Co pro vás zna­me­na­jí slo­va prázd­ni­ny, vol­no, od­po­či­nek? Exis­tu­je v umě­ní vů­bec ně­co ta­kového?

Vol­no pro mě zna­me­ná, když můžu prá­ci dě­lat v tem­pu, v kte­rém chci, a ne­mu­sím ská­kat od jed­né agen­dy ke dru­hé. A prázd­ni­ny? To jsou chví­le na za­hra­dě, na kou­pa­liš­ti, u mo­ře, za vo­lan­tem. Za­va­řo­vá­ní ovo­ce, cho­ze­ní na hou­by, sna­ha učíst, co jde, a v po­sled­ních dvou le­tech ta­ky mil­ní­ky mlad­ší dce­ry – zru­šit plí­nu na spa­ní, od­na­u­čit sunar… A ta­ky tro­chu ner­vóz­ní če­ká­ní, kdy vám ně­kdo zved­ne te­le­fon a od­po­ví na email. Od do­by, co jsme ote­vře­li re­zi­denč­ní cen­t­rum ve ve­d­lej­ší ves­ni­ci od cha­lu­py, let­ní prázd­ni­ny moc ne­má­me. Vy­jma re­zi­den­cí se tam v létě ko­na­jí pří­měst­ské tá­bo­ry a hu­deb­ní fes­ti­val.

Pro uměl­ce je pod­le mě vol­no ješ­tě víc te­o­re­tic­ký po­jem. Před­po­klá­dám, že in­spi­ra­ce ude­ří prá­vě ve chví­li vol­na, kdy se člo­věk vy­ma­ní z kaž­do­den­ní ru­ti­ny, má no­vé im­pul­sy a re­ge­ne­ru­je.

Hod­ně se dis­ku­tu­je o sta­tu­su umělce či ne­pod­mí­něném při­jmu, kaž­dý rok se ob­je­ví po vy­hlá­še­ní vý­sled­ků gran­tů ne­spo­ko­jené hla­sy umělců ze všech obo­rů. Jak by mě­lo vy­pa­dat ide­ál­ní fi­nan­co­vá­ní kul­tu­ry, aby ne­by­ly nůž­ky me­zi ne­zá­vis­lý­mi uměl­ci a za­měst­nan­ci či stá­lým spo­lu­pra­cov­ní­ky ka­men­ných (a ko­merč­ních) di­va­del tak ši­ro­ce ro­ze­vřené?

Abych by­la upřím­ná, ne­tu­ším, ja­ké jsou pla­to­vé a obec­ně fi­nanč­ní pod­mín­ky za­měst­nan­ců v ka­men­ných, či do­kon­ce ko­merč­ních di­va­dlech. Co ale vní­mám, jsou okra­jo­vé stíž­nos­ti pře­de­vším re­ži­sé­rů a scé­no­gra­fů na fi­nanč­ní pod­mín­ky ve Stu­diu Hr­di­nů v po­rov­ná­ní se zři­zo­va­ný­mi di­va­del­ní­mi do­my. Při­jde mi to po­měr­ně legrač­ní a usmí­vám se nad tím, i když s do­tyč­ný­mi ve­de­me dis­ku­si, při kte­ré spo­leč­ně hle­dá­me mož­nos­ti do­fi­nan­co­vá­ní, škr­tů v roz­počtu a po­dob­ně. Usmí­vám se hlav­ně pro­to, že u nás do­sta­nou pla­ce­ný ser­vis v po­do­bě svě­tel­né­ho de­sig­né­ra, po­hy­bo­vé spo­lu­prá­ce, vý­tvar­né spo­lu­prá­ce – všech mož­ných pro­fe­sí, kte­ré je mno­hem těž­ší si pro­sa­dit a za­fi­nan­co­vat v ka­men­ných di­va­dlech. My o tom­to ne­dis­ku­tu­je­me a roz­po­čet kaž­dé in­sce­na­ce za­hr­nu­je dva spo­lu­pra­cov­ní­ky na po­zi­cích, kte­ré, ne­ši­kov­ně ře­če­no, ne­pat­ří k těm pá­teř­ním di­va­del­ním pro­fe­sím, jak jsme na ně zvyklí z di­va­del­ních pro­gra­mů. Když k to­mu při­dám in­ten­ziv­ní spo­lu­prá­ci in­sce­nač­ních tý­mů a stá­lé­ho tý­mu di­va­dla (PR, pro­duk­ce a dal­ší), do­mní­vám se, že roz­po­čet na vznik jed­né in­sce­na­ce ne­bu­de tak od­liš­ný od to­ho ve zři­zo­va­ných a lé­pe fi­nan­co­va­ných di­va­dlech. Fi­nanč­ně tak do­bí­há ne­zá­vis­lá scé­na klo­potně tu ka­men­nou (ko­merč­ní), ale umě­lec­ky jí už pra­vi­del­ně dá­vá na frak.

V rám­ci efek­tiv­něj­ší­ho fi­nan­co­vá­ní bych oce­ni­la ně­ja­kou po­do­bu ví­ce­le­té­ho fi­nan­co­vá­ní od Mi­nis­ter­stva kul­tu­ry ČR. Na­pří­klad v po­do­bě zá­vaz­né­ho pří­sli­bu pro­cen­tu­ál­ní­ho vy­já­d­ře­ní pod­po­ry na ná­sle­du­jí­cí rok vy­plý­va­jí­cí z část­ky na rok stá­va­jí­cí, plus mož­nost dal­ší žá­dosti. Chy­bí mi víc sché­mat, kte­rá by ne­ko­pí­ro­va­la ka­len­dář­ní rok, ale mě­la mož­nost im­ple­men­ta­ce čtr­náct a ví­ce mě­sí­ců. 

Co chys­tá­te pro příští di­va­del­ní se­zo­nu?

Pod­zim­ní část se­zo­ny při­ne­se pre­mi­é­ry tří ko­mor­něj­ší pře­sa­ho­va­ných pro­jek­tů, na kte­rých se po­dí­lí­me ja­ko ko­pro­du­cen­ti. CreW­collecti­ve a Jan Bár­ta při­pra­vu­jí per­for­man­ci Hit, kte­rou od loň­ské­ho uve­de­ní na fes­ti­va­lu Nor­ma ješ­tě roz­pra­co­val. V lis­to­pa­du se v rám­ci již zmí­ně­né Nor­my tě­ším na uve­de­ní no­vé per­for­man­ce Nhung Dang & Ko­lek­tiv Mo­ther­land a na prá­ci Lu­cie Vr­bí­ko­vé Bo­dies That Do Not Hold. Oba pro­jek­ty vzni­ka­jí v úz­ké spo­lu­prá­ci se Stu­di­em Hr­di­nů bě­hem re­zi­denč­ních po­by­tů, a to v Pra­ze a v na­šem re­zi­denč­ním pro­sto­ru Ca­bin Stu­dio v Pě­či­cích u Mla­dé Bo­lesla­vi. Se za­čát­kem roku 2026 pak za­čne­me zkou­šet s pol­skou cho­re­o­gra­f­kou Izou Szostak dal­ší ta­neč­ní in­sce­na­ci a za­čát­kem květ­na bu­de mít pre­mi­é­ru au­tor­ská in­sce­na­ce Hon­zy Ho­rá­ka s pra­cov­ním ná­zvem Tr­pas­lí­ci.

(Au­to­rem por­trét­ní fo­to­gra­fie je Li­bor Ga­lia.)