Je skvě­lé, když li­dé tvo­ří­cí a pra­cu­jí­cí v kul­tur­ním sek­to­ru ve­řej­ně sil­ně po­zved­nou svůj hlas. A to nejen v Pra­ze, ta­ké v re­gi­o­nech, kde se též ko­na­la shro­máž­dě­ní v den praž­ské de­mon­stra­ce, 11. břez­na 2026, po­sled­ní den pro­jed­ná­vá­ní stát­ní­ho roz­počtu v Po­sla­nec­ké sně­mov­ně Par­la­men­tu ČR. Je skvě­lé, když li­dé po­zved­nou svůj hlas sa­mi za se­be a uká­ží ve­řej­ně svůj po­stoj, svou tvář. Vy­ža­du­je to vět­ší osob­ní od­va­hu než se spo­leh­nout jen na za­stu­po­vá­ní pro­fes­ní­mi or­ga­ni­za­ce­mi, i když ma­jí v ce­lém kul­tur­ním sek­to­ru svou pod­stat­nou ro­li. Je skvě­lé, že ini­ci­a­ti­va k de­mon­stra­cím vze­šla od stu­dent­stva umě­lec­kých škol. Pro­to­že v sáz­ce je i je­jich pro­fes­ní bu­douc­nost, a pro­to­že jsou dů­sled­něj­ší než mno­zí za­in­te­re­so­va­ní kul­tur­ní ma­ta­do­ři.

Je op­ti­mis­tic­ké, že si stu­dent­stvo ne­ne­cha­lo na­ma­zat med ko­lem pu­sy. Med ve for­mě mi­nis­ter­ské­ho sli­bu do­da­teč­ných pe­něz nejen pro ži­vou kul­tu­ru, uči­ně­né­ho pod tla­kem, za­tím­co roz­po­čet na kul­tu­ru pro­šel ve sně­mov­ně v před­lo­že­né se­škr­ta­né po­do­bě. Te­dy be­ze změn a bez na­vý­še­ní. Po ne­spl­ně­ní po­ža­dav­ků a nu­lo­vé ko­mu­ni­ka­ci ze stra­ny mi­nis­t­ra Oty Klem­pí­ře po­ža­du­je ny­ní stu­dent­ská ini­ci­a­ti­va Sto­jí­me za kul­tu­rou! pe­ti­cí je­ho od­vo­lá­ní či od­stou­pe­ní, Tak, jak to i pů­vod­ně – před de­mon­stra­cí – avi­zo­va­la. Na vo­lá­ní, že je ně­co ta­ko­vé­ho před­čas­né, kte­ré se na kul­tur­ní scé­ně ob­je­vu­je, se lze je­nom ptát: Kdy bu­de pod­le vás ten správ­ný čas? Co ješ­tě se mu­sí stát?

Aro­gan­ce mo­ci

Mi­nis­tr kul­tu­ry od za­čát­ku své­ho pů­so­be­ní uka­zu­je je­di­né: aro­gan­ci mo­ci. Nejde o to, že by no­vá vlá­da ne­mě­la prá­vo škr­tat a ra­zit svou po­li­ti­ku, to bez­po­chy­by má. Jde o to, že ani ra­zan­ce z ní ne­sjí­má zod­po­věd­nost a po­vin­nost ko­mu­ni­ko­vat, vy­svět­lo­vat, po­kud ne­chce být čis­tě au­to­kra­tic­ká.

Mi­nis­tr ale ko­mu­ni­ku­je pře­de­vším jed­no­stran­ně přes so­ci­ál­ní sí­tě, ke schůzkám se šir­ší šká­lou kul­tur­ních ak­té­rů a ak­té­rek, než jsou ti z vel­kých or­ga­ni­za­cí, se roz­ho­dl až po dů­raz­ném ve­řej­ném tla­ku, do prá­ce jel se za­pnu­tým ma­jáč­kem (zjis­ti­lo se to tak, že je­ho vůz s ma­jáč­kem způ­so­bil do­prav­ní ne­ho­du), ob­ha­ju­je fi­nanč­ní škr­ty, kte­ré je­ho sfé­ru služ­by vý­raz­ně po­ško­zu­jí a skrý­vá to za flosku­le o še­t­ře­ní (ve stát­ním roz­počtu, je­hož vy­so­ký scho­dek je pod­le jed­né čás­ti práv­ních ná­zo­rů do­kon­ce ne­zá­kon­ný), spo­lu­pra­cu­je na de­struk­ci ve­řej­no­práv­ních mé­dií, v Pra­ze nad­še­ně jed­nal s Mar­ti­nou Šim­ko­vi­čo­vou, slo­ven­skou mi­nis­try­ní kul­tu­ry, ni­či­tel­kou slo­ven­ské svo­bod­né kul­tu­ry.

Je­ho stra­nič­tí sou­put­ní­ci sys­te­ma­tic­ky roz­me­tá­va­jí agen­du Mi­nis­ter­stva ži­vot­ní­ho pro­stře­dí ČR, cy­nic­ky pra­cu­jí na de­struk­ci ochra­ny pří­ro­dy. A to ve vlá­dě, v je­jímž okru­hu vzni­ká opat­ře­ní pro­ti ne­ziskov­kám, pro kte­ré se chys­tá šmí­ro­va­cí rejstřík, li­kvi­dač­ní po­ku­ty a zá­ka­zy čin­nos­ti. A moh­la bych po­kra­čo­vat. Ani škr­ty na mi­nis­ter­stvu kul­tu­ry te­dy nejsou ne­pří­zna­ko­vé.

Do kdy se dá s ta­ko­vým mi­nis­trem ješ­tě kom­pro­mis­ně jed­nat a ne­stat se spo­lu­vi­ní­kem? Mys­lím, že je nut­né ne­smír­ně peč­li­vě vá­žit hra­ni­ce to­ho, kdy je nut­né di­plo­ma­tic­ké vy­jed­ná­vá­ní, ač ra­zant­ní, a kdy už je únos­ný je­nom ob­čan­ský od­por.

Ne­po­le­vit

Za se­be pře­de­vším dou­fám, že li­dem z kul­tu­ry jde o víc než je­nom o pe­ní­ze. A že v od­po­ru ne­po­le­ví, i kdy­by mi­nis­tr Oto Klem­píř na­ko­nec udě­lal dal­ší ze svých čet­ných ná­zo­ro­vých oto­ček a spl­nil svůj slib – do­rov­nal se­škr­ta­né do­ta­ce hlav­ně pro ži­vou kul­tu­ru z ji­ných zdro­jů, i když tím le­toš­ní po­kles roz­počtu na kul­tu­ru stej­ně ne­za­sta­ví.  Na­le­ze­ní zhru­ba 300 mi­li­o­nů ko­run na do­ta­ce by se pod­le je­ho slov mě­lo usku­teč­nit s po­mo­cí mi­nis­try­ně fi­nan­cí Ale­ny Schille­ro­vé. Oto Klem­píř to zmí­nil ve svém pro­je­vu ve sně­mov­ně, kte­rý če­tl z mo­bil­ní­ho te­le­fo­nu. Po­nech­me teď stra­nou, ja­ký by to pak ce­lé dá­va­lo smy­sl – po­kud by vlá­da chtě­la kul­tu­ru sku­teč­ně pod­po­řit, sotva by k těm­to škr­tům při­stou­pi­la už při pří­pra­vě roz­počtu.

Osob­ně dou­fám, že li­dé z kul­tu­ry ne­po­le­ví v od­po­ru, i kdy­by pe­ní­ze do­sta­li. V od­po­ru, kte­rý však za­hr­ne se stej­ným zá­jmem mi­ni­mál­ně i pé­či o (kul­tur­ní) ži­vot­ní pro­stře­dí a sta­rost o svo­bod­ná mé­dia. A že to bu­dou té­ma­ta, kte­rým se bu­dou sil­ně vě­no­vat ta­ké kul­tur­ní žur­na­list­ky a žur­na­lis­té, kte­ří zá­ro­veň na­jdou ces­tu, jak dál po­kra­čo­vat ve své dů­le­ži­té prá­ci v do­bě, kdy se fi­nanč­ní pod­vy­ži­ve­nost ne­kom­pro­mis­ně tý­ká i jich. O to kri­tič­těj­ší by mě­li být, o to mé­ně se, s ohle­dem na svou vlast­ní mi­si, zod­po­věd­nost, in­te­gri­tu a pro­fes­ní čest, dr­žet při zdi.

Zá­ro­veň po­řád ješ­tě če­kám na chví­li, kdy ne­zři­zo­va­nou scé­nu v pre­kér­ní si­tu­a­ci pod­po­ří ta­ké vel­ké in­sti­tu­ce. Tře­ba ty, ale nejen ony, jež ma­jí ve svém ná­zvu slo­vo „ná­rod­ní“. Slo­vo, kte­ré sou­čas­ná vlá­da tak ob­li­bu­je. Ná­rod­ní di­va­dlo, Ná­rod­ní ga­le­rie, Ná­rod­ní in­sti­tut pro kul­tu­ru… Je­jich ti­cho je nej­hla­si­těj­ší.

Ne­chci ni­ko­ho mi­s­tro­vat a mo­ra­li­zo­vat, kaž­dý se roz­ho­du­je sám za se­be a s ohle­dem na to, ko­mu se za své či­ny zod­po­ví­dá. Přes­to ne­za­stí­rám, co se mi teď zdá, při všem re­spek­tu k osob­ním vol­bám, nej­hor­ší: Ml­čet a ne­chat se nor­ma­li­zo­vat z oba­vy o svůj vlast­ní sta­tus quo.