Or­lic­ké ho­ry jsou si­ce z jed­né stra­ny niž­ším sou­ro­zen­cem Kr­ko­noš a z dru­hé Je­se­ní­ků, ale i tak sto­jí za ná­vště­vu. Mož­ná i prá­vě pro­to, je­li­kož vět­ši­na tu­ris­tů tak za­mí­ří na hře­be­ny okol­ních po­ho­ří. Ať už do Or­lic­kých hor vy­rá­ží­te z ja­ké­ho­ko­li kou­tu Čes­ké re­pub­li­ky, prav­dě­po­dob­ně ces­tou ne­stih­ne­te pře­číst ce­lé rych­nov­ské dí­lo Kar­la Po­láč­ka By­lo nás pět, ale sviž­ný ko­miks v Pří­běhy z Or­lic­kých hor bys­te zvlád­nout moh­li.

Drahný s Chlu­dem po­jí­ma­jí ko­mik­so­vé pří­běhy po­uč­ně, je vi­dět že mí­ří na ško­lá­ky a sna­ží se je drob­ně his­to­ric­ky do­vzdě­lat. Da­ří se jim to se sym­pa­tic­kým nad­hle­dem. In­for­ma­ce ob­sa­že­né v je­jich dí­le bu­dou o to cen­něj­ší, po­kud je rov­nou spo­jí­te s ces­tou do hor, kte­rým se, jak au­to­ři při­po­mí­na­jí, ješ­tě před dvě­ma sty le­ty ří­ka­lo ho­ry sv. An­ny ne­bo Ka­čen­či­ny ho­ry.

Po­cho­pi­tel­ně se na­bí­zí ob­lí­be­ný vý­let na nej­vyš­ší or­lic­kou ho­ru Vel­ká Dešt­ná (1116 m) vy­šper­ko­va­nou v Čes­ku tak ob­lí­be­nou roz­hled­nou. Já ale do­po­ru­ču­ji vy­ra­zit s tu­ris­tic­kým kon­vo­jem jen kou­sek z Loui­si­na údo­lí, vy­dě­sit se po­čtem vý­let­ní­ků, a pak na od­boč­ce Pod Vel­kou Dešt­nou utéct do­pra­va po mod­rém zna­če­ní. Vy­ra­zí­te na klid­něj­ší a ori­gi­nál­něj­ší tra­su a zá­ro­veň otes­tu­je­te svou vů­li – te­dy schop­nost ne­po­kra­čo­vat s da­vem. Do­jde­te na kři­žo­vat­ku s čer­ve­nou – a opět vy­ra­zí­te pryč od nej­vyš­ší­ho vr­chol­ku hor.

Čer­ve­ně zna­če­ná stez­ka, po níž pů­jde­te do­lů, se jme­nu­je Ji­rás­ko­va ces­ta, a je to prv­ní tu­ris­tic­ká tra­sa ve­dou­cí po hře­be­nech zdej­ších hor. Ote­vře­na by­la na kon­ci čer­ven­ce 1921. Po­jme­no­va­li ji na po­čest ob­ro­zen­ce Aloi­se Ji­rás­ka, kte­rý už v ro­ce 1888 na­psal Stu­dii z Or­lic­kých hor, kte­rá zce­la za­padla. Prá­vě o tom všem vy­prá­vě­jí Drahný s Chlu­dem ve svých Pří­bě­zích z Or­lic­kých hor. Ji­rás­ko­va ces­ta dnes ve­de z Brou­mo­va až do Li­to­myš­le, což je přes 160 km. Vy však po chví­li od­bo­čí­te na roz­cest­ní­ku Pod Ho­mo­lí do Čer­to­va do­lu a pak si vy­šláp­ne­te pár ki­lo­me­t­rů zpát­ky do Loui­si­na údo­lí. Zdo­lá­te tak na po­čet ki­lo­me­t­rů asi de­se­ti­nu ob­ro­zen­co­vy ces­ty, ale i tak za­ži­je­te krás­né vý­hle­dy, hor­ské říč­ky, ký­čo­vi­tě vy­ře­zá­va­né čer­tí­ky. Pod Čer­to­vým do­lem se dá ta­ké mís­to pě­ší­ho ná­vra­tu od­bo­čit do Zdob­ni­ce, kde je k dis­po­zi­ci ob­čer­stve­ní, pří­pad­ně au­to­bu­so­vý od­voz kam si tu­ris­tic­ké srd­ce rá­čí.

Kdy­by se va­ší brá­nou do Or­lic­kých hor stal ale pře­ce jen Po­láč­kův Rych­nov nad Kněž­nou, měs­to s krás­ným ba­rok­ním zám­kem pl­né za­měst­nan­ců nej­vět­ší čes­ké au­to­mo­bil­ky, kte­rá má opo­dál ob­ří vý­rob­ní ha­ly, mo­hu vám do­po­ru­čit bri­lant­ní piz­ze­rii. Ne­nech­te se od­ra­dit je­jím po­div­ným jmé­nem Piz­za od Ku­ře­te, ani ne­pří­liš lá­ka­vým in­te­ri­é­rem. Vše vy­vá­ží je­jich vý­bor­ná piz­za ne­a­pol­ské­ho ty­pu.

Drahný, Ra­dek. Pří­běhy z Or­lic­kých hor. Ilu­stro­val To­máš Chlud. Vrchla­bí: Gre­en Man­go, 2023. 112 s.