Le­den 2024. Po Vá­no­cích při­jíž­dí­me na cha­lu­pu do Or­lic­kých hor. Od vsi Li­berk už je to jen pár ki­lo­me­t­rů do kop­ce. Ces­ta je le­mo­vá­na stro­my. V ale­ji jsou vel­ké mo­hut­né lí­py, ja­vo­ry a ja­sa­ny. Rok co rok ně­kdo z oko­lí pro­hlá­sí, že by by­lo na­ča­se ko­neč­ně už tuhle sil­ni­ci opra­vit. Rok co rok dou­fá­me, že se to ne­sta­ne. Opra­va sil­ni­ce by totiž ne­vy­hnu­tel­ně ved­la k vy­ká­ce­ní ale­je. Po­dob­ně stat­né stro­my bychom ko­lem sil­ni­ce za na­še­ho ži­vo­ta už ne­vi­dě­li. Spo­ko­je­ně te­dy kodr­cá­me po dě­ra­vé as­falt­ce a tě­ší­me se na prv­ní po­hled na alej u Mag­ne­tic­ké­ho kop­ce v Ka­če­ro­vě. 

Ta­hle alej je je­řa­bi­no­vá, čímž je v oko­lí vý­ji­meč­ná. Je­řáb má ale tu ne­vý­ho­du, že ne­ži­je tak dlou­ho ja­ko již zmí­ně­né stro­my, na­tož v ná­roč­ných hor­ských pod­mín­kách. Pro­to tu vět­ši­na sta­ré sad­by vi­di­tel­ně odumí­rá. Kaž­dý rok se za­ze­le­ná mé­ně vět­ví, ko­ře­ny jsou slab­ší a při sil­ném vě­t­ru se ob­čas ně­kte­rá ze sta­rých je­řa­bin vy­vrá­tí. Tu­to alej jsme si, ja­ko je­jí nej­bliž­ší sou­se­dé, vza­li na sta­rost. Za­ča­li jsme tím, že po pá­du ně­kte­ré­ho ze stro­mů oplo­tí­me nej­sil­něj­ší vý­mla­dek stro­mu, abychom ho uchrá­ni­li před sil­ni­čá­ři. Ti totiž při­je­dou a spo­lu s vy­vrá­ce­ným stro­mem uře­žou i všech­ny je­ho vý­mlad­ky, čímž za­brá­ní růstu ná­hrad­ní­ho stro­mu.

V dal­ší fá­zí jsme se roz­hod­li alej ob­no­vit. Po­da­ři­lo se nám kou­pit a vy­sa­dit s po­mo­cí přá­tel pa­de­sát no­vých Je­řa­bin. Dal­ších de­set po­ří­dil míst­ní spo­lek Údo­lí Ka­če­rov. Jar­ní vý­sad­ba roku 2021 by­la ná­roč­ná. Nejdří­ve jsme si na po­moc při vý­sad­bě při­zva­li ar­bo­ris­tu, te­dy od­bor­ní­ka v pé­či o dře­vi­ny. Ten ale pro­hlá­sil, že už se vě­nu­je jen ká­ce­ní stro­mů, pro­to­že vy­sa­zo­vá­ní no­vých se ne­vy­pla­tí. Po­tom za­čal klást v na­šich pod­mín­kách zce­la ne­spl­ni­tel­né po­ža­dav­ky, a tak jsme se s ním roz­lou­či­li a vy­sa­di­li stro­my dle na­še­ho vlast­ní­ho nej­lep­ší­ho vě­do­mí. Sku­teč­ný boj ale za­čal až pak.  

Nejdřív by­lo ne­zvyk­lé jar­ní su­cho, te­dy by­la nut­ná zá­vla­ha. Do to­ho růz­ní hra­bo­ši, kte­ří po­de­mí­la­jí ko­ře­ny a strom tak za­hu­bí dří­ve, než ob­ra­zí. Když stro­mek usto­jí prv­ní fá­zi bo­je, při­jdou na řa­du sr­ny, kte­ré ma­jí v ob­li­bě opřít si no­hy o kůly a str­hat ja­ký­ko­li ná­znak ze­le­ně ze strom­ků. Když ně­ja­ké lis­to­ví vy­tr­vá, tak při­lé­ta­jí brou­ci. Ten­to rok na­pří­klad pře­mno­že­ný lis­to­kaz za­hrad­ní, rozkoš­ný blyš­ti­vý brou­ček, kte­rý se­že­re, na co při­jde. Ná­sle­du­je čím dál tím tro­pič­těj­ší lé­to. Přes­to vět­ši­na mla­dých strom­ků za­tím pře­ži­la a dě­lá nám ra­dost. Nej­vět­ším ne­pří­te­lem dob­rých snah je ale – ne­pře­kva­pi­vě – na­ko­nec sám člo­věk.

Ko­lo prv­ní: Ze­mě­dě­lec

Ten den v led­nu roku 2024 se před ná­mi ja­ko ob­vykle roz­pro­stře­la zná­má je­řa­bi­no­vá alej, ale ně­co by­lo ji­nak. Ra­dost­ný po­hled se ne­ko­nal. Ne­tr­va­lo dlou­ho, než jsme si všimli, že star­ším stro­mům chy­bí čás­ti ko­ru­ny. Ne­by­li jsme tu stě­ží tý­den a bě­hem té do­by ně­kdo zce­la bez­cit­ně oře­zal čás­ti vět­ví, kte­ré sa­ha­ly od sil­ni­ce do po­le. Oře­za­né ku­sy stro­mů by­ly ješ­tě na mís­tě, čer­s­tvě za­sně­že­né. Při bliž­ším po­hle­du by­la ško­da ješ­tě vět­ší. Po­ško­ze­ny by­ly nej­zdra­věj­ší stro­my, ně­kdo jim na­víc uře­zal zdra­vé vět­ve, za­tím­co uschlé vět­ve, kte­ré by pro­ře­zat po­tře­bo­va­ly, na stro­mech zů­sta­ly. Netře­ba do­dá­vat, že ra­di­kál­ní ořež, na­víc už tak sla­bých stro­mů, upro­střed led­ních mra­zů, ne­ní to nej­pří­jem­něj­ší, co mů­že stro­my po­tkat. Stá­ly jsme na mís­tě či­nu a pře­mýš­le­li, co si po­čít. Má­me se s tím smí­řit a jít dál? Roz­hod­li jsme se pro boj. By­li jsme pře­svěd­če­ni, že ne­vznik­la jen emo­ci­o­nál­ní újma nám, kte­ří se sna­ží alej ob­no­vit, ale i ma­jet­ko­vá újma Krá­lo­vo­hra­dec­ké­mu kra­ji, kte­rý po­zem­ky a te­dy i stro­my na nich vlast­ní.

Oka­mži­tě jsme kon­tak­to­va­li Po­li­cii Čes­ké re­pub­li­ky, kon­krét­ně ob­vod­ní od­dě­le­ní v Rokyt­ni­ci v Or­lic­kých ho­rách, kte­rá má Ka­če­rov na sta­ros­ti. Ta náš pod­nět při­ja­la, ale po de­se­ti dnech při­šlo vy­ro­zu­mě­ní, že „ne­by­ly zjiš­tě­ny sku­teč­nos­ti na­svěd­ču­jí­cí spáchá­ní trest­né­ho či­nu ne­bo pře­stup­ku.“ Po­li­cis­té do­kon­ce na­psa­li, že vě­dí, kdo se či­nu do­pus­til, ale ne­po­va­žu­jí to za trest­né. Ze­mě­děl­ská spo­leč­nost ob­hos­po­da­řu­jí­cí při­leh­lý po­ze­mek zkrát­ka oře­za­la vět­ve, pro­to­že ji­nak by ji, dle je­jich mí­ně­ní, hro­zi­la „fi­nanč­ní újma způ­so­be­ná po­ru­še­ním do­tač­ních pod­mí­nek sou­vi­se­jí­cích s uží­vá­ní­mi po­zem­ku“. Po­ze­mek se mi­mo­cho­dem ne­chá­vá už roky la­dem a z po­se­ka­né trá­vy jen na kon­ci lé­ta ze­mě­dě­lec udě­lá ba­lí­ky.  S kom­baj­nem se dá jis­tě vy­to­čit o me­tr dá­le a ne­ní tře­ba oře­zat půl­ku ko­ru­ny vzrost­lých stro­mů. To už ale je osob­ní po­hled na věc. Se zjiš­tě­ním po­li­cie v Rokyt­ni­ci jsme se ne­zto­tož­ni­li a ob­rá­ti­li jsme se na nad­ří­ze­ný or­gán, kon­krét­ně na Čes­kou in­spek­ci ži­vot­ní­ho pro­stře­dí v Hrad­ci Krá­lo­vé.

Uře­za­né čás­ti stro­mů ni­kdo ne­ob­no­ví, ale my jsme chtě­li, jak­ko­li na­iv­ně to mů­že znít, dát na­je­vo, že ta­ko­vé ko­ná­ní ne­ní správ­né. A mož­ná i o to, že zá­jem ně­ko­li­ka me­t­rů po­le by ne­měl pře­vá­žit nad zá­jmem vzrost­lých stro­mů v ale­ji. A po­kud je ořez nut­ný, pak by ur­či­tě ne­měl pro­běh­nout tak­to ne­od­bor­ně. Mno­ho jsme si ale nesli­bo­va­li. O to víc nás pře­kva­pi­la in­spek­ce ži­vot­ní­ho pro­stře­dí, kte­rá do­šla k zá­vě­ru, že je náš pod­nět „dů­vod­ný“ a by­la „po­ško­zu­jí­cím způ­so­bem oře­zá­na sku­pi­na stro­mů ros­tou­cích v oko­lí ze­mě­děl­sky uží­va­né­ho po­zem­ku“ s tím, že je do­šet­řo­vá­na „de­likt­ní od­po­věd­nost kon­krét­ní­ho sub­jek­tu“. To­to zjiš­tě­ní jsme spo­lu s vy­já­d­ře­ním ob­vod­ní­ho po­li­cej­ní­ho od­dě­le­ní v Rokyt­ni­ci za­sla­li na po­li­cej­ní pre­zi­di­um s tím, že zde prav­dě­po­dob­ně je­jich pod­ří­ze­ní po­chy­bi­li.

Pre­zi­di­um chy­bu od­dě­le­ní v Rokyt­ni­ci uzna­lo a udě­la­li po­li­cis­tům důtku. Tím­to drob­ným úspě­chem však ce­lá zá­le­ži­tost skon­či­la. Ví­ce jsme se ne­do­zvě­dě­li. Jen nás pře­stal zdra­vit míst­ní ze­mě­dě­lec, a sem tam se k nám do­nes­lo, že ně­kdo pro­hlá­sil co­si o na­šem prás­kač­ství.

Ko­lo dru­hé: Ma­če­ta

Zku­še­nost z prv­ní­ho po­ško­ze­ní stro­mů se nám ho­di­la při tom dru­hém, kte­ré se udá­lo v srpnu 2025. Ten­to­krát jsme do­kon­ce na cha­lu­pě by­li pří­tomni, přes­to ně­kdo vzal ve­čer na je­řa­bi­no­vou alej ma­če­tu. Když jsme rá­no při­šli k sil­ni­ci, zjis­ti­li jsme, že po­pra­vil pět vy­sa­ze­ných strom­ků a k to­mu de­se­ti­le­tou lí­pu, kte­rá už ko­neč­ně po­ra­zi­la všech­ny při­ro­ze­né ne­přá­te­le a ne­du­hy mlá­dí a vy­ra­zi­la vzhů­ru. Nejdří­ve jsme mě­li oba­vy, zda to ne­ní ja­ký­si vzkaz. Ne­ří­ká nám onen ze­mě­dě­lec s od­stu­pem ča­su, že jsme mu ublí­ži­li? Ne­bo se ně­ko­mu z oko­lí ne­lí­bí náš způ­sob ži­vo­ta? Na­ko­nec jsme ale zjis­ti­li, že rá­ny od ma­če­ty, ne­bo ji­né­ho dlou­hé­ho os­t­ré­ho před­mě­tu, za­čí­na­jí už za ob­zo­rem na ke­řích a ji­ných ná­le­to­vých dře­vi­nách, pak po­kra­ču­jí skr­ze na­ši alej a kon­čí až pod le­sem asi půl ki­lo­me­t­ru od na­še­ho do­mu. Evi­dent­ně si te­dy ně­kdo „jen“ zkou­šel no­vou os­trou hrač­ku, bez ja­ké­ko­li ohle­du­pl­nos­ti k pří­ro­dě a k ener­gii a zá­mě­ru li­dí, kte­ří mla­dé strom­ky vy­sa­di­li a oplo­ti­li. Aby se de­tek­tiv­ka správ­ně uza­vře­la, po ně­ko­li­ka dnech míst­ní spo­lek zjis­til, že prav­dě­po­dob­ně ve stej­ný den ně­kdo vy­pá­čil i kasič­ku v míst­ním kos­te­le. Ten­to pa­douch te­dy škr­tl všech­ny mo­rál­ní ka­te­go­rie jed­ním ta­hem. Dost mož­ná kasič­ka se stro­my vů­bec ne­sou­vi­se­la, ale pří­běh je to sluš­ný.

Po pr­vot­ním roz­čí­le­ní, frustra­ci a de­pre­si nad zha­ce­ným dí­lem jsme se roz­hod­li opět jed­nat. Stej­ně ja­ko v prv­ním pří­pa­dě jsme obe­sla­li jak po­li­cii, tak od­bor ži­vot­ní­ho pro­stře­dí. Ten­to­krát by­la re­ak­ce rych­lej­ší. Jak měs­to Rych­nov, tak po­li­cie čin oka­mži­tě od­sou­di­li, a do­kon­ce rych­le do­ra­zi­li a vše peč­li­vě zdo­ku­men­to­va­li. Po­li­cie s tím, že po­kud by se po­dob­ný čin ně­kde opa­ko­val, oka­mži­tě by jed­na­li. Měs­to Rych­nov ale­spoň slo­vy pod­po­ry a vy­já­d­ře­ním pro Rych­nov­ský de­ník, je­hož zá­stup­ky­ně ta­ké do­ra­zi­la, na­to­či­la a na­psa­la re­por­táž. Ani ten­to­krát stro­my ni­kdo ne­za­chrá­ní, ale re­ak­ce by­la rych­lej­ší a pře­svěd­či­věj­ší. Stej­ně tak spo­lek Údo­lí Ka­če­rov při­slí­bil pod­po­ru na vý­sad­bu ná­hrad­ních stro­mů. Všich­ni by­li na­víc obe­zná­me­ni i s pů­vod­ním oře­zem. Ač­ko­li je boj o pře­ži­tí ale­je le­dasčím a le­daským ztě­žo­ván, kon­čím na­ko­nec s po­ci­tem na­dě­je. Ozva­li jsme se a tr­va­li na tom, že pří­ro­da ne­ní mís­to, kde si kaž­dý mů­že dě­lat co­ko­li si za­ma­ne.

A s blí­ží­cím se pod­zi­mem ob­jed­ná­vá­me no­vé stro­my a při­pra­vu­je­me dal­ší vý­sad­bu.