Drsňácká maskulinita v amerických filmech sedmdesátých a osmdesátých let není dnes jen popkulturní nostalgií, ale také zračí přechod od průmyslového kapitalismu k neoliberalismu.

Divadelní fotografie se může stát nejen dokumentem, ale dalším stupněm inscenace. V takové performanci navazujeme na staletí „partneřiny“ se světlem, která začala už ve starověku.