Klára Vlasáková hovoří o tom, jak se žije spisovatelce v Česku, jaké jsou její pracovní podmínky a osobní hranice.

Divadelní fotografie se může stát nejen dokumentem, ale dalším stupněm inscenace. V takové performanci navazujeme na staletí „partneřiny“ se světlem, která začala už ve starověku.