„Té­ma ma­ni­pu­la­ce jsme chtě­li sle­do­vat na kon­krét­ním pří­bě­hu a po­sta­vách, a pro­to jsme na­psa­li hru o dě­di­ci ob­ří to­vár­ny, kte­rá svou čin­nos­tí po­ško­zu­je kli­ma. No­vý vlast­ník fir­my, ztvár­ně­ný Da­nem Kra­ni­chem, mu­sí po­cho­pit eko­sys­tém je­jí­ho fun­go­vá­ní a me­cha­nismy ko­mu­ni­ka­ce. Zá­ro­veň se oci­tá ve stře­tu osob­ních a ve­řej­ných zá­jmů,“ ří­ka­jí hlav­ní tvůr­ci in­sce­na­ce Len­ka Dom­brov­ská a To­máš Louž­ný.

Hlav­ní in­spi­ra­cí jim by­la kni­ha To­vár­na na lži Voj­tě­cha Pec­ky, kte­rá by­la no­mi­no­vá­na na ce­nu Mag­ne­sia Li­te­ra v ka­te­go­rii pu­b­li­cis­ti­ka v ro­ce 2024. V in­sce­na­ci za­zní ta­ké ver­še bás­ní­ka Rad­ka Ště­pán­ka a od­rá­ží se v ní myš­len­ky a po­znatky Ha­ny Lib­ro­vé (Pes­t­ří a ze­le­ní).

Pro in­sce­ná­to­ry jsou pod­stat­né ta­ké od­vě­ké otáz­ky vi­ny a od­po­věd­nos­ti, pro­to se roz­hod­li do struk­tu­ry před­sta­ve­ní za­po­jit vol­bu, kte­rá ur­čí dal­ší osud hlav­ní­ho hr­di­ny. Ne­mě­la by ovšem na­ru­šit osob­ní kom­fort di­vác­tva, in­sce­na­ce je te­dy vhod­ná i pro in­tro­vert­ní pu­b­li­kum.

Vzhle­dem k eko­lo­gic­ké­mu té­ma­tu in­sce­na­ce se tvůr­ci roz­hod­li po­u­ží­vat udr­ži­tel­né ma­te­ri­á­ly a ex­pe­ri­men­to­vat s pří­rod­ní­mi, recyklo­va­ný­mi ne­bo pl­ně recyklo­va­tel­ný­mi a kom­posto­va­tel­ný­mi ma­te­ri­á­ly, a to jak ve scé­no­gra­fii Eri­ky Majdi­šo­vé, tak ve všech dal­ších slož­kách tý­ka­jí­cích se tvor­by a pro­pa­ga­ce in­sce­na­ce. Cí­lem je ma­xi­mál­ní udr­ži­tel­nost a mi­ni­mál­ní mož­ná uh­lí­ko­vá sto­pa pro­jek­tu Čes­ká to­vár­na na lži.

In­sce­na­ce pl­ně vy­u­ží­vá spe­ci­fi­ka Jízdár­ny Sa­va­rin z 18. sto­le­tí, jež se na­chá­zí v uli­ci V Cí­pu, v cen­t­ru Pra­hy. Roz­sáh­lý a za­šlý pro­stor evo­ku­je dáv­nou slá­vu vel­ko­le­pé to­vár­ny i blí­ží­cí se apo­ka­ly­p­su. Di­vá­ky upo­zor­ňu­je­me, že vstup do to­ho­to pro­sto­ru je na vlast­ní ne­bez­pe­čí.

Tvůr­ci

Kon­cept pro­jek­tu, scé­nář a re­a­li­za­ce: Len­ka Dom­brov­ská a To­máš Louž­ný

Vý­pra­va: Eri­ka Majdi­šo­vá

Hud­ba: Aid Kid

Svět­lo a zvuk: Ro­bert Ště­pá­nek

Pro­duk­ce: Len­ka Dom­brov­ská a An­na Čer­ná

Ob­sa­ze­ní: Dan Kra­nich, An­drea Uh­lík Be­rec­ko­vá, Ja­kub Je­lí­nek, Jan Strý­ček

Pre­mi­é­ra 24. 9. 2025 v Jízdár­ně Sa­va­rin (V Cí­pu 1, Pra­ha 1), re­prí­zy 25.–27. 9. 2025.

Za pod­po­ry: Stát­ní­ho fon­du kul­tu­ry, fes­ti­va­lu …příští vlna/next wa­ve…, Na­da­ce Ži­vot uměl­ce a kul­tur­ní­ho gran­tu Pra­ha 1. 

OHLA­SY:

In­sce­na­ce Čes­ká to­vár­na na lži by­la skvě­lá. Vel­mi ob­di­vu­ji od­va­hu zin­sce­no­vat tak­to věc­ně i di­vác­ky ná­roč­né té­ma, ja­ko je zne­čiš­ťo­vá­ní ži­vot­ní­ho pro­stře­dí, a to na­víc v pro­po­je­ní s dez­in­for­ma­ce­mi. Vel­mi se mi lí­bi­la dě­jo­vá lin­ka, kte­rá tref­ně pro­po­jo­va­la di­le­ma­ta, se kte­rý­mi je mož­né se při ochra­ně pří­ro­dy obec­ně se­tkat – od­po­věd­nost, mo­rál­ka, po­li­tic­ká ko­rekt­nost, bez­moc. In­sce­na­ci krás­ně do­pl­ňo­va­ly pou­ta­vé ku­li­sy a pro­ni­ka­vá hud­ba. Vy­vr­cho­le­ní, kdy jsou di­vá­ci zá­ro­veň soud­ci, by­lo pod­le mě na­pros­to ge­ni­ál­ní a při­nes­lo po­u­če­ní, proč ta­ko­vých in­sce­na­cí po­tře­bu­je­me ví­ce.

Ka­te­ři­na Smo­lo­vá

práv­nič­ka, pů­so­bí na Mi­nis­ter­stvu ži­vot­ní­ho pro­stře­dí

In­sce­na­ci Čes­ká to­vár­na na lži po­klá­dám v kon­tex­tu sou­čas­né­ho čes­ké­ho di­va­dla za pod­stat­nou, je­li­kož umě­lec­ky ote­ví­rá eko­lo­gic­ké otáz­ky, kte­ré jsou, a mě­ly by být, zá­sad­ní nejen pro mla­dou ge­ne­ra­ci. Dí­lo uka­zu­je ma­ni­pu­la­ci, ptá se, co je prav­da, zda a jak ji mů­že­me po­znat. Di­vác­ká úz­kost se mě zmoc­ni­la při scé­ně sou­du nad hlav­ním hr­di­nou, je­li­kož přes­ně ta­ko­vé mon­str­pro­ce­sy si z čes­ké his­to­rie vy­ba­vu­ju. Zod­po­věd­nost za bu­douc­nost pla­ne­ty se v zá­vě­ru před­sta­ve­ní pře­nes­la na di­vá­ky, stej­ně ja­ko se v těch­to dnech pře­ná­ší na vo­li­če. Je to zkrát­ka di­va­dlo o ži­vo­tě.

Pe­tr Ko­li­ha

fil­mo­vý re­ži­sér a pro­du­cent

Vý­bor­ným ta­hem au­to­rů in­sce­na­ce se sta­lo je­jí umís­tě­ní. Jízdár­na Sa­va­rin se na­chá­zí v cen­t­ru Pra­hy a při své zchát­ra­los­ti se jed­ná o at­mo­sfé­ric­ký pro­stor s vel­kým po­ten­ci­á­lem vy­u­ži­tí. Byť je otáz­kou, zda vel­ký sál s bal­kó­nem a pro­skle­nou ló­ží pod ním, kte­rý na­bí­zí mož­nos­ti nejen pro ten­to pro­jekt, ale i do bu­douc­na, bu­de moct zno­vu ně­kdo vy­u­žít. Roz­hod­ně však po­tvr­dil, že ku­rá­tor­ka fes­ti­va­lu …příští vlna/next wa­ve… a spo­lu­au­tor­ka Čes­ké to­vár­ny na lži Len­ka Dom­brov­ská má pro ob­je­vo­vá­ní po­dob­ných pro­stor vel­ký cit.

Na za­čát­ku před­sta­ve­ní by­li di­vá­ci roz­dě­le­ni do dvou sku­pin. Jed­na z nich, kte­ré jsem byl sou­čás­tí, by­la pro­vá­dě­na Jin­dřiš­skou pa­sá­ží po­sta­vou rad­ní­ho, kte­ré­ho ztvár­nil Ja­kub Je­lí­nek, a před růz­ný­mi ob­cho­dy po­slou­cha­la, jak pro­stře­dí na­bí­ze­jí­cí růz­no­ro­dé služ­by kul­ti­vu­je a na­pl­ňu­je zá­jmy li­du. Ne­vzhled­né vý­klad­ní skří­ně smě­nár­ny, čis­tír­ny oděvů ne­bo vchod do hos­te­lu by­ly v pří­mém kon­tras­tu s uhla­ze­ným vzhle­dem účin­ku­jí­cí­ho. Nut­no do­dat, že je­ho pro­mlu­vy by­ly li­šác­ky pře­svěd­či­vé a po­dob­ně ja­ko v di­va­del­ní vý­pra­vě po ďáb­lic­kém síd­liš­ti pod re­žií Che­mic­ké­ho di­va­dla s ná­zvem být byd­lit oby­va­tel byt mě ten­to mla­dý he­rec vel­mi za­u­jal. O dru­hou sku­pi­nu di­vá­ků se po­sta­ral pod ši­rým ne­bem Jan Strý­ček, je­hož po­sta­va by­la pro­ti­kla­dem k té Je­lín­ko­vě. 

Lukáš Ho­lu­bec, www.i‑divadlo.cz

DO­PO­RU­ČU­JE­ME SI PŘE­ČÍST:

Úvod­ník Len­ky Dom­brov­ské: Má­me rok a Čes­kou to­vár­nu na lži – dí­lo

Roz­ho­vor Len­ky Dom­brov­ské a Voj­tě­cha Pec­ky: Sta­vi­dla pro­ti kla­mům se ne­smí zlo­mit – dí­lo

Esej Ju­di Ba­ri v pře­kla­du Ja­na Mo­ta­la: J. Ba­ri: Pa­t­ří­me Ze­mi – dí­lo