Kdy jste vy­fo­til svůj prv­ní sní­mek?

Zkou­šel jsem fo­tit na má­mi­nu Flexa­re­tu asi v sed­mi le­tech. Ta­ko­vé ty „re­ál­né“, prv­ní sním­ky jsem fo­til od de­ví­ti let na Cor­ti­nu, kte­rou jsem do­stal k Vá­no­cům.

Jak dlou­ho se vě­nu­je­te fo­to­gra­fo­vá­ní di­va­del­ních před­sta­ve­ní a ja­ká by­la va­še ces­ta k di­va­dlu?

Di­va­dlo jsem za­čal fo­tit vlast­ně tro­chu ná­ho­dou. Pra­co­val jsem dlou­ho v no­vi­nách, dnes pra­cu­ji ja­ko fo­to­graf na vol­né no­ze. V ro­ce 2003 mě ka­ma­rád, scé­no­graf Mar­tin Cho­cho­lou­šek po­žá­dal o vy­fo­ce­ní mo­de­lu scé­ny k in­sce­na­ci SiC v Dej­vic­kém di­va­dle. Po­té jsem zku­sil vy­fo­tit in­sce­na­ci Kou­zel­ná flét­na, ta­ké v Dej­vi­cích. A pak jsem v tom­to di­va­dle fo­til všech­ny in­sce­na­ce až do roku 2022. Si­ce jsem čas od ča­su od­sko­čil vy­fo­tit ně­co pro re­ži­sé­ry, se kte­rý­mi se mi dob­ře spo­lu­pra­cu­je, na­pří­klad Pet­ra Ze­len­ku, Da­vi­da Dráb­ka, Vik­to­ra Tau­še, ale pri­már­ně jsem fo­til Dej­vic­ké di­va­dlo. Od roku 2022 fo­tím Či­no­hru Ji­ho­čes­ké­ho di­va­dla v Čes­kých Bu­dě­jo­vi­cích.  

Za­chy­cu­je­te ta­ké zá­ku­li­sí či pro­ces pří­prav a zkou­še­ní di­va­del­ních in­sce­na­cí? Při­stu­pu­je­te k to­mu­to fo­ce­ní ji­nak než k za­zna­me­ná­vá­ní di­va­del­ní­ho před­sta­ve­ní?

V Dej­vic­kém di­va­dle jsem vždy fo­til i pro­ces zkou­še­ní. Bez ku­lis, kos­tý­mů a hlav­ně svět­la. K to­mu je nut­né při­stu­po­vat ji­nak. Po­kud to šlo, rád jsem si pře­če­tl scé­nář, byl jsem na prv­ní čte­né zkouš­ce, kdy re­ži­sér před­sta­vo­val svo­ji vi­zi, a po­té jsem se s ním a s vý­tvar­ní­ky mohl ba­vit o tom, ja­ký by z to­ho před­sta­ve­ní měl mít di­vák po­cit, ná­la­du. To jsem se po­té sna­žil ně­jak vi­zu­ál­ně do fo­tek pro­mít­nout. Těs­ně před pre­mi­é­rou jsem se sna­žil udě­lat in­sce­nač­ní fot­ky prá­vě s tím­to pře­sa­hem. Ve­řej­nou ge­ne­rál­ku jsem pak fo­til už bez mož­nos­ti cho­ze­ní po je­viš­ti a hle­diš­ti a hle­dá­ní nej­lep­ší­ho po­hle­du, ale se zna­los­tí, co se bu­de kdy a kde dít, šlo už jen o do­ku­ment do ar­chi­vu Dej­vic­ké­ho di­va­dla. V Ji­ho­čes­kém di­va­dle je to rych­lej­ší, mám na fo­ce­ní zpra­vi­dla dvě zkouš­ky ve dvou dnech. Sna­žím se na fo­ce­ní být co nej­ví­ce při­pra­ve­ný. Co nej­ví­ce si o tom na­číst, mlu­vit s re­ži­sé­rem či re­ži­sér­kou, mi­s­trem svět­la o bar­vách, la­dě­ní… Mu­sím zís­kat ně­ja­ký po­cit, ná­la­du, kte­rou chci pro­mít­nout do fo­to­gra­fií.

Do­ká­zal bys­te po­psat zá­klad­ní spe­ci­fi­ka di­va­del­ní fo­to­gra­fie? A co pod­le vás mů­že ten­to ter­mín a obor všech­no ob­sa­ho­vat?

Pro mne to zna­me­ná sna­žit se za­zna­me­nat in­sce­na­ci co nej­věr­ně­ji, ne­dě­lat z ní svo­je „umě­ní“, ale vlo­žit do to­ho svůj po­hled, po­cit. A to­mu podří­dit i tech­ni­ku fo­to­gra­fo­vá­ní.

Kdo je pro vás „nej­vět­ší di­va­del­ní fo­to­graf“?

Ne­mám své­ho ob­lí­be­né­ho nej­vět­ší­ho di­va­del­ní­ho fo­to­gra­fa. Z čes­kých mám rád fo­to­gra­fie od Vik­to­ra Kronbaue­ra, Ja­na Kudě­ly, kte­rý byl spí­še fil­mo­vý fo­to­graf, ale ob­ra­zo­vě mně blíz­ký. Ze za­hra­nič­ních fo­to­gra­fů to jsou Hå­kan Lars­son, Kr­zysz­tof Bie­liński, Mo­ni­ka Rit­ter­shaus.

ME­DAI­LO­NEK

Po střed­ní ško­le ze­měmě­řic­ké vy­stu­do­val Praž­skou fo­to­gra­fic­kou ško­lu. Již bě­hem stu­dia za­čal pra­co­vat ja­ko fo­to­graf pro ča­so­pis ANO. Po­té pře­šel do MF Dnes a od roku 2001 do roku 2008 fo­to­gra­fo­val pro Li­do­vé no­vi­ny. Ná­sled­ně pů­so­bil v eko­no­mic­kém tý­de­ní­ku Eu­ro. Spo­lu­pra­co­val s Dej­vic­kým di­va­dlem, v sou­čas­nos­ti je fo­to­gra­fem Ji­ho­čes­ké­ho di­va­dla Čes­ké Bu­dě­jo­vi­ce. V Czech Press Pho­to zís­kal dru­hou ce­nu za re­por­táž Zá­pla­vy v Te­re­zí­ně (2002), tře­tí ce­nu za re­por­táž Agent Oran­ge (2007), prv­ní ce­nu za sé­rii Mos­kev­ská zoo (2008), čest­né uzná­ní ob­dr­žel za spo­lu­au­tor­ství sé­rie X‑portrét (2010), dru­há mís­ta za sé­rii le­tec­kých sním­ků Li­mi­ty (2011) a za sé­rii fo­to­gra­fií par­kou­ris­tů IN MO­TI­ON in Pra­gue (2015).

(Au­to­rem por­trét­ní­ho sním­ku Hyn­ka Glo­se je Mi­chal No­vot­ný.)

Čty­ři oce­ně­né sním­ky ve čtvr­tém roč­ní­ku Pře­hlíd­ky di­va­del­ní fo­to­gra­fie jsou z in­sce­na­ce Ma­nhat­tan Pro­ject (au­tor Ste­fa­no Mas­si­ni, re­žie Ja­kub Čer­mák, scé­na a kos­týmy Pavlí­na Chroňá­ko­vá a Mar­ti­na Zwyr­tek). In­sce­na­ce by­la uve­de­na ve svě­to­vé pre­mi­é­ře 2. lis­to­pa­du 2024 v Ji­ho­čes­kém di­va­dle Čes­ké Bu­dě­jo­vi­ce. FO­TO: HY­NEK GLOS