
Jedná se o snímek z posledního projektu Jana Mocka Wandervogel. Záměrně vybírám fotografii z tvorby J. M., protože si ho jako autora velmi cením. Fotografie patří mezi mé oblíbené kvůli její divokosti, agresivitě a hrubosti v kontrastu s ladností letících kapek vody a něžných gest ruky, což je fotografická interpretace – v představení jde spíše o souboj. Rámování vzniklé při fotografování, ne po dodatečném ořezu, je tvrdé, nadoraz, aby umocnilo atmosféru chaosu i řádu a vyhroceného okamžiku.

