Ač­ko­liv se spíš než ja­ko fo­to­gra­f­ka cí­tím ja­ko že­na s fo­ťá­kem (což je sub­jek­tiv­ní po­cit a by­lo by asi nud­né, kdy­bych se ho sna­ži­la vy­svět­lo­vat), vy­bra­la jsem sní­mek z Ka­f­kov­ských per­for­man­cí, kte­ré se ko­na­ly pod hla­vič­kou fes­ti­va­lu …příští vlna/next wa­ve… V ob­do­bí co­vi­do­vých re­strik­cí v květ­nu 2021 pro­bí­ha­ly bě­hem čtyř dní ně­ko­li­ka­ho­di­no­vé per­for­man­ce ka3ka3, Ja­ny Or­lo­vé, Mar­ti­na Ta­lagy a Krushy v uza­vře­né po­klad­ně di­va­dla Ko­me­die. Já jsem mě­la teh­dy je­di­neč­nou pří­le­ži­tost a spous­tu ča­su do­ku­men­to­vat uměl­ce, di­vá­ky, ko­lemjdou­cí i pro­stor. „Hrát si“ s na­sta­ve­ním fo­to­a­pa­rá­tu. Můj vý­běr na­ko­nec pa­dl na fo­to­gra­fii z per­for­man­ce Bí­da staré­ho mlá­den­ce od ka3ka3. Kon­krét­ně na fo­to­gra­fii, kde jsem za­chy­ti­la asi nej­vět­ší po­čet skle­ně­ných ploch a ně­kte­ré i opa­ko­va­ně…