Už je skoro otravné to opakovat. V současném napětí mezi ministerstvem kultury a částí kulturní obce by nemělo jít zdaleka jenom o peníze. Vtírají se nepříjemné otázky: Kde končí diplomacie a začíná spoluvina? Kdy je prostor vyjednávat a kdy už se počítá jenom občanský odpor?

Reflexe nové aktualizace Ibsenovy Divoké kachny, kterou připravil režisér Jan Frič a dramaturgyně Marta Ljubková v Národním divadle Brno.

Dlouhodobá performance upozorňuje na podfinancování české kultury a riziko politických zásahů do umělecké svobody.

O inscenacích K sobě a Proč? režisérky Anny Klimešové a dramaturga Petra Erbese, které přibližují svět a názory mladých lidí.

Alfred ve dvoře v uplynulém měsíci uvedl přehlídku tvorby nezávislého uskupení Handa Gote Research & Development.

Nedostatečné rozpočty Ministerstva kultury ČR a Magistrátu hlavního města Prahy na rok 2026 ohrožují českou kulturu.

Druhý diskuzní stůl na téma dotace pro pražskou kulturu a diverzita divadelní sítě.

První diskuzní stůl na téma dotace pro pražskou kulturu a diverzita divadelní sítě.

Proč je stále tak šokující, že ženy chtějí žít ve světě, kde rovnoprávnost není jen slovo? Reflexe inscenace DVACETjedna.

Z knižních počinů se zaměřením na fotografii, které vydal Divadelní ústav – Institut umění (dnes Národní institut pro kulturu), vystupují dvě monumentální knihy.

Glosa o smutné paralele mezi pražskou a londýnskou grantovou podporou.

Rodina je prý základ státu. Přesněji řečeno, v československém zákoně o rodině se v roce 1963 objevila teze, že: „rodina založená manželstvím je základním článkem naší společnosti“.