Je­ho ko­ře­ny, tak prac­ně a úpěn­li­vě a ce­lo­ži­vot­ně hle­da­né, se vy­vra­ce­jí z na­by­té­ho se­be­vě­do­mí a ztrá­ce­jí jis­to­tu.

Jo, na­jít tu sí­lu a za­pl­nit ko­řín­ky mí­zou a zno­vu se uchy­tit!

… po­té, co zů­sta­ly jen zbyt­ky ener­gie v mém stro­mu ži­vo­ta, zmí­ta­jí­cím se ve ví­ru ge­o­po­li­tic­kých udá­los­tí, se cí­tím ja­ko zlo­me­ný pa­hýl.

- Mo­je ži­dov­sko-ně­mec­ké ko­ře­ny, vy­vrá­ce­né z pů­dy, do kte­ré by­ly za­sa­ze­ny, se zmí­ta­jí ve vy­schlém ko­ri­do­ru, kte­rým se pro­há­ní vichři­ce.

- Mo­je aš­ke­náz­sko-ži­dov­ské a ger­mán­ské ko­ře­ny, pla­zí­cí se v su­ché ze­mi, škrá­ba­jí­cí do pís­ku svou sto­pu, se vší mo­cí sna­ží za­chy­tit pa­prsek slun­ce.

- Za­sa­ze­né do ci­zí ze­mě jsou vy­schlé a v ze­mi, kde ne­ní kde se za­chy­tit, odumí­ra­jí – pod si­lou vě­t­ru se ohý­ba­jí, lá­ma­jí, chras­tí, úpí.

- Sna­ží se úpěn­li­vě za­chy­tit v té praš­né ka­me­ni­té pů­dě a zno­vu se po­jme­no­vat.

Jo, na­jít tu sí­lu a za­pl­nit ty ko­řín­ky mí­zou a zno­vu se uchy­tit!

… aha

Vždyť ten uschlý strom v mém po­ko­ji za­čí­ná ob­růs­tat ma­lým ze­le­ným jeh­li­čím – a já se za­se no­řím do svých ob­je­vo­vá­ní, do na­chá­ze­ní no­vých dal­ších drob­ných ko­řín­ků, kte­ré by mi po­moh­ly se uchy­tit v té vy­schlé pů­dě, kam jsem by­la za­ne­se­na.

Ce­lo­ži­vot­ní pá­t­rá­ní a uvě­do­mo­vá­ní si svých ko­ře­nů mě pro­vá­zí kaž­dou mi­nu­tu. Nejen hle­dá­ní mís­ta, nejen hle­dá­ní ma­teř­ské ře­či, Mut­ter­sprache, Ma­me lošn, mo­ther ton­gue. Ale ta­ké mlu­vy pro vy­ja­d­řo­vá­ní se, mlu­vy pro hle­dá­ní po­ci­tů, mlu­vy pro na­va­zo­vá­ní kon­tak­tu, mlu­vy pro uvě­do­mo­vá­ní si mís­ta v tom lid­ském stá­du, kde jsou jen ti, co zna­jí tu svou mlu­vu. Být den­no­den­ně, kaž­dou mi­nu­tu scho­pen exis­ten­ce.

A mít tak mož­nost ohléd­nout se za se­be, když jsi ztra­ce­ný!