatu Pera Olova Enquista v HaDivadle režíroval Ivan Buraj. Hlavní roli Augusta Strindberga ztvárňuje Ivana Uhlířová.

Tvůrci si často kladou otázku, jak zobrazovat násilí na jevišti. Ukázat ho v jeho „nahotě“, realisticky? Nebo je lepší jít cestou náznaku, vizuální metaforou?

Reflexe inscenací Krásný nový den spolku Pomezí a Kéž bych na tebe po posledním tanci zapomněl palestinského umělce AbuJabera.

Dva charaktery, dva klasické texty aktualizované s ambicí definovat současného muže, i tak lze vnímat současné adaptace Váni a Cyrana z Bergeracu od britských autorů.

Kniha Vzdálení otcové Mariny Jarre vyšla v italském originále v roce 1987. V českém překladu Kateřiny Vinšové až na sklonku loňského roku díky nakladatelství Meridione.

Umělci Rosalía a C. Tangana bourají ve flamencu tradiční genderové role, které mu dlouho dominovaly.

O dvou inscenacích Pravidla úklidu z A studia Rubín a Máma z Divadla pod Palmovkou.

Možná vás tento titulek odrazuje od čtení. Výstižnější jsem ovšem nenašla, jelikož tato reflexe pojednává o divadelních inscenacích, jejichž tématem je sexuální násilí na ženách.

O dvou zahraničních inscenacích, které pojednávají o mateřství: #Motherfuckinghood a Medea´s Children.

O prozaickém debutu Narušení děje Emmy Kausc, který rozvířil kritickou debatu a v českém prostředí naznačil nový směr psaní.

Španělská autorka Layla Martínez svým debutem Červotoč přináší do české společnosti přesně to, co potřebuje.

Kořen je základ, podstata, původ. Bez kořenů nebylo by lidí, zvířat ani světa. Potřebujeme je všichni.