Čes­ká kul­tu­ra je totiž váž­ně ohro­že­na člo­vě­kem, kte­rý pů­so­bí ja­ko re­vo­lu­ci­o­nář s jas­ným pro­gra­mem: osla­bit ne­zá­vis­lou kul­tu­ru, dis­ci­pli­no­vat ji a nor­ma­li­zo­vat tak, aby ne­moh­la ško­dit ná­rod­ním zá­jmům či­li zá­jmům je­ho do­má­cí par­ta­je.

Nej­vi­di­tel­něj­ší boj po­sled­ních týd­nů se na Mi­nis­ter­stvu kul­tu­ry ČR ve­dl o roz­po­čet na rok 2026 a vý­znam­né sní­že­ní fi­nan­cí na do­ta­ce pro ži­vou kul­tu­ru. Roz­po­čet byl už si­ce schvá­len, ale kul­tur­ní obec stá­le ne­ví, ko­lik vlast­ně bu­de mož­né roz­dě­lit na no­vé pro­jek­ty. Před pár dny mi­nis­tr ozná­mil, že jas­no má být až ně­kdy v dub­nu. Pe­ní­ze by úspěš­ným ža­da­te­lům mě­ly při­jít ně­kdy v po­lo­vi­ně roku! Tak­že se mů­že část kul­tur­ní­ho sek­to­ru klid­ně na půl roku za­sta­vit.

Nelze se vy­hnout otáz­kám: Ne­byl čas jed­nat s pro­fes­ní­mi or­ga­ni­za­ce­mi před hla­so­vá­ním o stát­ním roz­počtu? O čem přes­ně se má roz­prá­vět teď, po schvá­le­ní roz­počtu? Od­po­věď je po­měr­ně jed­no­du­chá, i když ji vel­ká část kul­tur­ní ob­ce ne­chce sly­šet – jed­ná se pou­ze o po­li­tic­kou tak­ti­ku, kte­rá ce­lý obor dr­ží v ne­jis­to­tě a mi­nis­ter­stvo dá­vá jas­ně na­je­vo, že kul­tu­ra má po­sluš­ně če­kat a ml­čet.

Ne­můžu se te­dy zba­vit po­ci­tu, že vy­jed­ná­vat s Klem­pí­řem se rov­ná ko­la­bo­ra­ci. Jed­na­jí­cí pro­fes­ní or­ga­ni­za­ce jen do­dá­va­jí le­gi­ti­mi­tu člo­vě­ku, kte­rý s kul­tur­ní ob­cí ma­ni­pu­lu­je. A to nejen přes pe­ní­ze. Do­po­ru­ču­je in­sti­tu­cím sun­dá­vat ukra­jin­ské vlaj­ky. Vy­prá­ví o tom, že se má­lo pod­po­ru­jí se­ni­o­ři a dě­ti a pří­liš pe­něz jde na pro­gre­si­vis­tic­kou, queer ne­bo an­ga­žo­va­nou tvor­bu. Schá­zí se se slo­ven­skou mi­nis­try­ní kul­tu­ry Mar­ti­nou Šim­ko­vi­čo­vou a dá­vá na­je­vo, že se in­spi­ru­je po­stu­py, kte­ré na Slo­ven­sku zna­me­na­jí kul­tur­ní čist­ky a ide­o­lo­gi­za­ci. Ml­čí k úto­kům svých spo­lustra­ní­ků na ne­zisko­vé or­ga­ni­za­ce, hu­ma­nit­ní vzdě­lá­vá­ní a eko­lo­gii. Ne­ko­mu­ni­ku­je s mé­dii a opa­ko­va­ně na­zna­ču­je, že chce za­to­čit s pod­po­rou „po­li­tic­ké­ho“ umě­ní. Klem­píř ne­ní part­ner. Je to zá­stup­ce po­li­tic­ké par­ta­je, jež vy­hlá­si­la boj al­ter­na­tiv­ní a ne­zá­vis­lé kul­tu­ře, lid­ským prá­vům a eko­lo­gii.

Klem­píř je kon­form­ní člen vlá­dy, kte­rá roz­klá­dá i ji­né ob­las­ti ve­řej­né­ho ži­vo­ta. Na Mi­nis­ter­stvu pro míst­ní roz­voj ČR se prá­vě slu­ču­je Agen­tu­ra pro so­ci­ál­ní za­čle­ňo­vá­ní s agen­dou byd­le­ní a ru­ší se je­jí ve­dou­cí mís­ta — te­dy ka­pa­ci­ty, kte­ré se vě­no­va­ly prá­ci s ob­ce­mi, vy­lou­če­ný­mi lo­ka­li­ta­mi a so­ci­ál­ní­mi kri­ze­mi. Na Mi­nis­ter­stvu vni­t­ra ČR se ru­ší Kri­zo­vý in­for­mač­ní tým, kte­rý vzni­kl v do­bě vál­ky a po­má­hal stá­tu ko­mu­ni­ko­vat s ve­řej­nos­tí ve vy­pja­tých si­tu­a­cích. Klem­píř to sa­mo­zřej­mě ne­ko­men­tu­je. A prá­vě v tom je je­ho pra­vá po­li­tic­ká funk­ce: být po­sluš­ným vy­ko­na­va­te­lem „mo­to­ris­tic­ké“ re­vo­lu­ce, kte­rá osla­bu­je vše, co po­má­há spo­leč­nos­ti dr­žet po­hro­ma­dě — od kri­zo­vé ko­mu­ni­ka­ce přes so­ci­ál­ní za­čle­ňo­vá­ní až po ne­zá­vis­lou kul­tu­ru.

Vlád­ní po­slan­ci chys­ta­jí ná­vrh zá­ko­na, kte­rý ma při­mět or­ga­ni­za­ce se za­hra­nič­ní­mi vazba­mi k re­gis­tra­ci. Pro kul­tur­ní scé­nu by ta­ko­vá le­gisla­ti­va by­la nejen šmí­ro­va­cí, ale pro mno­hé i li­kvi­dač­ní. Od­říz­nu­tí od stát­ní pod­po­ry mů­že být v bu­douc­nu zdů­vod­ně­no jen tím, že sub­jekt zís­ká pod­po­ru na in­sce­na­ci ně­mec­ké­ho tex­tu o žen­ských prá­vech od Go­ethe-In­sti­tu­tu, uspo­řá­dá po před­sta­ve­ní dis­ku­zi s pod­po­rou na­da­ce Ro­sy Lu­xem­bur­go­vé, ane­bo při­pra­ví fes­ti­val ukra­jin­ské kul­tu­ry ve spo­lu­prá­ci s ta­měj­ší­mi or­ga­ni­za­ce­mi! Ne­jed­ná se jen o gran­ty. Jed­ná se o sys­te­ma­tic­ký útok na spo­le­čen­sky kri­tic­kou kul­tu­ru. Pro­to­že umě­ní je po­li­tic­ké z prin­ci­pu – už jen tím, že vy­tvá­ří pro­stor pro ji­né hla­sy, ji­né zku­še­nos­ti a ji­nou před­sta­vi­vost.

Ří­ká se, že uměl­ky­ně a uměl­ci jsou ja­ko ka­nár­ci v do­le: že ja­ko prv­ní in­di­ku­jí ohro­že­ní de­mo­kra­cie. Mož­ná je ta­ko­vá část umě­lec­ké­ho svě­ta – dnes pře­de­vším stu­du­jí­cí či mla­dé tvůr­ky­ně a tvůr­ci, jak uka­zu­je ini­ci­a­ti­va Sto­jí­me za kul­tu­rou, je­jich hoj­ná účast na buskin­gu před mi­nis­ter­stvem kul­tu­ry Umě­ní tr­vá, ne­bo jak by­lo vi­dět i na le­toš­ních Čes­kých lvech. Osob­nos­ti, kte­ré se dlou­há lé­ta v čes­kém di­va­dle pro­fi­lo­va­ly ja­ko le­vi­co­vé či an­ga­žo­va­né, ovšem ne­sto­jí v če­le od­po­ru pro­ti Klem­pí­řo­vi. Snad pro­to, že če­ka­jí, jak do­pad­nou gran­ty. Aby se moh­ly ozvat až teh­dy, kdy bu­dou mít své jis­té. Takhle se ale nor­ma­li­zu­je: kon­t­ro­lou zdro­jů a spo­lé­há­ním na to, že na­ko­nec lze kaž­dé­ho una­vit, za­stra­šit ne­bo kou­pit.

Mej­la Hlavsa zpí­val: „Ka­ná­rek umřel, ne­bo snad chcíp. Ně­kdo ho líz­nul, ne­bo snad típ.“ Dou­fám, že je to jen do­čas­ný stav a že se čes­ké di­va­dlo, film, vý­tvar­no i hud­ba pro­be­rou. Že ve­d­le ně­ko­li­ka má­lo od­váž­ných vy­stou­pe­ní za­zní jed­not­ným hla­sem, že s Klem­pí­řem se ne­vy­jed­ná­vá. Pro­to­že kaž­dé ta­ko­vé jed­ná­ní jen do­dá­vá váhu člo­vě­ku, je­hož ve­řej­né po­sto­je se mě­ní pod­le mo­men­tál­ní po­tře­by (ja­ko se to sta­lo u mé­dií ve­řej­né služ­by). Po­tře­bu­je­me so­li­da­ri­tu všech li­dí v kul­tu­ře a spo­leč­né, zně­lé „ne“. Nejde jen o pe­ní­ze pro di­va­dlo, li­te­ra­tu­ru, hud­bu, vý­tvar­né umě­ní ne­bo fes­ti­va­ly. Jde o kul­tu­ru ja­ko ce­lek, kte­rou se mo­to­ris­té po­kou­še­jí podří­dit své šo­vi­nis­tic­ké a ná­ro­do­vec­ké ide­o­lo­gii.

A jest­li ma­jí být uměl­ky­ně a uměl­ci sku­teč­ně ka­nár­ky v do­le de­mo­kra­cie, pak mu­sí pře­stat před­stí­rat, že je v šachtě ješ­tě dý­cha­tel­no. Na po­řa­du dne je Mej­lo­va pros­ba: „Ty mrt­vej ka­ná­re, za­zpí­vej zno­va, ať aspoň ká­mo­ši zna­jí ta slo­va!“