V jednu chvíli pečeš kváskový chléb, za chvíli už hovoříš o podřízenosti manželovi a potřebě rodit spoustu dětí. Sociální sítě jsou zaplaveny obrázky žen ve volných květinových šatech, které v zahradě sbírají bylinky a vaří pro celou rodinu.
Na první pohled je to idylická představa toho, jak má vypadat šťastný rodinný život, pod povrchem se však často skrývá tlak politické ideologie založené na patriarchátu, rasismu a homofobii. Témata manosféry a mužských influencerů šířících nenávist se ve veřejném diskurzu probírají často, ženský ekvivalent se ale takové pozornosti netěší. Femosféra neboli womenosféra přitom často šíří podobné názory, avšak schované pod obrazem ženy v zástěře, s nepasterizovaným mlékem v hrnečku a úsměvem na tváři. Abychom pochopili současné prostředí sociálních sítí a jejich vliv na zdůrazňování termínu tradiční rodina, je potřeba podívat se na mechanismy femosféry a manosféry hlouběji.
Politická každodennost
Feministický slogan proslavený především Carol Hanisch říká: “osobní je politické” (the Personal is Political), a sociální média jsou toho jasným důkazem. Influencerstvo nám poskytuje nahlédnutí do svých životů, buduje pocit autenticity, čímž formuje důvěru svého publika. Nevinný obsah týkající se receptů, kosmetiky nebo tipů, jak zabavit děti, však může mít mnohem hlubší politický význam. Zatímco u mužů se hovoří o procesu radikalizace, který může začít obsahem o posilování, počítačových hrách nebo humoru, podobný proces, byť prostřednictvím jiného obsahu, existuje i u některých influencerek.
Ačkoli ženy stojící za těmito účty mají odlišné styly a taktiky, ve většině případů se shodují v touze vrátit se k esencialistickému pohledu na svět: ženy jsou poslušné hospodyňky v domácnosti, muži silní živitelé. Femosféra i manosféra jsou postaveny na odporu vůči wokeness (aktivistická hnutí, která upozorňují na nerovnosti ve společnosti, jako jsou například rasismus či sexismus) a zdůrazňuje přesvědčení, že konzervativci jsou tou skutečně utlačovanou menšinou. Dalším z jejich přesvědčení je, že liberální média a Hollywood propagují feministickou propagandu, a proto je nutné bránit konzervativní hodnoty. Ačkoli pouze část otevřeně podporuje konkrétní politickou ideologii nebo politickou stranu, v americkém kontextu se jejich postoje shodují se snahou Trumpovy administrativy zrušit reprodukční práva, omezit ochranu LGBTQ+ osob a často útočí na moderní vědu či medicínu.
Matka, tvor domácí
Nejčastěji vyzdvihovanou skupinou influencerek z oblasti femosféry jsou tradwives (zastánkyně tzv. tradičních genderových rolí). Jejich na první pohled apolitický obsah plný lahodného jídla, spokojených dětí a vizuálně lákavých outfitů však může mít přesah do politických postojů nejen u žen, ale i u mužů. To, co nám ve střední Evropě často připadá jako nerealistický obraz minulosti, je v Americe stále vnímáno jako žádoucí nostalgie. Matka, jejíž jedinou činností je péče o domácnost a rodinu, je pro mnoho z nás nepředstavitelná. I u nás je role ženy spojena s neplacenou prací v domácnosti, ale kromě toho mnohé matky odchází ráno do zaměstnání stejně jako otcové. V mnohých Američanech ale obraz perfektně upravené ženy, která čeká na zápraží s chutnými odměnami nebo večeří na stole, stále vyvolává vzpomínky, které jsou založeny na zkreslené představě o minulosti.
Ve skutečnosti se totiž jedná o minulost pouze velmi malé části populace, konkrétně bílé střední a vyšší třídy. Je to minulost, která byla podporována obrazy v médiích, ať už v reklamách, nebo v televizních seriálech – jako jsou například série The Donna Reed Show (1958−1966), americký sitcom Father Knows Best (1954−60) či pozdějších westernový seriál Little House on the Prairie (1974−1983). Tradwife influencerky odkazují na historická období, která upřednostňovala bílé rodiny a heteropatriarchální vztahy, přitom však ignorují realitu marginalizovaných komunit, jak v minulosti, tak v současnosti. Důraz na rodinný život, který je založený na křesťanských hodnotách, nezobrazuje realitu většiny Američanů. Lákavá je však také představa míru a harmonie v dnešním hektickém světě.
Mylně je prezentovaná také realita toho, jak domácí práce ve skutečnosti vypadají. Je ukazováno jen to, co je hezké, ale činnosti – jako například úklid kuchyně po opulentní večeři – zůstávají neviditelné. Totéž platí o skutečnosti, že ženy, které jsou hrdé na svou roli matek a manželek, často vydělávají stovky tisíc nebo dokonce milionů korun právě díky svým příspěvkům na sociálních sítích, reklamám či přímým prodejem kosmetiky a doplňků stravy. Což je v přímém rozporu toho, co prezentují, rozdělení rolí na matku-pečovatelku a muže-živitele není platné. To může vyvolat dojem, že mít spoustu dětí, uklizený dům, navařeno a napečeno a ze všech okolností dbát na upravený zevnějšek, je dosažitelná realita.
Od inspirace k ideologii
Obsahy, které konzumujeme na sociálních sítích, i ty na první pohled nevinné, ovlivňují naše osobní a politické postoje. Hodnoty, které tradwives ve svých příspěvcích reflektují, mohou ovlivňovat nejen ženy, které se jim chtějí podobat, ale také muže, kteří mohou začít vnímat tento obraz jako ideál. To pak vytváří tlak na ženy, aby zrcadlily tento způsob fungování v domácnosti, muži pak mají vysoká očekávání na chování žen, bez ohledu na to, jak realistické jsou.
Existuje mnoho cest, jak se publikum těchto influencerek může dostat od pečení k podpoře homofobních nebo rasistických politik, a nikdy nejsou přímočaré. A je důležité poukázat na tento obsah, jako na jeden ze stavebních kamenů rostoucí radikalizace americké společnosti. Soustředění se jen na manosféru vynechává velkou část společnosti, která nemusí být nutně pouze ženská. Idylické představy o tradiční americké rodině inherentně nadřazuje jednu skupinu lidí nad ostatní. Ačkoli se tento obsah může jevit jako nevinný právě kvůli své nenápadnosti, může také podsouvat politickou ideologii, aniž by si toho jako publikum okamžitě všimli. Právě kritickým čtením těchto „nevinných“ obsahů však můžeme pochopit, jak se formují společenské normy a proč může mít ignorování takových vlivů dlouhodobé důsledky pro demokratickou a inkluzivní společnost.

