Mlu­ví­me a pí­še­me, jak nám „zo­bák na­rost“ – tak, jak se od­jak­ži­va mlu­vi­lo do­ma, ve ško­le, na pra­co­viš­ti, jak se mlu­ví a pí­še ve ve­řej­ném pro­sto­ru. A to je dů­vod k za­myš­le­ní, zvláš­tě z hle­dis­ka vy­tvá­ře­ní kli­ma­tu ko­mu­ni­ka­ce.

Ja­zyk ros­tl a vy­ví­jel se v pod­mín­kách pa­tri­ar­chá­tu. Pod­po­ro­val, stře­žil a kon­t­ro­lo­val hi­e­rar­chie po­hla­ví. Muž v ja­zy­ce ztě­les­ňo­val, a v češ­ti­ně do­sud ztě­les­ňu­je, ak­té­ra vše­ho dě­ní. Na tr­hu prá­ce a v po­li­ti­ce tra­dič­ně chy­bě­ly lé­kař­ky, in­že­nýr­ky, práv­nič­ky, eko­nom­ky, po­slan­ky­ně… Uči­tel­ky smě­ly dlou­ho učit pou­ze v do­mác­nos­tech. Švý­car­ská ad­vo­kát­ka ar­gu­men­to­va­la v 19. sto­le­tí vě­tou z ústa­vy „Všich­ni Švý­ca­ři jsou si rov­ni“, aby si moh­la otevřít pra­xi. By­lo jí ovšem ře­če­no, že vzta­ho­vat vý­raz „Švý­car“ na že­nu je stej­ně no­vé, ja­ko dr­zé. Po­mě­ry změ­ni­la prv­ní svě­to­vá vál­ka, kdy že­ny na­stou­pi­ly na do té do­by čis­tě muž­ské po­zi­ce a pra­co­viš­tě. To se ne­o­be­šlo bez pro­tes­tů; prv­ní zvo­le­ná po­slan­ky­ně Bo­že­na Vi­ko­vá-Ku­ně­tic­ká si mu­se­la ne­chat lí­bit práv­nic­kou ana­lý­zu svých ko­le­gů, zda že­na mů­že být po­slan­cem. Pá­no­vé teh­dy pro­hrá­li a ozna­čo­vá­ní žen muž­ským ro­dem se poz­dě­ji roz­ší­ři­lo ja­kož­to tak­zva­né ge­ne­ric­ké mas­ku­li­num.

A tak je to­mu dodnes. O na­šich ži­vo­tech roz­ho­du­jí po­slan­ci, mi­nistři a za­stu­pi­te­lé. Za pla­ty stáv­ku­jí uči­te­lé a soud­ní jed­na­te­lé, ob­cím chy­bí lé­ka­ři, v di­va­del­ním před­sta­ve­ní účin­ku­jí her­ci, za ob­je­vy vdě­čí­me věd­cům, pro­blémy s obec­ní­mi pošta­mi ře­ší sta­ros­to­vé, ob­ča­né vo­lí pre­zi­den­ta. Čes­ká te­le­vi­ze ne­dáv­no vy­sí­la­la spot z vý­le­tu stu­den­tů do vesmí­ru – ne­vi­do­mí li­dé ne­mě­li šan­ci zjis­tit, že se na něm po­dí­le­ly i stu­dent­ky. Zprá­va vlast­ně ig­no­ro­va­la schop­nos­ti a ta­len­ty po­lo­vi­ny po­pu­la­ce. Lo­ni in­for­mo­va­la ČT o sou­tě­ži mi­s­trů bru­si­čů skla – a or­ga­ni­zá­tor sou­tě­že ža­sl nad bru­sič­ka­mi na ví­těz­ných po­zi­cích: „Pře­kva­pi­lo nás, že všech­ny tři ce­ny vy­hrá­la děv­ča­ta“. Bez zmín­ky o děv­ča­tech by by­lo zho­la ne­mož­né se do­zvě­dět, že se sou­tě­že zú­čast­ni­ly špič­ko­vé od­bor­ni­ce v brou­še­ní skla. 

Abs­trakt­ní, ja­ko­by uni­ver­zál­ní muž je v ja­zy­ce asi tak kva­lit­ním ja­zy­ko­vým pro­střed­kem, ja­ko bý­va­la kdy­si ve škol­ních jí­del­nách uni­ver­zál­ní hně­dá omáč­ka zva­ná UHO. Ky­da­la se na veš­ke­rá jíd­la s vý­jim­kou slad­kých a by­la bez chu­ti; po­dob­ně ne­sla­ně ne­mast­ně fun­gu­jí ve větách tak­zva­ně ge­ne­ric­ká mas­ku­li­na. Srov­nej­te in­for­ma­ci „Her­ci po­da­li skvě­lé vý­ko­ny“ s ver­zí „He­reč­ky a her­ci po­da­li skvě­lé vý­ko­ny“. Kte­rá z nich pů­so­bí lé­pe, zdvo­ři­le­ji, kom­plex­ně­ji? Na­zý­vat všech­ny li­di ge­ne­ric­ky mí­ně­ným mas­ku­li­nem je „pra­vi­dlo lí­né hu­by“, jak je be­ze­lstně na­zva­la jed­na pře­kla­da­tel­ka, je­ho pří­z­niv­ky­ně. Je ja­zy­ko­vě úspor­né, umož­ňu­je ne­hle­dat ji­né způ­so­by po­jme­no­vá­vá­ní osob a ne­lá­mat si hla­vu s mluv­ni­cí. Jen­že jak už by­lo na­zna­če­no (a vě­dec­ky mno­ho­krát ově­ře­no), ono ta­ké za­mlžu­je pří­tom­nost a po­díl žen na dě­ní. 

Mas­ku­li­num vy­há­ní že­ny z ja­zy­ka a z mys­li. Sta­hu­je po­zor­nost na mu­že do­kon­ce i v tak spe­ci­fic­ky žen­ské ob­las­ti, ja­ko je ro­ze­ní dě­tí. Ni­ko­ho ne­pře­kva­pí no­vi­no­vé ti­tul­ky Zá­chra­ná­ři ro­di­li, Po­rod­ník Ště­pán Opluš­til si vlast­ní dě­ti odro­dil sám, Ji­ho­čes­ký zá­chra­nář odro­dil dvě vlast­ní dě­ti při své služ­bě, Chlap­ce v no­ci odro­dil ta­tí­nek a te­le­fon­ní ope­rá­tor­ka. Ro­dí­cí muž po­dá­vá ne­u­vě­ři­tel­né vý­ko­ny: Thaj­ský pi­lot odro­dil dí­tě bě­hem le­tu. Je­den lé­kař od­po­vě­děl na otáz­ku mo­de­rá­tor­ky po­řa­du Sa­ma do­ma: „Už ja­ko me­dik jsem odro­dil stov­ky dě­tí, řá­do­vě ti­sí­ce“. Mi­mo­cho­dem vý­raz odro­dil (tře­ba ve zprá­vě z no­vin „Nejen­že byl u po­ro­du své dcer­ky, ale sám si ji i odro­dil“) im­pli­ku­je snad­ný a sviž­ný prů­běh ak­tu ro­ze­ní. Při čte­ní ti­tul­ku Ro­dil se 240 ho­din nás tu­díž ani ne­na­pad­ne, že by no­vý vagón me­t­ra, o kte­rém je řeč, moh­la „odro­dit“ že­na. Už je to tak: že­na ro­dí, ně­kdy i dlou­ho a těž­ce, za­tím­co muž, sil­ný, dra­vý, sou­tě­ži­vý, s ob­di­vu­hod­ný­mi vý­ko­ny vždy a všu­de si jed­no­du­še dí­tě odro­dí, a ješ­tě při­tom zvlá­dá tře­ba ří­dit le­ta­dlo.

Co je alar­mu­jí­cí: muž­ský­mi ná­zvy pro­fe­sí se trh prá­ce a spo­leč­nost ochu­zu­je o cen­né pra­cov­ní sí­ly. Dív­ku na zá­klad­ní ško­le ne­na­pad­ne, že by se moh­la stát au­to­me­cha­nič­kou ne­bo te­sař­kou. Je­den ma­ji­tel fir­my při­šel na praž­ský úřad prá­ce po­dě­ko­vat za to, že jej do­nu­til při­dat do in­ze­rá­tu tvar zá­voz­ni­ce – dí­ky to­mu prý se­hnal skvě­lou zá­voz­ní­ci. Do­prav­ní pod­ni­ky na­štěs­tí ne­dáv­no ob­je­vi­ly, že mo­hou v na­bíd­ce pra­cov­ních míst oslo­vo­vat kro­mě ři­di­čů i ři­dič­ky. Vy­vá­že­ná for­mu­la­ce in­zer­ce je mi­mo­cho­dem jed­ním z hma­ta­tel­ných dů­ka­zů, že oslo­vo­vá­ní žen má smy­sl. A chyt­ré po­li­tic­ké stra­ny se v do­bě vo­leb cí­le­ně ob­ra­ce­jí též k vo­lič­kám. Rod te­dy mů­že buď při­táh­nout po­zor­nost, ne­bo ji od­vést: žen­ský ná­zev zdra­vot­ní sest­ra pat­ří k pří­či­nám níz­ké­ho zájmu mužů o da­nou pro­fe­si.

Uni­ver­zál­ní muž se stal v an­g­lič­ti­ně, něm­či­ně a dal­ších ja­zy­cích před pa­de­sá­ti le­ty před­mě­tem os­t­ré kri­ti­ky, a ta vy­ús­ti­la v do­po­ru­če­ní k in­klu­ziv­ní­mu vy­ja­d­řo­vá­ní (teh­dy se mu ří­ka­lo ne­sexis­tic­ké), kte­rá jsou do­stup­ná na in­ter­ne­tu bě­hem pár vte­řin. Slu­ší se do­hnat to zpož­dě­ní – v češ­ti­ně na­jde­te al­ter­na­ti­vy „ge­ne­ric­ké­ho“ mas­ku­li­na na­pří­klad pod hes­lem in­klu­ziv­ní ja­zyk. Al­ter­na­ti­vy jsou smys­lu­pl­né, mož­né a žá­dou­cí, či­ní sou­kro­mou i ve­řej­nou in­ter­ak­ci pří­jem­nou, přá­tel­skou, zdvo­ři­lou, ad­res­nou. Češ­ti­na je pří­liš šťav­na­tý a bo­ha­tý ja­zyk, než aby by­lo nut­né vy­tvá­řet uni­ver­zál­ně hně­dá sdě­le­ní.