Kulturní publicistka a spoluzakladatelka iniciativy Nadšením nájem nezaplatíš Táňa Zabloudilová o práci v kulturní žurnalistice.

Socioložka Helen Hester a filosof Nick Srnicek v knize Až skončí práce: Dějiny domácnosti a boje za volný čas horují za postpracovní společnost.

Produkční, pedagožka a proděkanka DF JAMU Hana Průchová hovoří o práci v kultuře a vyzývá k převzetí zodpovědnosti za naši budoucnost.

Pod pojmem práce se nám většinou vybaví fyzická aktivita či dřina. Dnes však kromě významu zaměstnání pojem označuje i identitu, smysl života.

Ve druhé části seriálu datové analýzy mapujeme režiséry, tvůrčí týmy a kritickou obec.

Alternativní umění je opojeno kulturou intoxikace. Queer aktivista a ikona hardcore hudební scény Nick Riotfag ve svém eseji vysvětluje, proč je to špatně.

O minisérii britského herce Stephena Grahama (ztvárňuje také roli otce) a dramatika Jacka Thorne Adolescent se hodně mluví mezi filmovou kritikou i diváctvem – a právem.

Básník a sociální pracovník Ondřej Macl odhaluje své putování od touhy k soucitu, které mu pomáhá vyrovnat se s konvenčním pojetím maskulinity.

Drsňácká maskulinita v amerických filmech sedmdesátých a osmdesátých let není dnes jen popkulturní nostalgií, ale také zračí přechod od průmyslového kapitalismu k neoliberalismu.

Tím, že jsou požadavky na muže sociálně konstruované a v neustálém pohybu, jsou často i vnitřně rozporné. Například dnes, kdy se spolu s požadavkem na citlivost a emocionální otevřenost stále drží požadavek výkonnosti a schopnosti mít věci pod kontrolou.

Překlad eseje anarchistky Emmy Goldman, v němž kritizuje formalismus a povrchnost emancipačního hnutí.

Rozhovor s americkou experimentální filmařkou o propojení médií a performativních umění, paměti a hledání identity na cestě z východu na západ.

K vykázání ženských postav do postavení „těch druhých“, objektů touhy, manipulace či přání přispěla i umělecky oceňovaná tradice československé nové vlny.

Žena není jen člověk s dvěma chromozomy X. Je třeba zajímat se o to, jak vnímá sama sebe, jak k ní přistupuje společnost. A uvědomit si, nakolik se v představách o "ženství" zračí společenské nerovnosti.

První část našeho datového seriálu mapujícího český „divadelní ekosystém“ se zaměřuje na ocenění v kategorii Divadlo roku (Ceny Alfréda Radoka a Ceny divadelní kritiky).

Divadelní fotografie se může stát nejen dokumentem, ale dalším stupněm inscenace. V takové performanci navazujeme na staletí „partneřiny“ se světlem, která začala už ve starověku.