Ni­kdy ne­by­lo na svě­tě to­lik fo­to­gra­fií a fil­mů ja­ko dnes. A nejen pro­to, že kaž­dá his­to­ric­ká epo­cha v so­bě za­hr­nu­je fo­to­gra­fic­ké dě­dic­tví vě­ků pře­de­šlých. V osm­de­sá­tých a de­va­de­sá­tých le­tech mi­nu­lé­ho sto­le­tí, kdy se fo­to­gra­fo­vá­ní sta­lo dí­ky lev­ným kom­pak­tům, kte­ré si na do­vo­le­nou bral snad kaž­dý, by­lo na svě­tě po­ří­ze­no řá­do­vě od tři­ce­ti do osm­de­sá­ti mi­li­ard sním­ků roč­ně. Teh­dy to ješ­tě fo­to­gra­fic­ký prů­my­sl po­va­žo­val za zla­tou éru; vel­mi rych­le byl ale za­du­pán do ze­mě di­gi­tál­ní re­vo­lu­cí. Ta ved­la nejen ke kra­chu vel­kých kor­po­ra­cí, ja­ko by­la Agfa, ale i k ne­sku­teč­né­mu ná­růstu fo­to­gra­fií. V na­šich mo­bi­lech, po­čí­ta­čích a al­bech v po­sled­ní de­ká­dě při­by­lo ně­co přes osm bi­li­o­nů sním­ků, za dva­cá­tá lé­ta jed­n­a­dva­cá­té­ho sto­le­tí to už bu­de prav­dě­po­dob­ně bi­li­o­nů pat­náct. Smart­pho­ny dnes po­ři­zu­jí přes de­va­de­sát pro­cent všech fo­tek, a i fil­mo­vý prů­my­sl si za­čí­ná zvy­kat na na­tá­če­ní s iPho­ny. Jsme za­hl­ce­ni ob­ra­zo­vým ma­te­ri­á­lem, ať už se po­hy­bu­je, ne­bo jen zvěč­nil ně­kte­rou z chvil, kte­ré jsme za­ži­li. Nic z to­ho ne­pro­spí­vá Ze­mi.

Kla­sic­ká fo­to­gra­fie by­la ex­trém­ně to­xic­ká. Své o tom vě­dě­li prv­ní fo­to­gra­fo­vé, kte­rým ni­či­ly zdra­ví ra­ko­vi­no­tvor­né a ji­nak ne­bez­peč­né lát­ky, ja­ko hyd­ro­chi­non, me­tol, rtuť ne­bo di­chro­man dra­sel­ný – jenž je dnes v EU pro sou­kro­mé po­u­ži­tí za­ká­zán. Ty­to lát­ky se po­u­ží­va­li a do­sud i v mno­hem men­ší mí­ře dí­ky po­pu­la­ri­tě ana­lo­go­vé fo­to­gra­fie stá­le po­u­ží­va­jí k vy­vo­lá­vá­ní a úpra­vám ne­ga­ti­vů a po­kud nejsou správ­ně zpra­co­vá­ny, do­stá­va­jí se do ži­vot­ní­ho pro­stře­dí. Mí­ru de­vasta­ce na­ší pla­ne­ty si těž­ko mů­že­me před­sta­vit; sta­čí ale jen při­po­me­nout, že kor­po­ra­ce ja­ko Agfa ne­bo Ko­dak by­ly po vět­ši­nu dva­cá­té­ho sto­le­tí ohrom­né che­mic­ké fab­ri­ky, kte­ré se po­dí­le­ly i na zbroj­ním prů­mys­lu. A Agfa by­la sou­čás­tí kon­cen­t­rá­ky vy­u­ží­va­jí­cí­ho kon­cer­nu IG Far­ben… Ale i sa­mot­ný film, kte­rý si dodnes mů­že­me kou­pit ja­ko fa­nouš­ci ana­lo­go­vé fot­ky či fil­mu, ne­ní eko­lo­gic­ký. Je to vlast­ně kus plas­tu, po­ly­e­thy­len, na­tře­ný ži­vo­čiš­nou že­la­ti­nou s ha­lo­ge­ni­dy stří­b­ra. Vý­ro­ba, zpra­co­vá­ní i li­kvi­da­ce těch­to ma­te­ri­á­lů jsou stej­ně pro­ble­ma­tic­ké ja­ko ja­ké­ko­liv ji­né plas­ty či ko­vy, kte­rý­mi špi­ní­me na­še pro­stře­dí. A na­víc, vzhle­dem k to­mu, že že­la­ti­na je do­sud ne­na­hra­di­tel­ným po­ji­vem, ne­e­xis­tu­je nic ja­ko ve­gan­ský ana­lo­go­vý film.

Na­pros­tá vět­ši­na fo­tek se dnes sní­má di­gi­tál­ně. Ne­ní to pře­ci jen lep­ší, čis­těj­ší, eko­lo­gič­těj­ší? To sotva. V di­gi­tál­ních za­ří­ze­ních, kte­rá po­u­ží­vá­me, je ohrom­né množ­ství růz­ných dra­hých ko­vů, kte­ré se tě­ží, ale i ro­ze­bí­ra­jí v pří­šer­ných pod­mín­kách ve tře­tích ze­mích. Ak­ce­le­ra­ce di­gi­tál­ní­ho prů­mys­lu ve­de k to­mu, že mě­ní­me za­ří­ze­ní co ně­ko­lik let – a po­kud tak ne­u­či­ní­me, pří­stro­je sa­my ča­sem od­um­řou. Dodnes po­u­ží­vám ví­ce jak sto let sta­ré ana­lo­go­vé fo­to­a­pa­rá­ty, kte­ré si člo­věk mů­že opra­vit do­ma. Po­kud vám ode­šla elek­tro­ni­ka, ani de­set let sta­rý mo­bil ne­po­u­ži­je­te k po­ří­ze­ní sním­ků z do­vo­le­né. Těž­ba vzác­ných ko­vů, ne­u­stá­lé na­hra­zo­vá­ní sta­rých za­ří­ze­ní no­vý­mi a elek­tro­nic­ký od­pad nejsou je­di­né eko­lo­gic­ké ško­dy způ­so­be­né di­gi­tál­ním fil­mem. Sním­ky a vi­dea ulo­že­ná na clou­dech po­ží­ra­jí ener­gii, čas­to pro­du­ko­va­nou vy­u­ží­vá­ním fo­sil­ních pa­liv, a spo­tře­bo­vá­va­jí ohrom­né množ­ství vo­dy k uchla­ze­ní vel­kých dis­ko­vých po­lí. To, že je ne­vi­dí­me, ne­zna­me­ná, že ne­e­xis­tu­jí – a tím, jak se na ně při­sá­la umě­lá in­te­li­gen­ce, ško­da na pla­ne­tě ros­tou. Ne­mluvě o tom, že kvů­li so­ci­ál­ním sí­tím jsme pu­ze­ni ne­u­stá­le ces­to­vat za no­vý­mi a no­vý­mi sním­ky, a tak se vše­o­bec­né ob­žer­ství fo­to­gra­fo­vá­ní a na­tá­če­ní vi­deí po­jí s eko­lo­gic­kou zá­tě­ží z tu­ris­mu, ces­to­vá­ní, mo­bi­li­ty.

A přes­to je fo­to­gra­fie i fil­mo­vá­ní umě­ním, jež dá­vá lid­ské ima­gi­na­ci mož­nost úpl­ně no­vých pro­je­vů. Je to vy­ja­d­řo­vá­ní, kte­ré k mo­der­ní­mu člo­vě­ku pat­ří a umě­lec­ká dí­la, jež s fo­to­ma­te­ri­á­lem pra­cu­jí, ne­mů­že­me jen tak škrt­nout. Stej­ně tak bychom moh­li otevřít otáz­ku, na­ko­lik de­vas­tu­jí na­še pro­stře­dí mi­k­ro­plas­ty uvol­ně­né z akry­lo­vých ba­rev. Fo­to­gra­fii i film však lze dě­lat eko­lo­gic­ky: po­ma­lu, uváž­li­vě, udr­ži­tel­ně. Lze recyklo­vat, up­cyklo­vat a zno­vu po­u­ží­vat sta­ré fo­to­a­pa­rá­ty a ka­me­ry, kte­ré lze – na roz­díl od těch di­gi­tál­ních – snad­no opra­vit i v do­má­cích pod­mín­kách. Mů­že­me fo­tit na ex­pi­ro­va­né fil­my, a tím sní­žit množ­ství od­pa­du; a stej­ně ja­ko správ­ný ku­chař umí vy­u­žít ma­xi­mum su­ro­vin, lze ma­xi­mál­ně po­u­žít veš­ke­rý fo­to­ma­te­ri­ál – cest je mno­ho.

Jed­nou z nej­za­jí­ma­věj­ších me­tod udr­ži­tel­né fo­to­gra­fie je po­u­ží­vá­ní eko­lo­gic­kých vý­vo­jek. K je­jich pří­pra­vě po­tře­bu­je­me jen so­du, ky­se­li­nu askor­bo­vou či­li vi­ta­min C a vý­luh z bi­o­ma­te­ri­á­lu, kte­rý na­lez­ne­me pří­mo na mís­tě, kde fo­tí­me či to­čí­me. Do ma­te­ri­á­lu se pak otisk­ne nejen svět­lo, jež ne­če­ka­ně re­a­gu­je tře­ba s ex­pi­ro­va­ným ma­te­ri­á­lem, ale i mo­le­ku­ly pů­dy, rost­lin či do­kon­ce od­pa­du. Tr­vá to déle, je to mé­ně ne­jis­té – a be­re nám to pl­nou kon­t­ro­lu nad pro­ce­sem, kte­rý ná­h­le pod­lé­há mno­ha růz­ným, ogra­nic­kým vli­vům. Ale v tom spo­čí­vá pří­nos i krá­sa těch­to me­tod. Pro­to­že na­jed­nou jsme nu­ce­ni si na­pl­no uvě­do­mit, že nejsme je­di­ný­mi tvůr­ci, ale spí­še se po­dí­lí­me na slo­ži­tém pro­ce­su pro­mě­ny svět­la v za­sta­ve­ný ob­raz. A zá­ro­veň ne­mů­že­me pro­du­ko­vat ta­ko­vé ohrom­né množ­ství fo­to­gra­fií a fil­mů, pro­to­že tvor­ba od nás vy­ža­du­je mno­hem ví­ce ener­gie a ča­su, než zmáčk­nout iko­nu v chyt­rém te­le­fo­nu. Při­spí­vá to te­dy i k udr­ži­tel­nos­ti vi­zu­ál­ní, k na­ší di­gi­tál­ní očis­tě.

(Au­tor po­řá­dá díl­ny udr­ži­tel­né­ho fil­mu a udr­ži­tel­né fo­to­gra­fie pro nej­růz­něj­ší in­sti­tu­ce. Ví­ce se o nich do­zví­te ZDE.)