Institut umění – Divadelní ústav (nyní Národní institut pro kulturu) se dlouhodobě věnuje péči o fotografické sbírky i mapování vývoje domácí divadelní fotografie (nejen) ve svých publikacích.

O Domácích potřebách, cyklu třiadvaceti povídek dramatika, režiséra, básníka a prozaika J. A. Pitínského.

Ostravské Divadlo Petra Bezruče uvedlo v Praze adaptaci novely Krysař Viktora Dyka, Nepřítele lidu Henrika Ibsena a drama Pozdě příchozí současného dramatika Jordana Tannahilla.

Kontextová reflexe inscenací Slučitelné díly a Noční můry s čápem marabu, které režíroval Tomáš Ráliš. Obě byly součástí festivalu Regiony.

Druhá reflexe z festivalu Regiony, tentokrát o třech zahraničních inscenacích: Velcí lidé, SPAfrica, An-Ki.

První reflexe z mezinárodního divadelního festivalu Regiony, jenž se koná v Hradci Králové od roku 1996. Pár slov o inscenacích Misky, The Mountain a Crooners.

Adam Steinbauer se v inscenaci LásKKKa, kterou uvádí Švandovo divadlo, zaměřuje na xenofobii a nenávist k jinakosti.

Socioložka Helen Hester a filosof Nick Srnicek v knize Až skončí práce: Dějiny domácnosti a boje za volný čas horují za postpracovní společnost.

O inscenaci Noc tribádek, kterou podle dramatu Pera Olova Enquista v HaDivadle režíroval Ivan Buraj. Hlavní roli Augusta Strindberga ztvárňuje Ivana Uhlířová.

Tvůrci si často kladou otázku, jak zobrazovat násilí na jevišti. Ukázat ho v jeho „nahotě“, realisticky? Nebo je lepší jít cestou náznaku, vizuální metaforou?

Reflexe inscenací Krásný nový den spolku Pomezí a Kéž bych na tebe po posledním tanci zapomněl palestinského umělce AbuJabera.

Dva charaktery, dva klasické texty aktualizované s ambicí definovat současného muže, i tak lze vnímat současné adaptace Váni a Cyrana z Bergeracu od britských autorů.

Divadelní fotografie se může stát nejen dokumentem, ale dalším stupněm inscenace. V takové performanci navazujeme na staletí „partneřiny“ se světlem, která začala už ve starověku.