Drsňácká maskulinita v amerických filmech sedmdesátých a osmdesátých let není dnes jen popkulturní nostalgií, ale také zračí přechod od průmyslového kapitalismu k neoliberalismu.
Tím, že jsou požadavky na muže sociálně konstruované a v neustálém pohybu, jsou často i vnitřně rozporné. Například dnes, kdy se spolu s požadavkem na citlivost a emocionální otevřenost stále drží požadavek výkonnosti a schopnosti mít věci pod kontrolou.
Překlad eseje anarchistky Emmy Goldman, v němž kritizuje formalismus a povrchnost emancipačního hnutí.
Rozhovor s americkou experimentální filmařkou o propojení médií a performativních umění, paměti a hledání identity na cestě z východu na západ.
K vykázání ženských postav do postavení „těch druhých“, objektů touhy, manipulace či přání přispěla i umělecky oceňovaná tradice československé nové vlny.
Žena není jen člověk s dvěma chromozomy X. Je třeba zajímat se o to, jak vnímá sama sebe, jak k ní přistupuje společnost. A uvědomit si, nakolik se v představách o "ženství" zračí společenské nerovnosti.
První část našeho datového seriálu mapujícího český „divadelní ekosystém“ se zaměřuje na ocenění v kategorii Divadlo roku (Ceny Alfréda Radoka a Ceny divadelní kritiky).
Co má společného vandrování v přírodě, starořecká filozofie a nacismus? Kupodivu mnoho.
Letošní Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava, který se konal ve dnech 25. 10. až 3. 11. 2024, byl delší než ty minulé a nabídl více času vidět a prožít snímky i diskuze.
Pasáže z osobní zpovědi i manifestu Odloučením ke společenství Gustava Landauera.
Funkční soustava živých a neživých složek, které se navzájem ovlivňují.
Vítězství Trumpa není dokladem, že bychom žili ve zkaženějším světě než dříve. Jenom jsme se odnaučili jej analyzovat.
Ve čtvrtek 31. října měl na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava premiéru snímek Tomáše Hlaváčka, který by neměl uniknout pozornosti.
Moderní pojetí volného času jako nástroje regenerace není univerzální, nýbrž historicky i kulturně podmíněné.