Co pro vás zna­me­na­jí slo­va prázd­ni­ny, vol­no, od­po­či­nek? Exis­tu­je v umě­ní vů­bec ně­co ta­ko­vé­ho?

Di­va­del­ní prázd­ni­ny jsou chi­mé­ra. Ně­co, po čem všich­ni tou­ží, upí­na­jí úpěn­li­vě zra­ky k po­sled­ní­mu červ­no­vé­mu dni v ka­len­dá­ři, pak je­dou na tý­den ně­kam na sa­mo­tu ne­bo k ro­di­čům na cha­tu a pak za­čnou úpěn­li­vě upí­nat zra­ky k po­sled­ní­mu srp­no­vé­mu dni v ka­len­dá­ři. Roz­ší­ře­nou no­vin­kou po­sled­ních let (po­co­vi­do­vých) je let­ní hra­ní, tak­že prázd­ni­ny jsou pro řa­du li­dí let­ní se­zo­nou. Ji­nak v di­va­dlech tech­nic­ký per­so­nál v létě uklí­zí, dě­lá in­ven­tu­ry, opra­vu­je tech­no­lo­gie, ma­lu­je, tří­dí fun­du­sy… Dra­ma­tur­go­vé a dra­ma­tur­gy­ně čtou, co ne­sta­či­li pře­číst. Ma­na­žer­ské slož­ky vy­ři­zu­jí res­ty, dlou­ho ne­zod­po­vě­ze­né mai­ly, při­pra­vu­jí si pod­zim­ní gran­ty, plá­nu­jí přespříští ne­bo přespřespříští se­zo­nu.  A moh­la bych po­kra­čo­vat. Ale re­žim je sa­mo­zřej­mě vol­něj­ší, tak­že člo­vě­ku zby­de ně­ja­ký čas na ta­ko­vé ty nor­mál­ní vě­ci. Pro mě je vol­no a od­po­či­nek spo­je­né s jízdou na ko­le a s tu­ris­ti­kou, v létě se do­sta­nu i do ki­na ne­bo na vý­sta­vu, vi­dím přá­te­le, na kte­ré v se­zo­ně ne­mám čas… Kdy te­da pů­jde­me na to ka­fe, Len­ko Dom­brov­ská? Abychom to stih­ly ješ­tě o prázd­ni­nách.

Hod­ně se dis­ku­tu­je o sta­tu­su uměl­ce či ne­pod­mí­ně­ném pří­jmu, kaž­dý rok se ob­je­ví po vy­hlá­še­ní vý­sled­ků gran­tů ne­spo­ko­je­né hla­sy uměl­ců ze všech obo­rů. Jak by mě­lo vy­pa­dat ide­ál­ní fi­nan­co­vá­ní kul­tu­ry, aby ne­by­ly nůž­ky me­zi ne­zá­vis­lý­mi uměl­ci a za­měst­nan­ci či stá­lým spo­lu­pra­cov­ní­ky ka­men­ných (a ko­merč­ních) di­va­del tak ši­ro­ce ro­ze­vře­né?

To je hod­ně kom­plex­ní otáz­ka. Co se tý­če gran­tů a ne­spo­ko­je­ných hla­sů, to je sa­mo­zřej­mě vždyc­ky, pod­po­ře­ných pro­jek­tů na růz­ných úrov­ních stát­ní sprá­vy i sa­mo­sprá­vy je od­ha­dem ko­lem po­lo­vi­ny. Kon­ku­ren­ce je oprav­du vel­ká a na do­ta­ci ne­e­xis­tu­je au­to­ma­tic­ké prá­vo. Prů­běž­ně pro­bí­ha­jí dis­ku­se o eva­lu­a­ci na všech úrov­ních stát­ní sprá­vy a sa­mo­sprá­vy, tak­že sys­témy se vy­ví­je­jí. Je to na sa­mo­stat­ný roz­ho­vor. 

Sta­tus uměl­ce – po­va­žu­ju za dob­ré, že po­jem Sta­tu­su uměl­ce byl zá­kon­ně za­kot­ven a mys­lím, že je nut­né na tom dál pra­co­vat. V tuhle chví­li vzni­ká re­gis­tr a na něj bu­dou na­vá­zá­na sti­pen­dia. Je otáz­ka, jak bu­dou v del­ším ča­so­vém ho­ri­zon­tu sti­pen­dia v rám­ci Sta­tu­su uměl­ce kon­ci­po­vá­na, zda bu­dou mož­ná dlou­ho­do­bá sti­pen­dia pro kon­ti­nu­ál­ní tvor­bu, ja­ké bu­dou pa­ra­me­t­ry, pod­mín­ky, ja­ká bu­de alo­ka­ce pro­střed­ků.

Pod­le mé­ho ná­zo­ru by se měl v bu­douc­nu Sta­tus uměl­ce na­po­jit na so­ci­ál­ní a zdra­vot­ní sys­tém, tak, aby v nich by­la zo­hled­ně­na spe­ci­fi­ka umě­lec­ké prá­ce. Zejmé­na je­jí ná­ra­zo­vost a ne­sta­bil­ní pro­stře­dí. Ne­bo kom­bi­na­ce růz­ných ty­pů prá­ce v kul­tu­ře (OSVČ, za­měst­ná­ní, smlou­va o dí­lo), dí­ky če­muž vzni­ka­jí aty­pic­ké si­tu­a­ce, kte­ré sys­tém so­ci­ál­ní pod­po­ry ne­u­mí re­flek­to­vat. V tom­to smys­lu by byl uži­teč­ný ná­stroj „kul­tur­ní pře­cho­do­vý pří­spě­vek“ (např. při ztrá­tě za­ká­zek, me­zi pro­jek­ty) po­dob­ně ja­ko ve Fran­cii. V Ně­mec­ku za­se dí­ky so­ci­ál­ní­mu fon­du KSK ma­jí uměl­ci a uměl­ky­ně čás­teč­ně hra­ze­né od­vo­dy na zdra­vot­ní a dů­cho­do­vé po­jiš­tě­ní. Je za­po­tře­bí de­fi­no­vat umě­lec­ké a umě­lec­ko-tech­nic­ké pro­fe­se, ji­ný­mi slo­vy ak­tu­a­li­zo­vat Ka­ta­log pra­cí, což na­va­zu­je na dis­ku­zi za­há­je­nou už bě­hem pan­de­mie. Do­ve­du si před­sta­vit za­po­je­ní i ko­merč­ní sfé­ry a pro­duk­tů ty­pu po­jiš­tě­ní, smě­řo­va­né k pra­cov­ní­kům v kul­tu­ře. V mi­nu­los­ti se to­mu­to té­ma­tu vě­no­val na­pří­klad Na­dač­ní fond pro ta­neč­ní ka­ri­é­ru a jed­nal i se zá­stup­ci ko­merč­ních po­jiš­ťo­ven, kte­ré by­ly ochot­né se do ře­še­ní otá­zek za­po­jit, ovšem to­to nelze bez ak­tiv­ní par­ti­ci­pa­ce stá­tu.

Sta­tus uměl­ce je v pro­ce­su ře­še­ní i v rám­ci EU, v ro­ce 2021 při­ja­la Ev­rop­ská ko­mi­se ini­ci­a­ti­vu na zlep­še­ní pod­mí­nek pro uměl­ce, kte­rá do­po­ru­ču­je za­ve­de­ní ev­rop­sky uzná­va­né­ho sta­tu­su uměl­ce a pod­po­ru­je práv­ní jis­to­tu a mo­bi­li­tu. Cí­lem je sjed­no­tit pří­stup k uměl­cům ja­kož­to pra­cov­ní­kům v kul­tur­ním sek­to­ru se zvlášt­ní­mi po­tře­ba­mi (např. ne­pra­vi­del­né pří­jmy, du­šev­ní vlast­nic­tví, me­zi­ná­rod­ní mo­bi­li­ta). 

Otáz­kou ne­pod­mí­ně­né­ho pří­jmu jsem se při­zná­vám ne­za­bý­va­la, ne­při­pa­dá mi to re­ál­né. Do­mní­vám se, že dis­ku­se o ne­pod­mí­ně­ném pří­jmu pat­ří do šir­ší spo­le­čen­ské ro­vi­ny – je za­po­tře­bí ře­šit  změ­nu pra­cov­ní­ho tr­hu ja­ko cel­ku (na­pří­klad vli­vem roz­vo­je tech­no­lo­gií), nejen si­tu­a­ci uměl­ců a uměl­kyň. Vzta­ho­vat ne­pod­mí­ně­ný pří­jem vý­hrad­ně na kul­tur­ní sfé­ru by ne­by­lo spra­ved­li­vé. Ve svě­tě pro­běh­lo ne­bo pro­bí­há ně­ko­lik pi­lot­ních pro­jek­tů, např. ve Fin­sku, Špa­něl­sku, Ně­mec­ku. Co se tý­če kul­tu­ry, při­jde mi da­le­ko per­spek­tiv­něj­ší se za­bý­vat otáz­ka­mi so­ci­ál­ních pod­por a je­jich do­stup­nos­ti pro uměl­ce a uměl­ky­ně, kte­ří se mo­hou ocit­nout ve sví­zel­né si­tu­a­ci. 

Nůž­ky v od­mě­ňo­vá­ní me­zi ne­zá­vis­lý­mi uměl­ci a za­měst­nan­ci v kul­tu­ře nejsou tak ši­ro­ce ro­ze­vře­né. Ta­bul­ko­vé pla­ty za­měst­nan­ců v kul­tu­ře jsou totiž v tzv. Pří­lo­ze 1, te­dy nej­niž­ší. Ta­bul­ko­vé pla­ty v té­to Pří­lo­ze jsou dlou­ho­do­bě pod hra­ni­cí za­ru­če­né mzdy. To zna­me­ná, že ten­to stát do­pouš­tí, aby by­la část spo­leč­nos­ti ofi­ci­ál­ně vy­ko­řis­ťo­va­ná, nejen uměl­ci a uměl­ky­ně, ale i dal­ší pro­fe­se v té­to ta­bul­ce. To­hle je za­po­tře­bí na­rov­nat a v tom­to exis­tu­je kon­sen­sus me­zi za­měst­na­va­te­li, od­bo­ry i po­li­ti­ky. Mys­lím, že pla­ty za­měst­nan­ců v kul­tu­ře by mě­ly být na úrov­ni uči­te­lů, pro­to­že to­mu od­po­ví­dá je­jich vzdě­lá­ní i spo­le­čen­ská dů­le­ži­tost kul­tu­ry. Tím by vzni­kl i tlak na zvý­še­ní ho­no­rá­řů v ne­zá­vis­lé i pod­ni­ka­tel­ské sfé­ře. 

V po­sled­ní do­bě se v růz­ném kon­tex­tu stá­le čas­tě­ji ob­je­vu­je i té­ma fé­ro­vé­ho od­mě­ňo­vá­ní vý­kon­ných uměl­ců i dal­ších pří­buz­ných pro­fe­sí. Zde hra­jí klí­čo­vou ro­li obo­ro­vé aso­ci­a­ce, kte­ré se za­bý­va­jí stan­dar­dy a fé­ro­vý­mi od­mě­na­mi a vstu­pu­jí do di­a­lo­gu se stá­tem i sa­mo­sprá­va­mi. Ne­mů­že­me se ovšem ba­vit o fé­ro­vé od­mě­ně a při­tom opo­mí­jet alo­ka­ce v gran­to­vých sys­té­mech a vý­ši do­ta­cí zři­zo­va­ných sub­jek­tů, ne­boť jsou to úz­ce spo­je­né ná­do­by. Po­kud se zvý­ší od­mě­ny uměl­cům a ne­do­jde zá­ro­veň k na­vý­še­ní fi­nan­co­vá­ní, bu­de to mít ne­ga­tiv­ní efekt zá­ni­ku sub­jek­tů a tím i pra­cov­ních pří­le­ži­tos­tí v ne­zři­zo­va­ném sek­to­ru, ale i ohro­že­ní po­čtu pra­cov­ních po­zic ve zři­zo­va­ném. Pro­to si mys­lím, že od­po­věd­nost za sta­no­ve­ní fé­ro­vých od­měn by mě­la při­jmout stát­ní sprá­va a sa­mo­sprá­va v ko­mu­ni­ka­ci s od­bor­nou ve­řej­nos­tí. 

Abych to shr­nu­la – ne­mys­lím si, že otáz­ku od­mě­ňo­vá­ní vy­ře­ší Sta­tus uměl­ce ne­bo in­sti­tut ne­pod­mí­ně­né­ho pří­jmu. Ře­še­ním je zvý­še­ní ob­je­mu fi­nan­cí v kul­tu­ře. Do­sta­li jsme se k já­dru vě­ci. Kul­tu­ra je v té­hle ze­mi pod­fi­nan­co­vá­na tak straš­ně dlou­ho, že z to­ho ne­ní jed­no­du­chá ces­ta. Na­víc v té­hle do­bě če­lí­me zkres­le­né­mu me­di­ál­ní­mu ob­ra­zu kul­tu­ry, kte­rá je čas­to pre­zen­to­vá­na ja­ko ně­co zbyt­né­ho, ne­u­ži­teč­né­ho, sí­lí úto­ky na kul­tu­ru z růz­ných kru­hů. Pro­to­že kul­tu­ra je zá­klad iden­ti­ty ná­ro­da. Ve ve­řej­né dis­ku­si je opo­mí­je­no, že kul­tu­ra má ta­ké vý­znam­ný eko­no­mic­ký pří­nos, vyš­ší než jsou pro­střed­ky, kte­ré jsou do kul­tu­ry in­ves­to­vá­ny. Do­ta­ce do kul­tu­ry (vě­dy a ži­vot­ní­ho pro­stře­dí) jsou nej­niž­ší ze všech sek­to­rů. Do­ta­ce exis­tu­jí v prů­mys­lu, ze­mě­děl­ství, všu­de… ale ve ve­řej­ném dis­kur­zu to vy­pa­dá ja­ko by by­ly do­ta­ce jen na kul­tu­ru. A ta­ké je nut­no si při­znat, že do­ta­ce na kul­tu­ru jsou v zá­sa­dě do­ta­ce­mi pro je­jí kon­zu­men­ty. Po­kud by vstup­né od­po­ví­da­lo ná­kla­do­vos­ti, by­la by kul­tu­ra jen pro úz­kou sku­pi­nu mo­vi­těj­ších pří­jem­ců.

Co chys­tá­te pro příští di­va­del­ní se­zo­nu?

Se­zo­nu za­há­jí­me tra­dič­ně Di­va­del­ním fes­ti­va­lem Kut­ná Ho­ra, kte­rý se ko­ná od 18. do 20. zá­ří. Je to fes­ti­val za­mě­ře­ný pri­már­ně na ne­zá­vis­lou scé­nu, per­for­man­ce a za­hra­nič­ní ne­twor­king. Le­tos re­a­li­zu­je­me pol­skou edi­ci, di­vá­ci se mo­hou tě­šit na pro­fe­si­o­nál­ní žen­ské di­va­dlo Te­raz Po­liż s in­sce­na­cí Seks, pra­ca i mar­ze­nia za­bý­va­jí­cí se fan­ta­zi­e­mi li­dí, kte­ří vět­ši­nou pl­ní se­xu­ál­ní fan­ta­zie ostat­ních. Aleksan­d­ra Ja­kub­c­zak při­ve­ze au­tor­ské před­sta­ve­ní Wor­st Ca­se Sce­na­rio o úz­kos­ti a ro­li di­va­dla ja­ko ná­stro­ji pod­po­ry. Ne­zvyklou per­for­ma­tiv­ní spo­lu­prá­ci při­ve­ze i duo Tur­kowski & Nowac­ka, kte­ří spo­ji­li svou di­va­del­ní prá­ci s dvo­jí­cí Ja­Wa: bez­do­mov­cem Ja­nem a bý­va­lým věz­něm Wal­de­ma­rem, kte­ří hle­da­jí své mís­to v ži­vo­tě. Stu­dent­ská umě­lec­ká sku­pi­na OLD­stars uve­de text Sła­wo­mi­ra Mroż­ka Emi­gran­ti v re­žii pol­ské­ho stu­den­ta re­žie Krys­ti­a­na Pr­zy­bys­ze.

Di­va­dlo X10 při­ve­ze svůj nej­no­věj­ší pro­du­cent­ský po­čin, čes­ko-ně­mec­ký in­sce­nač­ní diptych 120 volů/120 Och­sen, kte­rý kon­ci­po­va­lo ve spo­lu­prá­ci s lip­ským ne­zá­vis­lým di­va­dlem Schaubüh­ne Lin­den­fels. Na zá­kla­dě sva­to­vác­lav­ské le­gen­dy, kte­rá sto­jí u zro­du čes­ké stát­nos­ti, vznik­ly dva pů­vod­ní tex­ty, je­jichž in­sce­na­ce ve­dou pře­shra­nič­ní di­a­log. Čes­ká část 120 vo­lů vznik­la v re­žii ně­mec­ké au­tor­ky, re­ži­sér­ky a mul­ti­me­di­ál­ní uměl­ky­ně Evy Schu­bert. Ně­mec­ká část 120 Och­sen je in­sce­na­cí hry dra­ma­tur­ga a dra­ma­ti­ka On­dře­je No­vot­né­ho v re­žii umě­lec­ké­ho šéfa X10 On­dře­je Šte­faňá­ka. 

Dů­le­ži­tou sou­čás­tí kaž­do­roč­ní­ho pro­gra­mu jsou ta­ké udá­los­ti ze sé­rie Y Events, ten­to­krát s ná­zvem Y: Ce­les­tial Gar­dens. In­dust­ry pro­gram na­bíd­ne pro­stor pro dis­ku­ze, sdí­le­ní zku­še­nos­tí i me­zi­ná­rod­ní ne­twor­king, kte­rý čas­to při­ná­ší no­vé pro­jek­ty. Měs­to ta­ké oži­je před­sta­ve­ním Prv­ní krok od V.O.S.A. The­a­t­re, kte­ré pro­po­ju­je no­vý cir­kus s pop-up pla­ne­tári­em.

Prv­ní in­sce­na­cí Di­va­dla X10 v se­zo­ně 2025/2026 bu­de pů­vod­ní hra On­dře­je No­vot­né­ho De­mon­stran­ti v re­žii On­dře­je Šte­faňá­ka s pre­mi­é­rou 24. říj­na. Jak na­po­ví­dá ná­zev, té­ma­tem je de­mon­stra­ce ja­ko spo­le­čen­ský fe­no­mén, ri­tu­ál změ­ny, za­chy­ce­ní na­dě­jí i trap­nos­ti s tím spo­je­ný­mi. On­dřej se ve hře za­bý­vá me­zi­ge­ne­rač­ním po­hle­dem. Za co de­mon­stro­va­li a de­mon­stru­jí ot­co­vé a mat­ky, za co sy­no­vé a dce­ry? Jak se za­cho­vat k dí­tě­ti ne­bo k ro­di­či s po­sto­jem, kte­rý po­va­žu­je­me za ne­při­ja­tel­ný? Kdy a proč se člo­věk zved­ne z gau­če a vy­ra­zí do ulic, od­hod­la­ný de­mon­stro­vat svůj po­stoj? Na třech pře­lo­mo­vých ob­do­bích mo­der­ní čes­ké his­to­rie On­dřej re­flek­tu­je spo­le­čen­ský vý­voj. Sle­du­je­me po­sto­je tří ge­ne­ra­cí jed­né ro­di­ny k po­li­tic­ké trans­for­ma­ci na po­za­dí tří ob­do­bí, tří de­mon­strač­ních vln. Prv­ním ob­do­bím je rok 1989. Dru­hým ob­do­bím je pře­lom ti­sí­ci­le­tí, kdy v Pra­ze pro­běh­ly anar­chis­tic­ké a an­ti­ka­pi­ta­lis­tic­ké de­mon­stra­ce bě­hem za­se­dá­ní Me­zi­ná­rod­ní­ho mě­no­vé­ho fon­du. Po­sled­ním ob­do­bím je rok 2022, kdy pro­běh­ly pro­ti­vlád­ní pro­rus­ké de­mon­stra­ce. Roz­dě­le­ná spo­leč­nost a roz­dě­le­ná ro­di­na ja­ko zá­klad stá­tu.

(Au­to­rem por­trét­ní fo­to­gra­fie je Ma­rek Ko­li­ha.)

Před­cho­zí dí­ly an­ke­ty Len­ky Dom­brov­ské čtě­te zde: Ja­na Bo­hutín­ská: Prázd­ni­ny v umě­ní / díl tře­tí – dí­lo, Madla Ho­rá­ko­vá Ze­len­ko­vá: Prázd­ni­ny v umě­ní / díl dru­hý – dí­lo, Pe­tr Po­la: Prázd­ni­ny v umě­ní / díl prv­ní – dí­lo