
Odpovídá Hynek Glos, jenž obdržel ve čtvrtém ročníku soutěžní Přehlídky divadelní fotografie čestné uznání v kategorii Profesionálové.
Kdy jste vyfotil svůj první snímek?
Zkoušel jsem fotit na máminu Flexaretu asi v sedmi letech. Takové ty „reálné“, první snímky jsem fotil od devíti let na Cortinu, kterou jsem dostal k Vánocům.
Jak dlouho se věnujete fotografování divadelních představení a jaká byla vaše cesta k divadlu?
Divadlo jsem začal fotit vlastně trochu náhodou. Pracoval jsem dlouho v novinách, dnes pracuji jako fotograf na volné noze. V roce 2003 mě kamarád, scénograf Martin Chocholoušek požádal o vyfocení modelu scény k inscenaci SiC v Dejvickém divadle. Poté jsem zkusil vyfotit inscenaci Kouzelná flétna, také v Dejvicích. A pak jsem v tomto divadle fotil všechny inscenace až do roku 2022. Sice jsem čas od času odskočil vyfotit něco pro režiséry, se kterými se mi dobře spolupracuje, například Petra Zelenku, Davida Drábka, Viktora Tauše, ale primárně jsem fotil Dejvické divadlo. Od roku 2022 fotím Činohru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích.
Zachycujete také zákulisí či proces příprav a zkoušení divadelních inscenací? Přistupujete k tomuto focení jinak než k zaznamenávání divadelního představení?
V Dejvickém divadle jsem vždy fotil i proces zkoušení. Bez kulis, kostýmů a hlavně světla. K tomu je nutné přistupovat jinak. Pokud to šlo, rád jsem si přečetl scénář, byl jsem na první čtené zkoušce, kdy režisér představoval svoji vizi, a poté jsem se s ním a s výtvarníky mohl bavit o tom, jaký by z toho představení měl mít divák pocit, náladu. To jsem se poté snažil nějak vizuálně do fotek promítnout. Těsně před premiérou jsem se snažil udělat inscenační fotky právě s tímto přesahem. Veřejnou generálku jsem pak fotil už bez možnosti chození po jevišti a hledišti a hledání nejlepšího pohledu, ale se znalostí, co se bude kdy a kde dít, šlo už jen o dokument do archivu Dejvického divadla. V Jihočeském divadle je to rychlejší, mám na focení zpravidla dvě zkoušky ve dvou dnech. Snažím se na focení být co nejvíce připravený. Co nejvíce si o tom načíst, mluvit s režisérem či režisérkou, mistrem světla o barvách, ladění… Musím získat nějaký pocit, náladu, kterou chci promítnout do fotografií.
Dokázal byste popsat základní specifika divadelní fotografie? A co podle vás může tento termín a obor všechno obsahovat?
Pro mne to znamená snažit se zaznamenat inscenaci co nejvěrněji, nedělat z ní svoje „umění“, ale vložit do toho svůj pohled, pocit. A tomu podřídit i techniku fotografování.
Kdo je pro vás „největší divadelní fotograf“?
Nemám svého oblíbeného největšího divadelního fotografa. Z českých mám rád fotografie od Viktora Kronbauera, Jana Kuděly, který byl spíše filmový fotograf, ale obrazově mně blízký. Ze zahraničních fotografů to jsou Håkan Larsson, Krzysztof Bieliński, Monika Rittershaus.
MEDAILONEK
Po střední škole zeměměřické vystudoval Pražskou fotografickou školu. Již během studia začal pracovat jako fotograf pro časopis ANO. Poté přešel do MF Dnes a od roku 2001 do roku 2008 fotografoval pro Lidové noviny. Následně působil v ekonomickém týdeníku Euro. Spolupracoval s Dejvickým divadlem, v současnosti je fotografem Jihočeského divadla České Budějovice. V Czech Press Photo získal druhou cenu za reportáž Záplavy v Terezíně (2002), třetí cenu za reportáž Agent Orange (2007), první cenu za sérii Moskevská zoo (2008), čestné uznání obdržel za spoluautorství série X‑portrét (2010), druhá místa za sérii leteckých snímků Limity (2011) a za sérii fotografií parkouristů IN MOTION in Prague (2015).
(Autorem portrétního snímku Hynka Glose je Michal Novotný.)




Čtyři oceněné snímky ve čtvrtém ročníku Přehlídky divadelní fotografie jsou z inscenace Manhattan Project (autor Stefano Massini, režie Jakub Čermák, scéna a kostýmy Pavlína Chroňáková a Martina Zwyrtek). Inscenace byla uvedena ve světové premiéře 2. listopadu 2024 v Jihočeském divadle České Budějovice. FOTO: HYNEK GLOS

