
Odpovídá Madla Horáková Zelenková, producentka, produkční a příležitosná překladatelka; v současné době působí ve Studiu Hrdinů jako finanční ředitelka.
Co pro vás znamenají slova prázdniny, volno, odpočinek? Existuje v umění vůbec něco takového?
Volno pro mě znamená, když můžu práci dělat v tempu, v kterém chci, a nemusím skákat od jedné agendy ke druhé. A prázdniny? To jsou chvíle na zahradě, na koupališti, u moře, za volantem. Zavařování ovoce, chození na houby, snaha učíst, co jde, a v posledních dvou letech taky milníky mladší dcery – zrušit plínu na spaní, odnaučit sunar… A taky trochu nervózní čekání, kdy vám někdo zvedne telefon a odpoví na email. Od doby, co jsme otevřeli rezidenční centrum ve vedlejší vesnici od chalupy, letní prázdniny moc nemáme. Vyjma rezidencí se tam v létě konají příměstské tábory a hudební festival.
Pro umělce je podle mě volno ještě víc teoretický pojem. Předpokládám, že inspirace udeří právě ve chvíli volna, kdy se člověk vymaní z každodenní rutiny, má nové impulsy a regeneruje.
Hodně se diskutuje o statusu umělce či nepodmíněném přijmu, každý rok se objeví po vyhlášení výsledků grantů nespokojené hlasy umělců ze všech oborů. Jak by mělo vypadat ideální financování kultury, aby nebyly nůžky mezi nezávislými umělci a zaměstnanci či stálým spolupracovníky kamenných (a komerčních) divadel tak široce rozevřené?
Abych byla upřímná, netuším, jaké jsou platové a obecně finanční podmínky zaměstnanců v kamenných, či dokonce komerčních divadlech. Co ale vnímám, jsou okrajové stížnosti především režisérů a scénografů na finanční podmínky ve Studiu Hrdinů v porovnání se zřizovanými divadelními domy. Přijde mi to poměrně legrační a usmívám se nad tím, i když s dotyčnými vedeme diskusi, při které společně hledáme možnosti dofinancování, škrtů v rozpočtu a podobně. Usmívám se hlavně proto, že u nás dostanou placený servis v podobě světelného designéra, pohybové spolupráce, výtvarné spolupráce – všech možných profesí, které je mnohem těžší si prosadit a zafinancovat v kamenných divadlech. My o tomto nediskutujeme a rozpočet každé inscenace zahrnuje dva spolupracovníky na pozicích, které, nešikovně řečeno, nepatří k těm páteřním divadelním profesím, jak jsme na ně zvyklí z divadelních programů. Když k tomu přidám intenzivní spolupráci inscenačních týmů a stálého týmu divadla (PR, produkce a další), domnívám se, že rozpočet na vznik jedné inscenace nebude tak odlišný od toho ve zřizovaných a lépe financovaných divadlech. Finančně tak dobíhá nezávislá scéna klopotně tu kamennou (komerční), ale umělecky jí už pravidelně dává na frak.
V rámci efektivnějšího financování bych ocenila nějakou podobu víceletého financování od Ministerstva kultury ČR. Například v podobě závazného příslibu procentuálního vyjádření podpory na následující rok vyplývající z částky na rok stávající, plus možnost další žádosti. Chybí mi víc schémat, která by nekopírovala kalendářní rok, ale měla možnost implementace čtrnáct a více měsíců.
Co chystáte pro příští divadelní sezonu?
Podzimní část sezony přinese premiéry tří komornější přesahovaných projektů, na kterých se podílíme jako koproducenti. CreWcollective a Jan Bárta připravují performanci Hit, kterou od loňského uvedení na festivalu Norma ještě rozpracoval. V listopadu se v rámci již zmíněné Normy těším na uvedení nové performance Nhung Dang & Kolektiv Motherland a na práci Lucie Vrbíkové Bodies That Do Not Hold. Oba projekty vznikají v úzké spolupráci se Studiem Hrdinů během rezidenčních pobytů, a to v Praze a v našem rezidenčním prostoru Cabin Studio v Pěčicích u Mladé Boleslavi. Se začátkem roku 2026 pak začneme zkoušet s polskou choreografkou Izou Szostak další taneční inscenaci a začátkem května bude mít premiéru autorská inscenace Honzy Horáka s pracovním názvem Trpaslíci.
(Autorem portrétní fotografie je Libor Galia.)