Jak moc se změ­nil svět od do­by, co jsme se na­ro­di­li? A jak se změ­nil ve chví­li, kdy se na­ro­di­ly na­še dě­ti? Ka­te­ři­na On­d­ruš­ko­vá (*1991), ro­dač­ka z Uher­ské­ho Hra­diš­tě ab­sol­vo­va­la praž­skou AVU v ro­ce 2018 a od té do­by se účast­ni­la řa­dy ko­lek­tiv­ních vý­stav v Čes­ku i za­hra­ni­čí. Sa­mo­stat­ně vy­sta­vo­va­la na­pří­klad v Plat­for­mě 15, Ga­le­rii Mla­dí a Ne­klid­ní ne­bo v Tra­fo Galle­ry. Prá­vě tam je mož­né až do za­čát­ku zá­ří vstou­pit do je­jí­ho křeh­ké­ho, blíz­ké­ho, ale zá­ro­veň zne­klid­ňu­jí­cí­ho svě­ta na vý­sta­vě Fi­a­lo­vá vo­ní nej­víc. Svě­ta mla­dé ma­líř­ky a mat­ky.

Ka­te­ři­na On­d­ruš­ko­vá po­u­ží­vá vý­raz­né bar­vy a je­jí tech­ni­ka kom­bi­nu­je dět­ské čr­tá­ní vi­zí a vzpo­mí­nek s hmot­ným ges­tem. Je­jí ta­hy a tva­ry jsou zne­klid­ňu­jí­cí, pro­to­že ztrá­cí kon­krét­nost, jsou na­ru­šo­va­né fy­zic­ký­mi zá­sa­hy, ane­bo zjed­no­du­šu­jí sku­teč­nost do pří­zrač­né­ho ná­zna­ku. Vý­sta­va před­sta­vu­je kom­plet ob­ra­zů, kte­ré se vzá­jem­ně do­pl­ňu­jí pře­de­vším at­mo­sfé­rou – ta te­ma­tic­ky pře­kra­ču­je pří­rod­ní mo­ti­vy (ptá­ci, sce­né­rie) k dět­ským vzpo­mín­kám na svět bez sta­ros­tí, ne­bez­pe­čí a ohro­že­ní.

Ale prá­vě jas­né bar­vy, prá­ce s hmo­tou na plát­ně a zob­ra­zo­va­ná sym­bo­li­ka ne­chá­vá člo­vě­ka str­nout před mal­ba­mi v po­ci­tu, že se ně­co sta­ne. Ne­mu­sí to být ka­ta­stro­fa, ale jis­tě se ně­co zlo­mí, ně­co nás če­ká. Je to změ­ně­ná per­spek­ti­va ro­di­če, kte­rý na­jed­nou vi­dí svět ji­nak. Už pro­vždy o ně­co pů­jde. A krá­sa zís­ká­vá no­vou sí­lou ve své křeh­kos­ti a po­mí­ji­vos­ti. Ob­ra­zy vy­bí­ze­jí k me­di­ta­ci, je k tře­ba se při­bli­žo­vat a ustu­po­vat od nich, pře­ost­řo­vat v ga­le­rii z jed­né stě­ny na dru­hou a vní­mat je ja­ko ce­lek. Je pro­to dob­ré vy­hra­dit si na ná­vště­vu ma­lé ga­le­rie ví­ce ča­su, než by snad člo­věk mys­lel. Si­ce v ní ne­na­jde­me mno­ho děl, ale v seg­men­tech, do nichž jsou ob­ra­zy roz­čle­ně­né, lze ztra­tit po­jem o ča­se…

Vý­sta­vu do­po­ru­ču­ji pře­de­vším těm, pro kte­ré je po­hled na mal­bu pří­le­ži­tos­tí k po­no­ru do vlast­ní­ho nit­ra až ke ko­ře­nům, jež nás spo­ju­jí s pří­ro­dou. Opro­ti do­sa­vad­ní­mu dí­lu, kte­ré lze pro­hlí­žet i na webu au­tor­ky, se jed­ná o vnitř­ně ko­mu­ni­ka­tiv­ní sou­bor s vy­zrá­lej­ším, do­spě­lej­ším ges­tem.

Ka­te­ři­na On­d­ruš­ko­vá, Fi­a­lo­vá vo­ní nej­víc. Ku­rá­tor Pe­tr Va­ňous. Tra­fo Galle­ry, Ha­la 14, Praž­ská trž­ni­ce. 24. 7. – 3. 9. 2025. Ko­men­to­va­ná pro­hlíd­ka se bu­de ko­nat 13. srp­na v 18.00 hod.