Ná­vrh roz­počtu Mi­nis­ter­stva kul­tu­ry ČR na rok 2026 při­ná­ší pod­le do­ku­men­tů a pří­lo­hy roz­počto­vé­ho zá­ko­na (PSP, 2026) vý­raz­né sní­že­ní pro­střed­ků pro ob­last kul­tu­ry. Roz­po­čet či­nil v loň­ském ro­ce 19,6 mi­li­ar­dy ko­run (z ev­rop­ský­mi zdro­ji 21,5 mi­li­ar­dy ko­run). Ná­vrh na rok 2026 je 17,6 mi­li­ar­dy, což před­sta­vu­je ci­tel­ný zá­sah do fun­go­vá­ní ce­lé­ho sek­to­ru. Nej­ci­tel­něj­ší pro­pad se tý­ká pro­gra­mu Kul­tur­ní ak­ti­vi­ty, je­hož pro­střed­nic­tvím je fi­nan­co­vá­na pod­stat­ná část ne­zá­vis­lé kul­tu­ry v ce­lé re­pub­li­ce. Ob­jem pro­střed­ků ur­če­ných na gran­to­vá ří­ze­ní pro všech­ny obo­ry zde me­zi­roč­ně kle­sl o 29,4 %, z loň­ských 1,146 mi­li­ar­dy ko­run na le­toš­ních 810 mi­li­o­nů ko­run.

Na do­pa­dy té­to si­tu­a­ce dnes ofi­ci­ál­ně upo­zor­ni­la Ko­mi­se mi­nis­ter­stva kul­tu­ry pro li­te­rár­ní ak­ce a pe­ri­o­di­ka. Ve svém sta­no­vis­ku uvá­dí: „Před­po­klá­da­ná část­ka je o 40 % niž­ší než část­ka alo­ko­va­ná v loň­ském ro­ce. Ko­mi­se kon­sta­tu­je, že da­ný ob­jem fi­nan­cí ne­ní do­sta­teč­ný a ohro­žu­je sa­mot­né dal­ší fun­go­vá­ní obo­ru. Při da­né vý­ši pod­po­ry by zřej­mě ne­pro­běh­la řa­da li­te­rár­ních ak­cí, kte­ré jsou pro obor klí­čo­vé, za­ve­de­ná pe­ri­o­di­ka by pře­sta­la vy­chá­zet.“ Ko­mi­se pro­to na svém jed­ná­ní fi­nanč­ní pro­střed­ky ne­roz­dě­li­la a ape­lu­je na mi­nis­ter­stvo, aby se v rám­ci fi­na­li­za­ce stát­ní­ho roz­počtu po­ku­si­lo část­ku na­vý­šit ale­spoň na úro­veň umož­ňu­jí­cí dal­ší fun­go­vá­ní obo­ru.

Na­pja­tá si­tu­a­ce se tý­ká ta­ké do­tač­ních pro­gra­mů Magis­trá­tu hlav­ní­ho měs­ta Pra­hy. Pod­le zve­řej­ně­ných in­for­ma­cí (na­pří­klad v de­bat­ních sto­lech, kte­ré na­jde­te ZDE a ZDE) le­tos ne­dis­po­nu­jí do­sta­teč­nou alo­ka­cí pro jed­no­le­té pro­jek­ty. Nej­vět­ší ne­jis­to­tě tak če­lí pro­jek­ty pro­gre­siv­ní a ex­pe­ri­men­tál­ní a pro­jek­ty za­čí­na­jí­cích tvůr­ců a tvůr­kyň, kte­ré jsou na jed­no­le­té pod­po­ře exis­tenč­ně zá­vis­lé a jen ob­tíž­ně hle­da­jí al­ter­na­tiv­ní zdro­je fi­nan­co­vá­ní.

Sou­čas­ná de­ba­ta tak pře­sa­hu­je rá­mec jed­not­li­vých gran­to­vých ří­ze­ní. Ote­ví­rá otáz­ku, ja­ké mís­to má kul­tu­ra v sys­té­mu ve­řej­ných pri­o­rit. Kul­tur­ní in­frastruk­tu­ra ne­vzni­ká jed­no­rá­zo­vě a nelze ji rych­le ob­no­vit, po­kud do­jde k je­jí­mu osla­be­ní. Je vý­sled­kem dlou­ho­do­bé kon­ti­nu­ál­ní prá­ce, od­bor­né­ho zá­ze­mí i ge­ne­rač­ní ná­vaz­nos­ti. Vý­raz­né vý­ky­vy ve fi­nan­co­vá­ní pro­to ne­před­sta­vu­jí pou­ze krát­ko­do­bé ome­ze­ní pro­vo­zu, ale mo­hou mít tr­va­lé do­pa­dy.

Je po­tře­ba si uvě­do­mit, že kul­tu­ra vy­tvá­ří pro­stor pro sdí­le­ní zku­še­nos­ti, kri­tic­kou re­fle­xi i for­mu­la­ci hod­not, kte­ré spo­leč­nost dr­ží po­hro­ma­dě. Sta­bi­li­ta je­jí pod­po­ry pro­to ne­ní otáz­kou pres­ti­že, ale ve­řej­né­ho zájmu. Fi­nál­ní po­do­ba stát­ní­ho roz­počtu tak bu­de nejen eko­no­mic­kým roz­hod­nu­tím, ale i vy­já­d­ře­ním vlá­dy, je­li­kož uká­že, ja­kou ro­li má pro ni kul­tu­ra v sou­čas­né spo­leč­nos­ti.