Ne­po­hy­bu­je­me-li se v pří­ro­do­věd­ném dis­kur­zu, evo­ku­je nám slo­vo ko­ře­ny pře­de­vším zá­ze­mí, pů­vod, kul­tur­ní pa­měť, ro­din­né pří­běhy, ja­zyk i kra­ji­nu. Ko­ře­ny jsou i v tom­to pří­pa­dě sple­ti­tý sys­tém, kte­rý se roz­růs­tá, pře­ru­šu­je a zno­vu na­po­ju­je – ně­kdy i v ne­če­ka­ných smě­rech, pro­to o nich ne­ní dob­ré uva­žo­vat ve smys­lu ne­měn­nos­ti a stá­los­ti.

Mi­nu­lé čís­lo DÍ­LA jsme vě­no­va­li ro­di­ně, nej­bliž­ší­mu okru­hu vzta­hů. Té­ma ko­ře­nů je při­ro­ze­ným po­kra­čo­vá­ním. Dlou­ho se zdá­lo, že zob­ra­zo­vat pů­vod zna­me­ná hle­dat au­ten­ti­ci­tu, ná­vrat k tra­di­ci, k folklo­ru, k sym­bo­lům ur­či­té­ho mís­ta ne­bo et­ni­ka. Iden­ti­ta ne­ní ovšem jen dě­dic­tví, kte­ré pře­bí­rá­me, ne­bo se pro­ti ně­mu vy­me­zu­je­me, ale ta­ké pro­stor, kte­rý zno­vu a zno­vu vy­tvá­ří­me. Pro­to­že teď a ta­dy za­klá­dá­me no­vé ko­ře­ny a no­vé tra­di­ce.

Sou­čas­né umě­ní ta­ké hle­dá no­vé způ­so­by, jak zku­še­nos­ti zob­ra­zo­vat. Od prá­ce s ar­chi­vem a ro­din­ný­mi ma­te­ri­á­ly přes re­in­ter­pre­ta­ce tra­dič­ních mo­ti­vů až po kri­tic­ké po­hle­dy na to, jak by­la roz­ma­ni­tá et­ni­ka a ná­ro­dy v dě­ji­nách umě­ní zob­ra­zo­vá­na. Otáz­ka, jak zob­ra­zo­vat, je dnes ně­kdy dů­le­ži­těj­ší než to, co má umě­ní zob­ra­zo­vat. Z ja­ké per­spek­ti­vy, s ja­kou cit­li­vos­tí a v ja­kém kon­tex­tu.

Je zkrát­ka po­tře­ba mít ne­u­stá­le na pa­mě­ti, že ko­ře­ny mo­hou být zdro­jem sí­ly i na­pě­tí, kon­ti­nu­i­ty i kon­flik­tu, mo­hou nás ukot­vo­vat a mo­hou nás sva­zo­vat. Pro­to v tom­to čís­le po­kra­ču­je­me v hle­dá­ní cest, po nichž se pří­běhy mís­ta a pa­mě­ti za­bydlu­jí, po­hy­bu­jí a stře­tá­va­jí. Na ja­ře se to­to hle­dá­ní roz­ší­ří i mi­mo strán­ky ča­so­pi­su – náš pro­jekt Po zla­tých stez­kách, kte­rý má pre­mi­é­ru 11. dub­na, se vy­dá po tra­sách spo­ju­jí­cích úze­mí a kul­tu­ry. Na­še stez­ky jsou totiž me­ta­fo­rou po­hy­bu li­dí, myš­le­nek i ob­ra­zů. Spo­ju­jí mi­nu­lost s pal­či­vou sou­čas­nos­tí.

V de­sá­tém čís­le s té­ma­tem KO­ŘE­NY při­ná­ší­me úva­hu o tom, ja­ké to je být pro-pa­les­tin­ský a ži­dov­ský v Čes­ké re­pub­li­ce od Na­ta­lie Berg­man, esej o ko­ře­nech – te­dy o his­to­ric­ké pa­mě­ti a ra­di­kál­ní tvor­bě – od Ja­na Mo­ta­la, re­fle­xi in­sce­na­ce Ja­na z Ar­ku z br­něn­ské­ho Ha­Di­va­dla od Do­mi­ni­ka Me­li­cha­ra, an­ke­tu s Lu­cií Ně­meč­ko­vou, ře­di­tel­kou fes­ti­va­lu Tvůr­čí Af­ri­ka, Ale­xe­jem Se­vru­kem, spi­so­va­te­lem, kte­rý se na­ro­dil na Ukra­ji­ně, a Da­vi­dem Ze­lin­kou, kte­rý ve­de sou­bor Teď ná­dech a leť. A to je sa­mo­zřej­mě jen prv­ní vrh, tex­ty bu­dou při­bý­vat a bu­dou se ja­ko vždy za­bý­vat di­va­dlem, li­te­ra­tu­rou, vý­tvar­nem a pře­de­vším spo­leč­nos­tí.