Ve druhé části seriálu datové analýzy mapujeme režiséry, tvůrčí týmy a kritickou obec.

Premiéra udržitelné inscenace o důležitosti správné volby od uměleckého spolku Dílo.
Pokud jste nikdy neslyšeli o PiNKBUSu, pak jste nejspíš zaspali jednu z nejunikátnějších divadelních vln.

Reflexe inscenací Krásný nový den spolku Pomezí a Kéž bych na tebe po posledním tanci zapomněl palestinského umělce AbuJabera.

Tato hra s označením "tragická mužská introspekce" se umístila na třetím místě v soutěži DRAMA 2022, kterou pořádá Divadelní ústav v Bratislavě.

Dva charaktery, dva klasické texty aktualizované s ambicí definovat současného muže, i tak lze vnímat současné adaptace Váni a Cyrana z Bergeracu od britských autorů.

O dvou inscenacích Pravidla úklidu z A studia Rubín a Máma z Divadla pod Palmovkou.

Možná vás tento titulek odrazuje od čtení. Výstižnější jsem ovšem nenašla, jelikož tato reflexe pojednává o divadelních inscenacích, jejichž tématem je sexuální násilí na ženách.

O dvou zahraničních inscenacích, které pojednávají o mateřství: #Motherfuckinghood a Medea´s Children.

V Klicperově divadle vytvořili divadelní poctu Zuzaně Navarové. Inscenaci A pak usnu a vstanu... režíroval Pavel Khek.

Rozhovor s dramaturgyní Činohry Národního divadla Ninou Jacques o inspiraci, cirkulaci a „bibli udržitelného divadla“ The Theatre Green Book.

Rodina je prý základ státu. Přesněji řečeno, v československém zákoně o rodině se v roce 1963 objevila teze, že: „rodina založená manželstvím je základním článkem naší společnosti“.