Snaha zmapovat vše připomínala běh proti pohyblivým schodům, přesto vám nabízím vzorek svých největších kulturních zážitků již téměř uplynulého roku. Nejprve se zastavme v divadle.
Pokud si myslíte, že imerzivní divadlo už vás nemá čím překvapit, Karavana vás vyvede z omylu. Tvůrci z Pomezí tentokrát (téměř) odhodili scénář a posunuli se směrem k totální imerzi, v níž se hranice mezi realitou a fikcí rozpouští. Vstupujete do osady u bažiny plné (jako vždy) originálních a promyšlených postav, kde se v maringotkách mísí vůně guláše s tóny banja a kde se obyčejný večer pod rouškou tmy mění v mystický zážitek. Čeká vás sto padesát minut opravdového života, který se vám dostane pod kůži tak hluboko, že se vám z něj nebude chtít zpět.
Křehká petrohradská duše uprostřed Evropy – takový je ruský performer Arťom Tomilov, který na festival Divadelná Nitra nepřivezl jen divadlo, ale unikátní „dokumentární flow“. Jeho dok tok začíná jako nevinné spolutvůrčí automatické psaní, které se záhy promění v očistný rituál, v němž se skrze sdílené ticho obnažují ty nejniternější pocity. Tomilovova přítomnost na slovenském festivalu byla živoucím důkazem, že i v době válečného konfliktu (a rizika pro tvůrce s ním spojená) divadlo funguje jako bezpečný přístav, forma kolektivní terapie.
Film Hodina zmizení diváky přiměje zapomenout na všechno, co ví o moderním hororu. Zach Cregger letos naservíroval žánrový gem, který se obejde bez laciných „lekaček“ a klišé. Je to skvost, který mistrně buduje dusivé napětí, aby ho v nečekaných momentech prořízl černým humorem. Je to spletitý, nepředvídatelný a v tom nejlepším slova smyslu znepokojivý zážitek. Jednoznačně nejlepší horor roku, u kterého se budete bát, smát a nevěřícně kroutit hlavou zároveň. Upírský mýtus vstal z mrtvých a má tvář Michaela B. Jordana – hned dvakrát.
Cooglerova filmová novinka Hříšníci je hypnotickou, vizuálně podmanivou jízdou do dusné atmosféry amerického jihu 30. let, kde se segregace mísí s nadpřirozenem. To, co snímek povyšuje na unikátní počin, je nejen herecký koncert Jordana ve dvojroli bratrů, ale především práce s hudbou a rytmem, která z filmu dělá smyslový (či snad smyslný?) zážitek.
Některé knihy přečtete, jiné vás „smetou z povrchu zemského“. Kleopatra a Frankenstein patří do té druhé kategorie. Ačkoliv autorka loni vydala novinku Sestry Blueovy, její debut z roku 2022, zůstává nepřekonaným, naprosto dokonalým dílem. Je to bouřlivá, vtipná, a přitom devastující kronika jedné lásky, která plyne s lehkostí, jakou u současné prózy málokdy zažijete. Mellors vystavěla postavy tak půvabné a tragické zároveň, že vás jejich osud zasáhne hluboko a nepustí ani dlouho po dočtení. Bolestivé? Ano. Stojí to za to? Rozhodně. A já jsem ráda, že jsem letos tuto knihu letos objevila.
Pokud jste si stejně jaké já mysleli, že po Shuggie Bainovi už vás Douglas Stuart nemůže víc rozsekat, Mladej Mungo vás pravděpodobně vyvede z omylu. Je to drsná, špinavá, ale zároveň neuvěřitelně něžná variace na Romea a Julii v kulisách dělnického Glasgow. Příběh protestantského Munga a katolického Jamese sklízí zasloužené ovace po celém světě pro svou brutalitu i křehkost. Stuart píše tak, že se kolem vás rozlévá pach levného alkoholu a zároveň cítíte motýly v břiše. Další literární zážitek, který bolí, ale který si prostě musíte dopřát.
(Úvodní fotografie je z inscenace Karavana. FOTO: TERAZA ŠOLCOVÁ)

