Jana Bohutínská má v článku Umění zajaté kulturní politikou pravdu, když v souvislosti se sporným rozhodováním o magistrátních dotacích zmiňuje „penalizaci za křehkost“. Správně by mělo být na lecčems, nejen na skleněném zboží, varovné označení FRAGILE, a to s vědomím, že co je křehké, je už tím vzácné a zaslouží si zvláštní ochranu. Věci křehké lze snadno nenávratně zničit. A nejde pochopitelně jen o věci. Stejně snadno jako dílo ze skla lze zničit umělce, který to dílo tvoří, i samo sklářské umění. A netýká se to jen umění. V dnešním světě je křehké a ohrožené leccos. Zejména to, čemu Kurt Vonnegut říkal „obyčejná lidská slušnost“. Stačí se podívat na rostoucí agresivitu a lásku k nenávisti, na silácké imperiální choutky nejmocnějších z mocných, na bující neobyčejnou lidskou neslušnost.
Obávám se, že podle větší části populace si nějaké nekomerční, neziskové, nezřizované divadlo žádnou zvláštní péči nezaslouží, možná dokonce, že si ji podle té části populace, která shodou okolností ráda volí neobyčejně lidsky neslušné populisty, nezaslouží vůbec žádné divadlo. Existovat má pouze to, co se uživí samo. Jenže bez podpory by stěží existovala nejen nezisková divadla nekomerčního typu, nýbrž i ta komerční. Neměla by totiž z čeho růst. To by si primárně měli uvědomovat politici a na zmíněném divadle nešetřit. Leč i divadelníci by neměli na tu obyčejnou lidskou slušnost zapomínat. Určitě tehdy ne, když začnou spolurozhodovat. Třeba o městských dotacích.

P.S.: Mám docela bohaté zkušenosti z mnohých grantových komisí a podobných grémií a rad. Během čtvrt století, kdy jsem v nich působil, mě mnohokrát udivilo, jak rychle politici, státní úředníci, ale i divadelníci v takových radách podlehnou pocitu, že peníze, o kterých (spolu)rozhodují jsou jejich, že je tedy mohou, když rozdávají „ze svého“, rozdávat s ledabylou libovolností. Ani divadelníci si někdy neuvědomují, že systém, kdy o veřejných prostředcích (spolu)rozhodují odborníci, je stejně křehký jako to neziskové, nezřizované, chcete-li experimentální, studiové, „osvobozené“ divadlo. Jsou v ohrožení, protože mocipáni se o svou moc a „své“ peníze dělit nechtějí. Jen se rádi zbavují zodpovědnosti.

