Co pro vás zna­me­na­jí slo­va prázd­ni­ny, vol­no, od­po­či­nek? Exis­tu­je v umě­ní vů­bec ně­co ta­ko­vé­ho?

Ta slo­va pro mě vždy zna­me­na­la pří­slib svo­bo­dy a by­la ne­do­tknu­tel­ná. Pa­ma­tu­ju si, že ide­ál­ní ka­len­dář byl vždy prázd­ný ka­len­dář. Když se nad tím za­mys­lím, tak se mi ne­da­ří spo­jit si slo­va prázd­ni­ny, vol­no a od­po­či­nek. Od­po­či­nek pat­ří k pra­cí. Prázd­ni­ny a vol­no jsou pro mě ja­ko prů­hle­dy do ji­né­ho ča­su, kte­rý si dik­tu­je so­bě vlast­ní po­vin­nos­ti a usku­teč­ně­ní ji­ných cí­lů. Ať už to by­la v dět­ství dob­ro­druž­ství na ven­ko­vě, ne­bo poz­dě­ji růz­né hlo­da­jí­cí otáz­ky a ne­tu­še­né vý­hle­dy a pře­kva­pe­ní. Pros­tě moct se ří­dit skry­tým rytmem vě­cí. A prá­vě to se mi zdá na umě­ní, ne­bo tvor­bě, tak ně­jak ne­bez­peč­ně lá­ka­vé. A když už jsme v Dí­le, po­tom je mož­né s Mau­ri­cem Blan­cho­tem říct, že dí­lo se pí­še ne­u­stá­le, kaž­do­pád­ně dlou­ho před­tím, než au­tor vez­me do ru­ky tuž­ku ne­bo ji­ný ná­stroj.

Hod­ně se dis­ku­tu­je o sta­tu­su uměl­ce či ne­pod­mí­ně­ném při­jmu, kaž­dý rok se ob­je­ví po vy­hlá­še­ní vý­sled­ků gran­tů ne­spo­ko­je­né hla­sy uměl­ců ze všech obo­rů. Jak by mě­lo vy­pa­dat ide­ál­ní fi­nan­co­vá­ní kul­tu­ry, aby ne­by­ly nůž­ky me­zi ne­zá­vis­lý­mi uměl­ci a za­měst­nan­ci či stá­lým spo­lu­pra­cov­ní­ky ka­men­ných (a ko­merč­ních) di­va­del tak ši­ro­ce ro­ze­vře­né?

Vše­o­bec­ně si mys­lím, že ne­pod­mí­ně­ný pří­jem je dob­rá ces­ta uva­žo­vá­ní už pro­to, že zve­dá ze židle všech­ny za­pří­sáhlé me­ri­to­kra­ty, kte­ří ma­jí po­cit, že zá­slu­hy jdou jen za ni­mi a za je­jich vý­luč­nos­tí. Kdy­bych měl vy­jme­no­vat všech­no, za co vdě­čím to­mu, abych mohl žít ži­vot, ja­ký ak­tu­ál­ně ži­ju, tak bych by mi mož­ná dřív do­šla slo­va. A prá­vě tak sta­tus uměl­ce je pro mě pře­de­vším so­ci­ál­ní in­sti­tu­ce, ni­ko­li eko­no­mic­ká. Z eko­no­mic­ké­ho hle­dis­ka ne­vy­ře­ší nic zá­sad­ní­ho, zvlášť v po­do­bě schvá­le­né v ČR. A už vů­bec ne­ře­ší, ne­bo ne­sta­no­vu­je (jak se ně­kte­ří zby­teč­ně roz­či­lu­jí), zda ně­kdo je, ne­bo ne­ní, umě­lec. Ří­ká, ne­bo by mě­la ří­kat, ja­ké je je­ho práv­ní a spo­le­čen­ské po­sta­ve­ní. Dů­raz je spíš na slo­vě sta­tus. Ji­nak s fi­nan­co­vá­ním je to vlast­ně straš­ně jed­no­du­ché. Sta­čí se ko­neč­ně na­u­čit po­čí­tat do jed­né. V ji­ných re­zor­tech se tvá­ří, že už to umě­jí do pě­ti…

Co chys­tá­te pro příští di­va­del­ní se­zo­nu?

Bě­hem pod­zi­mu pro­bí­ha­jí Ma­lé in­ven­tu­ry v re­gi­o­nech, chys­tá­me dal­ší praž­skou In­ven­tu­ru, kte­rou le­tos za­se po dvou le­tech za­há­jí udí­le­ní Cen Čes­ká di­va­del­ní DNA. Na ří­jen chy­tá­me ne­ty­pic­ký roč­ník kon­fe­ren­ce Cul­tu­re Get-To­ge­ther ve spo­lu­prá­ci s Ev­rop­ským ne­twor­kem Spar­se Plus, je­hož je No­vá síť člen­kou; ten­to­krát bu­de­me ře­šit si­tu­a­ci kul­tu­ry ru­rál­ních ob­las­tech a vý­raz­ně vy­kro­čí­me za hra­ni­ce ČR. V lis­to­pa­du v Tren­čí­ně pro­běh­ne ce­lo­re­gi­o­nál­ní me­e­ting Čes­ké­ho kul­tur­ní­ho ne­twor­ku; chys­tá se řa­da dal­ších ak­ti­vit pro mla­dé a za­čí­na­jí­cí uměl­ce a uměl­ky­ně v ob­las­ti umě­lec­kých re­zi­den­ci na­pří­klad. No a ta­ky jsme s Anič­kou a le­ta­dýl­kem po ně­ja­ké do­bě na­zkou­še­li no­vou in­sce­na­ci pro dě­ti s ná­zvem Do­jdi s ko­šem, tak se tě­ším ně­ja­ké to túro­vá­ní.